Ale nebylo té euforie až příliš mnoho? Vladimír Šmicer je neje mne lidsky i fotbalově velmi sympatický. Právě proto si říkám, zda by neměl šestatřicetiletý univerzál již pověsit kopačky na hřebík a využít své obrovské popularity a neméně velkých zkušeností jinak, než na zeleném pažitu. Zvláště, když je v posledních třech letech více v péči doktorů, než na trávníku.
Jeden z nejúspěšnějších českých fotbalistů (ne-li vůbec ten nejúspěšnější) jednoduše není železným mužem jako například Pavel Nedvěd nebo Paulo Maldini. Ano, vůli se jim jistě vyrovná, ovšem tělu jen vůle neporučí. Místo neustálých návratů na trávník a vytváření zbytečného tlaku na kouče i spoluhráče, by se na Slavii měli zamyslet, jak využít svého „Štíska“ lépe a prospěšněji.
Místo v kanceláři se pro něj jistě na Slavii najde. Anebo proč nevyužít sedmnácti let profesionální kariéry v předávání svých zkušeností v podobě trénování? Možností je jistě více. Ale varianta, že by Šmicer zkusil ještě rok promarodit jako hráč A týmu Slavie, je tou nejméně šťastnou.