Po losu baráže vaši svěřenci vyjádřili spokojenost, protože jinak by na vás zbylo Portugalsko. Co jste si pomyslel vy?
Také já byl rád, že jsme se Portugalsku vyhnuli. Neznamená to ale, že bychom si o českém týmu mysleli, že je to lehký soupeř. I vaši hráči nepochybně touží po postupu.
Podle černohorských deníků je však Česko nejpřijatelnějším barážovým soupeřem. Budete hráče nabádat k obezřetnosti?
Určitě. Ale já ten názor chápu. Hrozilo i Irsko, které v baráži o mistrovství světa 2010 v Africe vypadlo s Francií jen kvůli Henryho ruce, a zápasy s Chorvatskem by měly velmi silný náboj. Když to shrnu – možná je opravdu nejlepší, že budeme hrát s vaší reprezentací.
Z postu asistenta jste přešel na místo trenéra reprezentace začátkem září, kdy musel odejít Chorvat Zlatko Kranjčar. Byl jste nervózní? Přece jen jde o vaše první angažmá v roli hlavního kouče.
Ne, ani obavy jsem neměl. Asistentem jsem byl od roku 2007, a hráče dobře znám. Ve fotbale se pohybuju dlouho, hrál jsem pod dobrými trenéry, dost mě naučili.
Kdo je Branko Brnovič- Hráčskou kariéru nastartoval v Budučnosti Titograd (dnes Podgorica), odkud v roce 1991, ve 24 letech, zamířil do Partizanu Bělehrad, a od roku 1994 strávil sedm sezon v Espaňolu Barcelona. V dresu bývalé Jugoslávie sehrál 27 zápasů (tři góly), v roli defenzivního záložníka se zúčastnil MS ve Francii 1998 (v osmifinále s Nizozemskem 1:2). - Černá Hora se osamostatnila v roce 2006, od začátku v roce 2007 byl Brnovič asistentem trenéra reprezentace. V kvalifikaci o MS 2010 (5. místo ve skupině) jím byl Zoran Filipovič, od roku 2010 Chorvat Zlatko Kranjčar a začátkem září jej vystřídal Brnovič. Poslední bod nezbytný pro baráž o Euro (doma s Anglií 2:2) získal tým před dvěma týdny pod jeho vedením. |
Cožpak vás nenapadlo, jaké podstupujete riziko? Postup do baráže ještě jistý nebyl...
Ano, šlo o poněkud riskantní misi. Ale když se mě předseda svazu Dejan Savičevič zeptal, z výše uvedených důvodů jsem souhlasil. Bylo mi ovšem jasné, že když nám baráž unikne, odneseme to já i Dejan. Jenže to zaplaťpánbůh vyšlo a je to docela jiný příběh.
Po losu jste v Krakově řekl, že neznáte žádného z českých reprezentantů. Myslel jste to vážně, nebo šlo o žert?
Ne, ne, takhle jsem to neřekl. Řekl jsem, že jsem se na budoucí soupeře ještě nesoustředil, protože těsně před losem jsme hráli doma s Anglií a ve Švýcarsku. Kdo by neznal Petra Čecha, jednoho z nejlepších brankářů světa, Rosického nebo Baroše? To muselo vzniknout špatným překladem. Ale je pravda, že víc si pamatuju tým kolem Nedvěda, Poborského nebo Kollera.
Co si myslíte o českém fotbale?
Jen to nejlepší. My jsme mladá reprezentace, která se nemůže domáhat nějaké role favorita. Šance jsou přibližně stejné, i když na naší straně je výhoda odvety v domácím prostředí.
Od krakovského losu uplynul více než týden. Měl jste už možnost spatřit některé zápasy českého týmu na videu?
Jistě, dostal jsem i údaje o výšce a váze vašich hráčů. (směje se) Mám dobré pomocníky, takže vím, kde jsou vaše silné i slabé stránky.
Teď by se hodilo zeptat se, které stránky to jsou...
Ani bych vám to neřekl! (smích) Vzpomínám ale, že jsme ještě jako Jugoslávie v kvalifikaci o MS 1998 vyhráli v Praze 2:1. Kéž by Bůh dal, abychom to teď zopakovali.
V čem spočívá největší síla vašeho týmu?
V hráčské kvalitě a velmi dobré atmosféře uvnitř mužstva. A máme obrovskou touhu uspět, všichni se chtějí stát generací, která dá vědět o černohorském fotbale.
Je to u vás také tak, že na postup do baráže se brzy zapomene a veřejnost si žádá nový úspěch?
Asi je to stejné. Postup do baráže se sice slavil do rána, bylo to něco neuvěřitelného, ale to už je minulost a celá Černá Hora žije a dýchá pro postup na Euro.
A pokud se to nepovede?
Bože, na takové myšlenky teď není chvíle, soustředíme se na postup. A kdyby to náhodou nevyšlo, tak půjdeme do další kvalifikace, ne? Já ale věřím, že se to povede.
Existuje názor, že hráči z Balkánu jsou skvělí, když se daří, ale pokud ne, hra je přestane bavit. Vaše remíza s Anglií v Podgorici, kdy jste dotahovali stav z 0:2, ale svědčí o něčem jiném...
V našem týmu nenajdete jediného hráče, který by měl tuhle povahu. Všichni vědí, že Česko nelze podceňovat a co by nám postup na Euro přinesl. A teď nemám na mysli těch osm milionů eur od UEFA.
Jak vysvětlit, že jste v kvalifikaci vstřelili jen sedm gólů?
Ano, s útočníky Vučiničem, Jovetičem a dalšími hráči to vypadá trochu divně. Dřív jsme dávali víc gólů, jenže ještě víc inkasovali. Teď vycházíme ze stabilní obrany a hrajeme na protiútoky. Ale třeba budeme časem produktivnější.
Čemu budete před zápasy s Českem věnovat největší pozornost?
To vám přece nemůžu říkat! (smích) Budeme myslet na hodně věcí, ale určitě by nám hodně pomohl gól vstřelený v Praze. Kéž by...!
Co víc hovoří o síle českého týmu – prohra 0:2 v Praze se Španělskem, nebo výhra 4:1 z Litvy?
Španělsko nepočítejme, to teď předvádí fotbal z jiné planety. Ale výhra 4:1 v Litvě byla důležitá, zajistila vám postup do baráže. Určitě byly tlaky, ale tým to ustál.
Igor Gluščevič říká, že neposkytujete rozhovory. Proč?
Jako hráč jsem necítil potřebu spolupracovat s novináři. Prostě jsem nemusel číst svoje názory v novinách. Žurnalistům jsem se vyhýbal, jak to šlo. Jenže teď jsem první trenér, už jsem musel i do televize a sem tam něco řekl i do novin.
