Zažil jste už během své kariéry někdy takový podzim?
Jiří Plíšek
|
Co za vaším úspěchem stojí?
Stabilizovaný a dobře poskládaný tým a pak atmosféra v klubu. Teplice jsou vlastně provinční klub, kde všichni žijí pro tým. Když v klubu pracuje intenzivně deset lidí, je to pouto mnohem větší, než když jich tam je sto.
Neměl jste někdy během podzimu pocit, že úspěch Teplic někomu leží v žaludku?
Tohle si nemůžu připouštět. Není možné, abychom takhle přemýšleli. Pořád máme tendenci někoho podezírat, ale měli bychom se naučit důvěřovat si. Možná to vtomto prostředí zní jako pohádka, ale je dobré to aspoň zkusit.
Nenapadlo vás to ani po utkání v Olomouci, kde jste hráli navzdory chřipkové epidemii?
Mě spíš mrzelo, co se dělo kolem toho, že jsme společně nedokázali najít to nejlepší řešení pro fotbal. Mohlo se to řešit mnohem kulturnějším způsobem. Nedělali jsme si z nikoho dobrý den, naše obavy se po zápase potvrdily (prasečí chřipkou onemocněli další hráči – pozn. red.). Ale znovu říkám, nehledali jsme žádné alibi, žádné teorie. Chybu jsme hledali jen u sebe.
To zní jako z nějaké příručky. Ostatně právě vy jste k týmu přivedl psychologa. Proč?
Psychika hráčů už bude brzy rozhodovat o tom, kdo bude úspěšný, akdo ne. Jsou momenty, kdy se trenér nemůže úplně věnovat každému hráči, a od toho tam je psycholog. Nemá přímý vliv na tým, ale hráči jeho služeb můžou využít.
Zbytek rozhovoru si přečtěte v pátečním vydání