A vítězi jsou? Všichni! Fenomén Federer, hecíř Nadal, smolař Berdych i mladíci McEnroea |
Je vám už 36 let. Kolik tréninků týdně absolvujete, máte stále nějakou speciální motivaci?
Snažil jsem se být vždy pozitivní a dělat vše pro úspěch. To je to, proč stále můžu vyhrávat velké zápasy a grandslamové turnaje. Když jednou překročíte třicítku, musíte se ohlédnout zpět a říct si, jak často jste trénoval a kolik odpočinku jste svému tělu za ta léta věnoval. Myslím si, že další týdny budou pro mne důležité. Po turnaji v Šanghaji se ukáže, jak moje tělo zvládá maximální tréninkovou zátěž. Mám svoji pohodu, je důležité v ní zůstat a udržet se tak ve formě. Snad jdu správnou cestou a věřím, že se budu moci i v nejbližších sezonách účastnit každý týden několika zápasů.
Jaké máte nejsilnější vzpomínky na český tenis?
Na Davis Cup – zápasy proti Tomáši Berdychovi a Radku Štěpánkovi tady v O2 areně (v roce 2007 v baráži soutěže – pozn. red). Vzpomínky to jsou pěkné, ačkoliv jsme prohráli. Všechno mohlo být tehdy jinak, kdybychom lépe zvládli čtyřhru. Ale to už je dávno... Berdych hrál skutečně skvěle a atmosféra v hale byla elektrizující. Praha je nádherné město. I to byl důvod, proč jsem se nyní těšil, až se sem zase vrátím. Mimochodem, jedním z mých prvních trenérů byl Čech Adolf „Seppli“ Kacovský. Během celé kariéry jsem sice spolupracoval se spoustu skvělých trenérů, ale všechno to začalo právě „Sepplim“.
  |
Vaší manželkou je Slovenka Mirka. Naučil jste se od ní nějaká slovenská slova?
Když Mirka mluví svou řečí, nerozumím jí ani slovo. Přitom jsme spolu už dlouho. Slovenština je náročná řeč. Moje děti ji ovšem ovládají, Mirka jim totiž před spaním čte slovenské pohádky.
A směřujete své děti také k tenisu?
Abych řekl pravdu, byl bych rád, kdyby mě a Mirku děti v tenise nenásledovaly. Není to tím, že nemám rád svůj sport, ale chtěl bych je podporovat v něčem jiném – třeba hokeji, fotbalu nebo lyžování. Budu ovšem šťastný, pokud budou chtít dělat jakýkoliv sport.
