Jaké to je, vracet se do Doveru a vědět, že jste překonala plavecký Mount Everest?
Na lodi jsem to moc neprožívala, měla jsem mořskou nemoc, bylo mi strašně špatně. Ale v těch vlnách bylo blbě snad všem! (smích) Přála jsem si, abych už byla na břehu, jenže Anglie se skoro nepřibližovala. Ale teď v podvečer už jsme zpátky a mám prima pocit.
Vzdušná vzdálenost mezi Doverem a mysem Cap Griz-Nez ve Francii činí 31 kilometrů. Už víte, kolik jste uplavala?
Lodivod Reg Brickell říkal, že přes 38 kilometrů. Cítím velkou úlevu – v srpnu jsme tu byli týden, ale k plavbě jsme se kvůli proudům nedostali. Teď se to naštěstí moc neodkládalo, s taťkou jsme přijeli do Anglie v pondělí v noci.
Jak vám bylo, když lodivod v úterý večer zavolal, že v půl třetí britského času vyrazíte?
Dostavil se pocit úlevy. Jen jsem doufala, že se podmínky nezmění, to se tady stává často.
Kdy vám při plavbě bylo nejhůř?
Psychická krize přišla asi čtyři kilometry před cílem, kdy už jsem dobře viděla francouzský břeh. Proud byl ale tak silný, že jsem plavala na místě, bylo to deprimující. Unášelo mě to bokem, naštěstí proud zeslábl. A pak jsem se asi 800 metrů od břehu dostala do dalšího proudu. Lodivod křičel, že musím makat, abych neminula mys. Tak jsem mákla.
Kde se ve vás vzala síla?
Mám natrénováno. Dálkovému plavání se věnuju od deseti let, na La Manche se chystám dva roky.
Co bylo horší – čekání na povel lodivoda, anebo plavání?
Horší bylo čekání, i v srpnu, to bylo na psychiku, s taťkou jsme oba byli nervózní. Plavání už bylo "jen" na fyzičku.
Komu se vlastně splnil sen – vám, anebo otci, který před vámi dovedl k úspěšnému pokusu osm plavců, ale sám coby plavec v éře komunismu neměl šanci se na Kanál dostat?
Sen se splnil mně, ale taťka s mamkou mě podporovali. A trenéři od nás z Pardubic. A pokud jde o taťku, spíš bych řekla, že mu spadl velký kámen ze srdce. Stálo ho to hodně úsilí. A taky peněz, jenom lodivod ho přišel na 2200 liber.
Nenapadlo vás, že byste se jednou mohla pokusit o přeplavání Kanálu tam i zpět?
Tak to teda rozhodně ne! (smích). Jediný náš plavec, který to dokázal, je David Čech, a já mu ten primát klidně přenechám. Já bych se ráda dostala na olympiádu v Londýně, poplave se tam desítka.
Na co se teď těšíte nejvíc?
Až se vrátím do školy, jsem ve kvintě osmiletého gymnázia v Pardubicích a těším se na spolužáky. Konečně zase přijde něco jiného než plavání.
