Záhřebský stadion Maksimir
|
Jen výjimečně se stává, aby se jedno fotbalové utkání tak zásadním způsobem propsalo do politického dění a promluvilo do historické proměny regionu. V květnu roku 1990 se v Záhřebu uskutečnil zápas mezi místním Dinamem a Crvenou zvezdou Bělehrad. Tamní stadion Maksimir zažil jednu z nejkrvavějších fotbalových bitev v historii, střety mezi chorvatskými a srbskými chuligány, z nichž mnozí sloužili v armádě, se přenesly do ulic chorvatské metropole. Dodnes se má za to, že osudný zápas na Maksimiru vyostřil nacionální vášně uvnitř bývalé Jugoslávie a nemalou jiskrou zažehl krvavou válku.
Symbol hrdosti a slávy
Po 28 letech už na Maksimiru krev neteče, místo se naopak stalo symbolem současné chorvatské hrdosti a slávy. Neuvěřitelných čtrnáct hráčů, kteří se v minulosti proháněli po místním trávníků v dresu GNK Dinama Zagreb, bylo součástí chorvatského národního týmu, který v červenci skončil druhý na světě na šampionátu v Rusku.
Věhlasu dosáhla zejména místní mládežnická akademie a fotbalová škola, která je v současnosti považovaná za jednu z nejlepších nasvětě. Mario Mandžukič, Luka Modrič, Dejan Lovren nebo Mateo Kovačič, ti všichni v útlém věku prošli rukama trenérů záhřebského Dinama.
Stříbrné Chorvatsko se stalo senzací uplynulého mistrovství světa. S pouhými čtyřmi miliony obyvatel udivilo především množstvím talentů hrajících za špičkové kluby. Jak to, že Česká republika s více jak dvojnásobnou populací do Ruska ani nevyjela? Jedním z důvodů je právě práce – nejen po fotbalové stránce – s mladými hráči, kterou v Chorvatsku zvládají již několik let naprosto bravurně.
LN se v Dinamu Zagreb povedlo uskutečnit exkluzivní reportáž a hovořit se strůjci tamní mládežnické akademie či s bývalým individuálním trenérem Luky Modriče, v současnosti jednoho z nejlepších hráčů planety.
  |
Dobrý den, trenére
Představte si výkonnou elektrárnu, která běží na plné obrátky. Nebo ropnou pumpu dolující v pravidelném tempu ze země černou hmotu. Podobné pocity vás zasáhnou ve chvíli, kdy se u stadionu Maksimir rozhlédnete a všude kolem vidíte plochy, na kterých se prohánějí a „potí krev“ mladí hráči různých věkových kategorií. Deset hřišť různých velikostí pro 450 hráčů fotbalové školy, na něž dohlíží kolem 50 profesionálních trenérů. Vítejte v záhřebské továrně na talenty světového fotbalu!
Akademie Dinama Záhřeb: jde se na trénink...
Je deset hodin dopoledne, slunce praží, teplota se šplhá na 35 stupňů ve stínu. S jedním z hlavních trenérů místní fotbalové školy Robertem Botunacem míříme k jednomu z hřišť s umělým povrchem, na kterém zrovna trénují devítiletí žáci. Rozměrově menší aréna slouží k tréninku rychlosti a pohybu a orientaci na malém prostoru. Jsou zde nakreslené speciální kružnice a úsečky, po kterých se mladíci pohybují.
Věc, které si od začátku nelze nevšimnout, je výchova. Každý z mladíků, které potkáte, vás automaticky a nahlas pozdraví. Když jdou hráči na trénink, na minutu přesně vyrážejí se svým trenérem v organizovaném průvodu na příslušné hřiště. Máte dojem, že spíše než balkánskou školu kopané sledujete policejní akademii. Disciplína především. „Dinamo má kulturní kodex, ve kterém se jako trenéři snažíme hráčům zdůrazňovat hodnoty a přenášet na ně základní principy slušného chování. Klademe obrovský důraz na disciplínu,“ řekl LN trenér a vysokoškolský pedagog Botunac, který je v areálu naším průvodcem.
Akademie Dinama Záhřeb: jeden z trenérů a průvodce „českých zvědů“ z LN Robert Botunac.
Trenéři mladíkům vštěpují uznání autorit, a to nejen těch fotbalových. „Snažíme se je vychovat nejen fotbalově, ale i sociálně a kulturně. Chceme, aby v sobě děti měly vybudované pracovní návyky a uměly se chovat. Důležité je, aby ve škole prospívaly. Není možné být součástí Dinama bez určitého stupně vzdělání,“ dodává Botunac, který je osobním přítelem a někdejším individuálním trenérem kapitána chorvatské reprezentace Modriče. Když mají mladí hráči špatné známky ve škole, klub zasáhne. „Se školami spolupracujeme, pravidelně se kontrolují výsledky žáků, je to v popisu práce zaměstnanců klubu. Mezi učiteli a trenéry probíhá pravidelná komunikace,“ zdůrazňuje Botunac.
Jak zvládnout pubertu
Mladíkům se rovněž dostává mentální péče. „O hráče, zejména ty mladší, se starají psychologové. Vedou s dětmi rozhovory, zajímají se o jejich trable, často se řeší soukromé, rodinné problémy. Důraz se klade na pubertu, jak ji zvládnout, aby toto období mladého kluka nepřipravilo zbytečně o budoucí kariéru,“ míní Botunac, který se v akademii Dinama soustředí zejména na individuální práci s talentovanými hráči. Právě systematická a mnohovrstevnatá péče o mladé hráče přispívá k jejich úspěšnému přechodu z mládežnických a juniorských kategorií do dospělého fotbalu.
Akademie Dinama Záhřeb: mladé talenty chorvatského fotbalu.
To je například jeden ze zásadních problémů českého fotbalu, kdy talentovaní a úspěšní junioři nejsou schopni prokázat své kvality a um mezi dospělými.
Jedno jídlo vládne všem
Dalším důležitým aspektem záhřebského fotbalové kuchyně je princip soudržnosti a pospolitost. Cílem klubu je udržovat pravidelný kontakt mezi mládežnickými kategoriemi a hráči prvního týmu. Příkladem je společná jídelna, ve které se hráči stravují. „Chceme, aby se hráči už od mládí potkávali s hráči prvního týmu a měli v nich své vzory. Vychováváme je tak, aby cítili, že jsou všichni jedna rodina. Je důležité probouzet u lidí pocit sounáležitosti,“ vysvětluje Botunac, který po finálovém utkání Chorvatů poskytl už rozhovor anglické, ruské či italské televizi.
Akademie Dinama Záhřeb: jídelna plná hladových mladých talentů.
Botunac je přesvědčený, že chorvatský systém těží i z věcí, které nelze získat, ale jsou dány – jako třeba geografická poloha. „Chorvatský fotbal těží ze tří důležitých věcí. Pro fotbal máme dobré podnebí, rodí se tu talentovaní hráči. Jde zkrátka o výjimečný kraj, stejně jako například Rakousko dominuje lyžování. Druhou věcí jsou genetické predispozice, máme moře, teplé počasí, dobré jídlo, zkrátka zdravý život. Třetím aspektem je píle, tvrdá práce a touha něco dokázat,“ říká trenér, který s rodinou Modričů zažil v 90. letech krutosti chorvatské války za nezávislost v okolí města Zadaru.
Začíná se v céčku
Jedním z dalších pilířů dinamácké akademie je konkurenční boj. Struktura školy je následující. Chce-li se mladík naučit kopat za Dinamo Zagreb, nastoupí do takzvané otevřené školy. Ta čítá zhruba 250 kluků a v každé věkové kategorii je rozdělena na tři třídy. Začíná se v „céčku“, odkud se mladík, podává-li dobré výkony, může posunout do „béčka“, následně odtud do „áčka“.
Z této kategorie vede cesta do takzvané soutěžní školy, kde už žáci hrají turnaje i s jinými kluby. Cílem takového rozdělení je neustálý konkurenční boj, hráči se stále musejí zdokonalovat, vypracovávat výš a výš, chtějí-li se jednou dostat do prvního týmu Dinama Zagreb, odkud vede cesta do reprezentace a zahraničí.
Akademie Dinama Záhřeb: balony i malý fotbalista nechybí, může se jít do akce.
Jedním ze strůjců úspěchů záhřebských juniorů je trenér Miro Davidovič, který je vedoucím fotbalové školy. „Filozofií naší otevřené školy je, aby se postupně do juniorských kategorií a potenciálně do prvního týmu dostávalo co nejvíce námi vychovaných hráčů v Dinamu Zagreb,“ řekl LN Davidovič, který loni s týmem Dinama ve věkové kategorii do 14 let zvítězil na prestižním turnaji Nike Premier Cup v Berlíně.
Vítejte v chorvatském Maksimiru
V areálu Maksimiru to pulzuje celý den. Trénink mladých nadějí se koná i při zapadajícím slunci od osmé hodiny večerní. Kluci přicházejí v doprovodu rodičů, kteří se však musí držet trochu dál od plotu. Trenéři si nepřejí, aby s nimi během cvičení byly děti v kontaktu.
Sledovat zápas chlapců ve věkové kategorii do 11 let je nebývalý zážitek. Hraje se na hřišti o trochu menším než klasickém, s mírně zmenšenými bránami, v poli proti sobě stojí osm hráčů plus brankáři. Tempo zápasu je dechberoucí. Neexistuje, aby se hráč s míčem zastavil, přihrávky a kličky jsou ve sprintu, hraje se téměř bez faulů. Získá-li hráč mičudu, hned proti němu do sprintu startuje několik protivníků, útoky jsou vedeny kolmými přihrávkami. Zkrátka moderní a pohledný fotbal.
Akademie Dinama Záhřeb: tréninkový zápas žáčků.
Trenér Botunac neskrývá nadšení. „Ostatní školy nepodceňuji, dovolím si ale říct, že akademie Dinama patří na základě výsledků k těm nejlepším na světě,“ komentuje kouč, jehož osobními trenérskými lekcemi v minulosti kromě Modriče prošel i někdejší slavný reprezentant Dario Šimič.
Vydělávající neziskovka
Dinamo Zagreb není klasickou akciovou společností či „eseróčkem“, jako je tomu třeba v České republice. Má status neziskové organizace, která státu nemusí odvádět daň z příjmu. Rozpočet Dinama se pohybuje kolem 30 milionů eur, tedy zhruba 780 milionů korun. Jde o srovnatelnou či spíše menší sumu, než s jakou v současnosti operují tuzemské kluby Sparta či Slavia. Za hlavního bosse Dinama donedávna býval (a leckterými pozorovateli v Záhřebu stále je) považován kontroverzní chorvatský podnikatel Zdravko Mamič, kterého letos v červnu soud nepravomocně poslal na 6,5 roku do vězení za údajné daňové úniky a zpronevěru. Vzhledem k zásobárně šikovných hráčů se však klub o svou kasu bát příliš nemusí.
Akademie Dinama Záhřeb: když mluví trenér, všichni poslouchají.
Hodnota nadějných mladíků, kteří přecházejí do prvního klubu, se pohybuje ve výši desítek milionů eur. „Dá se říci, že od kategorie hráčů do 11 let až do prvního týmu má každá věková kategorie alespoň dva špičkové talenty, které vyžadují zvláštní péči. Je u nich vysoce pravděpodobné, že za pár let budou patřit do celosvětové fotbalové špičky,“ tvrdí trenér Botunac. Jejich hodnota? „Kdokoliv z těchto talentovaných mladých hráčů, který se z mládeže a juniorky dostane do prvního týmu, automaticky nese hodnotu minimálně pěti milionů eur. Spíše ale víc,“ uvádí Botunac.
Klubová strategie velí, že novinářům se konkrétní jména nadějných budoucích hvězd neprozrazují. Vedení nechce, aby si hráč začal myslet, že je něco víc než jeho spoluhráči. „Razíme v klubu teorii, že o hráčích v tomto smyslu nemluvíme konkrétně. Není to dobré pro jejich vývoj a psychiku, nechceme, aby znervózněli nebo si o sobě příliš mysleli. Když budou mít příležitost dostat se do prvního týmu, sami hráči chtějí šanci využít a potvrdit, že na to mají. Jde o to, předvést to na hřišti, ne o talentu pouze mluvit v rovině teorie,“ dodává někdejší mentor záložníka Modriče, v současnosti nejcennějšího chorvatského fotbalového pokladu.
