Ve středeční generálce prohrál váš tým v KV Areně s Ruskem 0:3. Co vám dala poslední prověrka?
Potvrdilo se, že Rusové jsou teď nejlepší na světě, v létě vyhráli Světovou ligu, mistry světa z Brazílie v ní porazili 3:0 a 3:2. Po celou dobu na nás vyvíjeli tlak, věřím, že nám to pomůže pro zápasy ve skupině. V sobotu začínáme s Portugalskem, pak přijdou Estonsko a Rusko.
Nemůže takový výsledek tým naopak srazit?
Mohli jsme si pozvat třeba Maďarsko a vyhrát 3:0. Jenže od začátku tříměsíční přípravy jsem vybíral jen těžké soupeře, nic jiného nás dopředu posunout nemůže. A máme bilanci 8:6, za to se nemusíme stydět. Tenhle šampionát má neúprosný k. o. systém. Za předpokladu, že postoupíme ze skupiny, což znamená být do třetí příčky, nás v dalším kole čeká Polsko, Bulharsko nebo Německo, což jsou sedmý, osmý a devátý tým světového žebříčku. Pravda, kartami v pražské skupině může zamíchat i Slovensko. Jestli chceme dál, budeme muset jeden z těch týmů vyřadit, tudíž nemá cenu hrát se slabými soupeři.
Očekávání sportovní veřejnosti nejsou malá. Kam až mohou vaši svěřenci vystoupat?
Použil bych slova trenéra basketbalistek Libora Blažka před mistrovstvím světa na našich palubovkách – vyhrávat chceme, jenže pro úspěch se nejezdí výtahem, musí se jít krok za krokem. Často slyším – popereme se Rusy o první místo ve skupině? V tuto chvíli je rozhodující sobotní zápas Portugalskem.
Mohou vaši svěřenci pobláznit národ, jako se to loni podařilo právě basketbalistkám?
Pevně tomu věřím. Snad se nám to trochu povedlo i loni dobrou sérií zápasů na mistrovství světa v Itálii a konečným desátým místem, byť přenosy nebyly dosažitelné pro všechny české diváky. Systém šampionátu tomu teď moc nenahrává, prohraješ, a jdeš, není žádný prostor na opravu. Přesto doufám, že naše série bude co nejdelší.
Razíte zásadu, že české družstvo je týmem bez hvězd. Není to jinak? Hráči až na výjimky působí v zahraničí a třeba univerzál Jan Štokr letos ovládl s Trentinem Ligu mistrů i mistrovství světa klubů. Víc už vyhrát nemohl!
To jsem říkal už před mistrovstvím světa v Itálii. Jasně, mnozí hráči patří mezi špičky a dokázali to právě tam. Pláteník byl předním přihrávačem, Štokr byl mezi nejlepšími na podání, Popelka mezi nejvíc bodujícími hráči, Kryštofa označili za druhé nejlepší libero. Ale nechceme si hrát na individuality, spasitele jednotlivých zápasů. Zní to otřepaně, ale k úspěchu může vést jen týmová práce. Kluci vkládají svůj um do týmové mozaiky, v tom je přednost tohoto družstva.
S čím tedy vstoupí český tým do turnaje?
S obrovskou chutí, kluci jsou připraveni udělat maximum. Jsou hladoví po úspěchu, navíc se hraje doma, takže chceme předvést, že volejbal hrát umíme. Na zmíněném mistrovství světa jsme byli šestí mezi evropskými týmy, to je dobrý výsledek. Teď to chceme potvrdit, snad nás podpoří diváci. Nejsme světová špička, ale loni jsme se k ní hodně přiblížili.
Současný předseda volejbalového svazu Zdeněk Haník se v roce 2002, kdy ME vyvrcholilo v Ostravě, musel i přes čtvrté místo z trenérské lavičky poroučet. Nemáte obavy, že můžete dopadnout podobně?
Nemám. A hlavně to neřeším. Podepsal jsem smlouvu na dva roky, první se povedl. Dodnes si myslím, že jsme na tom šampionátu mohli dopadnout ještě líp, ale porazili jsme tam i Spojené státy, Bulharsko, Francii, proto desáté místo považuju za úspěch. A taky to, že se nám daří hrát moderní volejbal, který se snad líbí, ale má i šanci na úspěch. V listopadu vstoupíme do olympijské kvalifikace, do té doby mám smlouvu. Pak bude záležet na svazu, jak zhodnotí moji práci.
