Nová přednost Čechů: Nejsilnější jsou v oslabení
Co říkáte na to, že vás ve čtvrtfinále čeká znovu Finsko?
Teď si člověk už moc nevybere. Možná jsme se přesvědčili, že proti papírově slabším soupeřům se hraje někdy hůř než proti těm vyrovnaným.
Pamětníci z OHČESKO FINSKO |
Jasně že jo. Jenže tady jsou teď úplně jiná mužstva na úplně jiném turnaji, takže bych to nesrovnával. Ve Vancouveru jsme promarnili dobrou šanci, měli jsme na to, ten zápas vyhrát. Tady to všechno začne zase od nuly. V jiné situaci.
Je to ovšem vtipné, že? Češi opět narazí na Finsko, stejně jako Rusové na Kanadu...
Ano, je to zvláštní. Ale všechna mužstva jsou tu dost jiná, tedy s výjimkou Ruska, které si je podobné. Bude na ně velký tlak. V těchto zápasech už může kdokoliv porazit kohokoliv, nepovede se to brankáři nebo přijde blbé vyloučení...
Na vás ovšem budou české naděje dost stát.
Tak to bývá.
Proti Finům jste odchytal zápas už na Švédských hrách. Napovědělo vám to něco?
Jenže tam jsem byl v dost jiné pozici. Tohle utkání bude naprosto odlišné, s jinou váhou.
Jak k němu přistoupit?
Bude to hlavně otázka plnění herní disciplíny. A samozřejmě proměňování šancí, které si vytvoříme – tak, jako jsme to prokázali proti Kanadě. Čtvrtfinálové bitvy se rozhodnou na jedné dvou šancích.
Narostlo týmu po úterním vítězství nad Kanadou sebevědomí? Určitě ano. Vždyť víte, v jak nepříjemné situaci jsme byli po utkání se Švýcary (tým musel bodovat v utkání s Lotyši i Kanadou – pozn. red.). Spadl z nás tlak, protože hrozilo, že tu uděláme nejhorší umístění v historii. Poslední dva zápasy jsme hráli jako čtvrtfinále, nic jiného nám ani nezbývalo. Takže jsme na to svým způsobem zvyklí.
Navíc jste proti Kanadě museli otáčet skóre. A dokázali jste to...
My už neměli moc na vybranou. Dostali jsme rychle gól, přestože jsme měli dobrý vstup do utkání. Ale nezpanikařili jsme. Ze začátku jsme přestáli dost vyloučení, to byl jeden z momentů, který to obrátil na naši stranu.
Jak jste viděl situaci před druhým inkasovaným gólem, kdy vás za brankou po rozehraném puku narazil Perry na mantinel?
Ať se na to člověk dívá, jak chce, byla to chyba rozhodčího. Ten gól neměl platit. Podle pravidel nesmí hráč hrát brankáři do těla, jenže tady kontakt byl. Navíc jasně cílený. Každý, kdo to viděl, musí uznat, že se místo gólu mělo spíš vylučovat.
Vám se už dříve něco podobného stalo?
V životě ne. Ještě jsem se na to po zápase koukal v televizi a bylo to tak markantní, že se to nedalo přehlédnout. Zvlášť když rozhodčí stál hned v rohu. Kolem nás nikdo nebyl, jen my dva.
Rozčiloval jste se pak na sudí?
Až po zápase, ještě zbývala minuta do konce. Jakmile gól uznali, věděl jsem, že zpátky ho už nevezmou, nemělo cenu se rozčilovat. Ale po utkání jsem si to jel s rozhodčím vyříkat.
A co vám na to pověděl?
Byl to z mé strany spíš monolog. Finský rozhodčí mi řekl, že on to pískat nemohl, protože to bylo na Američanovi, prostě klasika. Doufám, že ví, že udělal chybu. Naštěstí to nebylo rozhodující, ale když si člověk uvědomí, že za stavu 1:1 by nás to poslalo domů... Já nevím. Těžko bych to asi strávil.
Obránce Ondřej Němec označil ten zákrok za likvidační.
To si nemyslím. Spíš nechápu, jak je možné, že to rozhodčí mine. Vím, je strašně těžké posuzovat zápasy, ale tohle bylo tak evidentní, že to byla vůbec ta nejjednodušší věc na odpískání.
Vy chytáte v NHL. Dovolili by si něco podobného Kanaďané tam?
Ne. Kdybychom to udělali my jejich brankáři, tak vznikne hromadná bitka. Ale Kanada dělá takové věci, když prohrává. Už jsem to jednou zažil (finále MS ve Vídni 2005 – pozn. red.) a opravdu nemá cenu se s nimi po zápase postrkovat.
Takže vás to nechává už v klidu?
Jo. Je to zkušenostmi. Oni nadávají, pošťuchují, ale mě to nechává v klidu. Proč se mám rozčilovat?
