Za čtrnáct dní se jí splní velký dětský sen. Pod těmito pěti navzájem se protínajícími kruhy si poprvé v životě zazávodí.
„Už můj táta chtěl na olympiádu jako lyžař. A byl velmi talentovaný, jen pak upřednostnil školu. Že mě teď uvidí, jak jedu na olympiádě, tím si i sám splní sen,“ vypráví drobounká tmavovláska.
Spolu s Michalem Češkou bude v Koreji reprezentovat Česko v tanečních párech.
Ještě před dvěma měsíci to tak přitom vůbec nevypadalo.
Bruslíme dřív, než chodíme
Mansourová se narodila v kanadské Regině a na ledě stála poprvé už ve dvou letech.
„My Kanaďané vlastně bruslíme ještě předtím, než se naučíme chodit,“ směje se.
  |
V začátcích kariéry jí byl partnerem kazašský krasobruslař Daryn Žunusov, se kterým skončila na mistrovství světa v roce 2012 pětatřicátá.
Jenže výš to nešlo, proto se na konci roku rozešli.
Ona totiž stále žila svůj i otcův sen o olympijských hrách. Když se hry konaly před osmi lety v její rodné Kanadě, sledovala v televizi své spolubydlící, které na hrách závodily.
„A když jsem byla úplně malá, na brusle se mi podepisovali tehdejší olympionici,“ vzpomíná. Nyní stejnou zkušenost, byť z druhé strany zažila sama, díky Michalu Češkovi.
S rodákem z Děčína se dala dohromady v roce 2013 a bylo to vskutku zajímavé seznámení.
Jejich trenéři se navzájem znali, a tak Mansourová přiletěla do Česka, kde se oba nejdřív oťukávali.
Zkoušeli, jestli si vůbec budou na ledě rozumět a jestli k sobě budou pasovat. Po třech dnech si plácli. Češka si okamžitě sbalil věci a odcestoval spolu se svou novou taneční partnerkou do kanadského Toronta.
Ani v nejlidnatějším kanadském městě ale nezůstali dlouho.
Sáhl po nich totiž legendární Igor Špilband, kouč olympijských vítězů i mistrů světa. Jeho rukama prošli olympijští šampioni z Vancouveru i ze Soči, padesátiletý trenér si páry, které bude trénovat, pečlivě vybírá.
A vybral si i je.
V Mekce tanců na ledě, v michiganském Novi, zůstali až dodnes. A dlouho zápasili na dvou frontách.
Kvalifikace splněna. A co pas?
Byl to předlouhý a občas velmi napínavý příběh.
Oba se totiž jednak snažili vůbec se nominovat na olympijské hry a zároveň doufali v české občanství Mansourové.
Předpisy, které tanečním dvojicím jiné národnosti umožňují společně startovat na mistrovství světa či Evropy, totiž neplatí pro olympijské hry, na kterých musí mít oba v páru stejné občanství. Ani titul světových šampionů v tomhle nic nezmůže.
„Byli jsme extrémně nervózní, byla to hodně stresující cesta. Vůbec jsme si nebyli jistí, jestli jednu či druhou věc zvládneme. Vždyť o občanství jsme žádali čtyři a půl roku,“ přibližuje Mansourová.
Když tak třicátého září v kvalifikačním závodu Nebelhorn Trophy v Oberstdorfu vyjeli pro Česko kvalifikační místo na olympiádu, ještě neslavili.
Stále nebylo jisté, jestli se Mansourová opravdu stane českou občankou.
„Už v roce 2013 žádali o české občanství na vlastní pěst. Dva roky se nic nedělo a my pochopili, že potřebujeme právníka, kterého jsme najali. Ten ale neodvedl úplně dobrou práci,“ přibližuje Češka.
Až právník Jan Šťovíček, který zastupoval třeba i cyklistu Romana Kreuzigera v kauze jeho biologického pasu, celý případ vyřešil. „Bez něj bychom opravdu nejeli. Věděl přesně, co dělat. Po měsíci, co se do toho vložil, jsem získala trvalý pobyt v Česku a pak už se vše posouvalo,“ říká nejmenší členka výpravy.
Třiadvacetiletá dívka si k příjmení Mansour přidala koncovku „ová“ 15. prosince, pouhých 56 dní před startem her.
„A teď jsem nadšená, že jsem součástí českého týmu. S českým pasem se konečně cítím být součástí téhle země. Jsem pyšná na to, že můžu Česko reprezentovat na olympiádě, nemůžu se toho dočkat,“ říká sice anglicky, ale s nadšeným a upřímným výrazem v očích.
Ty seš hezký, já jsem hezká
Žádný náročný test z české historie Mansourová pro získání občanství absolvovat nemusela, pár českých frází ale zvládá. „Třeba Divadlo na Fidlovačce, jeden čaj, prosím, doprava, doleva, ahoj, dobrý den, jak se máš,“ vyjmenovává se smíchem.
Její taneční partner se na ni podívá a ona se hned chytí. „Ty seš hezký, já jsem hezká,“ rozesměje se tmavovláska znovu. „Čeština je ale velice náročný jazyk a tím, že tady netrénujeme a nejsem jí obklopená, tak nemluvím plynule. Ale snad to jednou zvládnu, je to můj cíl,“ dodá už zase anglicky.
Sama miluje českou vlajku, kterou bude mít i na bruslích. Když pak náhodou v turnaji český hokejový tým narazí na ten kanadský, má jasno, komu bude fandit. „Česku samozřejmě, za každou cenu!“ poví razantně.
„Nemyslím si, že by ti věřili,“ pousměje se Češka.
„Ale jo, určitě!“ hádá se.
Má v tom jasno i přesto, že kromě kanadského a českého pasu je v její kabelce k nalezení i ten americký. I proto je často terčem vtipů o tajné agentce. „Každý den si můžu vybrat, kým chci zrovna být,“ pousměje se.
V Koreji bude Češkou, která bude závodit s Češkou.
A cíl je jasný – postoupit do volných tanců.
