ONLINE: Svoboda skončil při obhajobě titulu devátý. Kufa dvakrát shodil kůň |
Kdo by čekal, že bude šampion ze ztráty trůnu zdrcený, moc by se zmýlil. Ve vojenské oblasti Deodoro už vládla tma, v nitru Davida Svobody nikoli.
„Vzhledem k tomu, co jsem měl vlivem nějakých zdravotních omezení natrénováno, je to krásné,“ líčil. Skončil devátý. Nehledal výmluvy, nemluvil v podmiňovacím způsobu.
„Jestli tam bylo pár detailů, kde jsem ztratil pár jednotlivých bodíků, třeba bych byl o jedno místo výš. Na víc bych to dneska stejně neviděl,“ uznal.
„Udělalo mi hroznou radost, že jsem podal výkon na elitní desítku, což je v každém závodě taková luxusní skupinka.“
Není to přece jen pro obhájce zlata málo?
Vím, že někteří přísnější sportovní fanoušci možná budou zklamaní, ale kdyby věděli, co mě všechno potkalo, a já jim to rád řeknu, ocení to taky. A ti nejvěrnější, rodina, kamarádi, těm jsem radost udělal. Už mi pípají esemesky.
Takže elitní desítku po vaší sérii zranění berete jako satisfakci?
Určitě, jsem strašně rád. Povedlo se, máme hezký výsledek. Tolik desítkových výsledků historicky není.
Stále vás limitovaly potíže s nohou?
Do poslední chvíle jsem netušil, jestli to povolí, nebo ne. Pak se mi podařilo na to nemyslet, nějak jsem to odbrzdil a říkal jsem si: Jestli to rupne, tak to rupne. Běžel jsem tak, abych se snažil co nejlíp vylepšit svoji pozici - a myslím si, že se mi to povedlo nejlíp, jak to šlo. Mám velkou radost.
Po zlatu z Londýna tedy přišlo 9. místo v Riu. Je vám 31 let, máme o vaší olympijské kariéře začít mluvit v minulém čase?
Myslím, že do Tokia už nepojedu, ale teď není vhodná doba pokládat tuhle otázku. Potřebuju si odpočinout a získat čas, aby se to ve mně usadilo. Abych si uvědomil, co a jak bude dál. Myslím, že na konci roku si před začátkem přípravy budu moct říct, jestli půjdu dál – a na jak dlouho. Teď si musím užít umístění, které mi udělalo ohromnou radost.
  |
Před hrami jste byl uzavřený a pekelně se soustředil na Rio. Nyní to spadne?
Teď už jsem otevřený všemu (úsměv). Opravdu jsem nechtěl být rušen. Musím už dbát na všechny možné energetické úspory, které ve svém věku mohu najít. Vyhýbal jsem se médiím, dodržoval jsem životosprávu, nepil jsem pivo, s holkama jsem nikam nechodil, spíš minimálně. Noviny jsme nečetl, na mobilu jsem nebyl. Energii, kterou jsem uspořil, jsem tady prodal. A dobře to dopadlo.
Bylo to složité období?
Bylo hodně těžké zvládnout všechno po psychické stránce, vědom si svých zdravotních omezení a ne úplně stoprocentního tréninku. Jsem rád, že jsem to v hlavě odstranil a poslal to tam nejlíp, jak to šlo.
Když je olympiáda za vámi, co nyní?
Odpočinek odkládám o pár dní. Hned teď to oslavíme tady v Riu v Českémdomě a potom s kamarády, až se vrátíme do Čech. Třeba s olympioniky Vávrou Hradilkem, Jaromírem Ježkem. Už se těším, až si s nimi dám pivko – už jsem ho dlouho neměl. A pak budu odpočívat a rozmýšlet, co dál.
