Od pátku nejen originální hlášky, ale hlavně recepty na fotbalové úspěchy nabízí fotbalové Slavii. Přesně hodinu před polednem klub na webu oznámil, že z Liberce přilákal trenéra, který během čtyř let poskočil z divizních Horních Měcholup až do Evropské ligy.
A teď na lavičku obhájce titulu, který se chce prát o Ligu mistrů.
S sebou si bere oblíbené spolupracovníky, asistenty Köstla s Houšteckým a trenéra brankářů Koláře: ti všichni s ním absolvovali rychlou cestu ze suterénu do vrchních pater moderního mrakodrapu.
„Ještě ve druhé lize na Žižkově jsme si v uvozovkách chodili kopat na silnici,“ zavzpomínal Trpišovský na nuzné podmínky v rozhovoru pro klubovou televizi. „Pak jsme v Liberci hráli dvakrát evropské poháry a teď jsme tady... Je to přechod do jiné galaxie.“
Přesně vystiženo. Zvlášť když vezmete v úvahu, že když Trpišovský s trénováním začínal, vstával ve čtyři ráno, aby se uživil. Pracoval jako provozní, číšník či barman, domů se vracel utahaný jako kotě.
Sám nikdy fotbal vrcholově nehrál, ve čtrnácti mu ho doktoři dokonce kvůli problémům s koleny zakázali. Když si o čtyři roky později prosadil svou a začal znovu kopat do míče, už věděl, že pokud chce v oblíbeném sportu udělat kariéru, bude muset vyrazit jiným směrem.
  |
Začal studovat trenérskou licenci, sám si všechno platil, praxi nabíral u mládeže. Prošel dokonce i Spartou, kde trénoval dorostence. „Ale při trénování vás fanouškovství musí opustit. Na Spartě jsem dlouho působil, znám tam všechny lidi, což ovšem neznamená, že jsem sparťan,“ líčil letos v srpnu.
Tedy v době, kdy možná mohl sedět na lavičce sparťanského áčka – loni v říjnu byl jeho příchod na Letnou blizoučko. Nakonec padl, Spartu dostal na povel David Holoubek. A právě ten teď ironií osudu Trpišovského vystřídá v Liberci.
Co je vlastně na chlapíkovi s bílou kšiltovkou tak výjimečného, že kolem něj už krátce po čtyřicítce začala kroužit česká elita?
V první řadě to nejdůležitější – výsledky. S Libercem, kde se kádr často mění a lepí na poslední chvíli, dokázal ustát těžké chvíle a zaujal i v Evropské lize. Proto ho oťukávala mimo jiné i chorvatská Rijeka.
Ale ať už trénoval kdekoli, myslel kromě výsledku i na diváky. Je sympatické, že se toho chce držet i ve Slavii, kde bude pod obřím tlakem.
„Chci hrát co nejvíc ofenzivně. Od první do devadesáté minuty útočit,“ vyhlásil. „Cítím závazek vůči lidem, kteří utrácejí za vstupenky.“
Odvážný cíl je třeba ocenit. Ale zároveň si uvědomit: co fungovalo v Liberci, nemusí fungovat v hvězdami nabitém týmu, který lační po trofejích a Lize mistrů. Ve Slavii čeká Trpišovského úplně jiná liga, level fotbalu, na který si dosud nesáhl.
Jak zvládne kabinu, v níž sedí třeba Danny, nedávný spoluhráč Cristiana Ronalda? Koho se zbaví a které hráče si přivede? Věrné, o něž se opíral v Liberci? Bude to stačit? A dostane větší důvěru než Jaroslav Šilhavý, který sedm měsíců po zisku titulu musel skončit?
Otázek je moc a odpovědi nabídne až jaro. Tak na závěr jedna na odlehčení: bude i v Edenu od lavičky svítit čepice s ohnutým kšiltem?
„I o tom jsme jednali,“ usmál se Trpišovský. „Kšiltovka ke mně patří, ale nepůjdu hlavou proti zdi. Chtěl bych si ji nechat, ale chci se o tom poradit i s fanoušky.“
Když budou výsledky, čepice jistě projde. Když ne? Může i tahle maličkost začít vadit. Slavia totiž není Liberec. Začíná život v jiné galaxii.
