3. září 2007 10:05 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

„Ten zážitek bych přála každému“

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 9Diskuse
Barbora Špotáková. Zlatá a šťastná. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Barbora Špotáková. Zlatá a šťastná. | foto: AFP

PRAHA Před dvěma lety jí na světovém šampionátu v Helsinkách vyhrkly slzy, když o vlásek nepostoupila do finále. Nyní na stadionu Nagai pokořila řadu z těch, které ji tehdy přinutily k pláči. „Ne pokořila. Byla jsem lepší,“ upřesňuje oštěpařka Barbora Špotáková (26). Mladá žena, tak trochu živel. Cyklistka, volejbalistka i fotbalistka. A studentka ekologie.


Helsinské slzy vystřídala ósacká sláva. Docela veleskok, že? Pravda, mezi tím loňské stříbro z mistrovství Evropy v Göteborgu...

A přitom jsou to jenom dva roky! V Helsinkách jsem neměla žádné zkušenosti z velkých závodů. Tehdejší mítinky a ty současné, to je rozdíl. Ty zkušenosti člověk musí nasbírat. Tady jsem vyhrála i díky zkušenosti z Göteborgu, kde jsem se prvním pokusem nechala uchlácholit. Teď jsem se třetím ještě zlepšila. Myslím, že bych se zlepšila i šestým pokusem, kdyby bylo třeba. Soustředila jsem se až do konce. To mi loni ještě chybělo.

Kam si uložíte zlatou medaili?

Nevím, nemám na medaile žádné speciální místo. Asi ji teď budu všude vozit. Doufám, že se neotluče jako ta z Göteborgu.

Ani ta ještě svoje místo nemá?

Ani nevím, kde je. Asi někde v pokoji! Já tohle moc neřeším, přece jen jde jen o věc. Ale možná si pořídím nějakou vitrínku. Asi bych měla, že? (směje se)

Zážitek ze závodu, v němž jste získala titul, pro vás znamená víc?

No to je jasný, byl to krásný páteční večer, nádherný. Od rozcvičování až do konce, včetně noční oslavy v hotelovém pokoji. Pohádka. Ten zážitek bych přála každému!

Němci v hledišti na vás působili transparentem, že evropská rekordmanka Christine Obergföllová bude mistryní světa, sama se radovala až nelidsky... Už víte, jak se zachovat v takových psychologických bitvách?

Já se právě nechám vyprovokovat, ale v tu chvíli to bylo dobrý. Určitě je těžší porazit někoho, s kým jste kamarád. Lepší je to s někým, o kom víte, že vám to hrozně nepřeje. A ona mi to nepřála. Ještě na ploše mi podávala ruku, leklou rybu, a otáčela se při tom jinam...

Obergföllová s Neriusovou vám budou chtít prohru oplatit. Kdy k tomu budou mít příležitost?

Už brzy, v Berlíně. Loni jsem si je tam vychutnala. Tam byl Lukáš (přítel - pozn.) se mnou taky. Vždycky, když se mnou jede na závody, tak vyhraju. Beru ho s sebou z čisté vypočítavosti. Taky do Japonska! A vyplatilo se. (směje se)

Ráda zajdete na pivo k Pinkasům - už tam máte svůj půllitr?

Mám ho slíbený, už by na mě mohl čekat. Za propagaci. Před časem se o mých návštěvách v téhle hospodě dost psalo, což pana ředitele potěšilo.

Už víte, jak úspěšnou sezonu oslavíte?

Určitě musíme k Lukášovi domů do Sýkořice. Když ještě bude hezky, mohli bychom si na kurtech zahrát tenis nebo volejbal, k tomu soudek s pivem, odvděčit se tamním fanouškům. Tam to při oštěpu asi byl velkej hukot. Taky musím do Ústí, kde jsem před dvěma lety začala házet daleko a kde brácha rozjíždí masérskou praxi.

Stihnete to všechno?

Budu muset! Nejradši bych naplánovala hromadnou oslavu na jednom místě se všema lidma, které mám ráda. Abych jim mohla vrátit jejich přízeň.

Co takhle strahovský stadion?

Tak na to by asi padla prémie za titul! (60 000 dolarů - pozn.)

V Ósace, betonovém městě s minimem zeleně, jste jako každý mistr světa v rámci „Zeleného projektu“ přihodila hlínu k již zasazenému stromu. Už jste někdy opravdu zasadila strom?

Několik, vždyť přece studuju ekologii!

A kdy postavíte dům, zplodíte syna?

To musí spíš Lukáš... Ale příští rok je olympiáda. A dům si chceme postavit sami, to je nejlepší. Lukáš je šikovný, zvládá spoustu věcí, já bych se taky chtěla nějak podílet. Jenom nevíme kde. Ale chtěli bychom nějaké menší město.

Mimochodem - víte, jak se japonsky řekne zlato?

Teď už jo - kin! Ona je ta japonština docela jednoduchá. (smích)

  • 9Diskuse




Najdete na Lidovky.cz