Ve stáji Giant-Shimano měl jasný úkol. Nikdo od něj neočekával nadpozemské výkony, ale ve své úloze obstál. „Šlápni na to a připrav pozici pro své parťáky,“ řekli mu před Tour nadřízení. A Ťi Čcheng se v sedle náležitě činil.
Vždyť také jeho týmový kolega Marcel Kittel chválil. „Dobrá práce,“ řekl mu slavný Němec a s nepříliš zkušeným Číňanem si po jedné z etap připil šampaňským. Sedmadvacetiletý Asiat v tu chvíli zářil štěstím.
„Někteří lidé v Číně už mě poznávají, jiní ještě ne. Ale až se deset lidí dozví o mém vystoupení na Tour a řekne to dalším deseti, bude to už sto lidí. Pak tisíc a tak dále. Je to první malý krok k budoucnosti čínské cyklistiky,“ pravil Ťi Čcheng serveru The Telegraph.
ČTĚTE TAKÉ |
Rodák z města Harbin se věnoval sportu od dětství. Ve škole se blýskl skvělými výsledky na běžeckých oválech. Dokonce tak, že přestoupil do speciální školy pro pohybově nadanější. V roce 2002 ale přičichl k bicyklu.
„Ještě v dubnu u nás byla teplota hluboko pod nulou, nedalo se běhat. Tak jsem trénoval na kole pod střechou haly a o měsíc později odjel první a svůj nejtěžší závod v životě. Ani jsem neměl cyklistické boty,“ přibližoval své začátky pro web letour.fr
„Čtyři roky nato mě pozvala stáj Shimano na pohovor. Věděl jsem, že shání čínské cyklisty do svého týmu v Evropě,“ řekl. „Ptali se mě, jestli umím dobře vařit a mluvit anglicky.“
Z neúprosného kolotoče vrcholové cyklistiky už Ťi Čcheng nevystoupil. Tedy alespoň zatím. Tour de France byl pro něj tím největším vrcholem, přestože jeho ztráta 6:02:24 na vítěze Vincenza Nibaliho byla největším rozdílem mezi prvním a posledním jezdcem od roku 1954.
Kvůli chrápání měl pokoj pro sebe
Sem tam se dal přesto zahlédnout v čele pelotonu, kde eliminoval případné úniky protivníků. „Když byl první volný den, tak jsme uzavřeli sázky, jestli Tour dokončím.“
Uspěl. I když před závěrečným dojezdem do Champs-Élysées upadl a poranil si loket. V cíli ho vítali jako šampiona, jenž se nesmazatelným písmem zapsal do dějin cyklistiky.
Do kategorie cenných zářezů si každopádně k Vueltě či klasice Milan - San Reamo připsal další. Ten nejsladší. Do paměti týmových kolegů se ale možná vryl také díky nesnesitelnému chrápání, kvůli nemuž spal sám v pokoji...
