Jak si zvykáte na novou roli kondičního trenéra?
Úplná novinka to pro mně není, nějaké zkušeností s trénováním už mám. Změna je to spíš pro kluky, ta příprava je jiná než byli zvyklí.
A jaké jsou bezprostřední dojmy po několika trénincích?
Někdo se snaží a chce, někdo se holt raději ulejvá a nedochází mu, že dělá něco, co by ho mohlo v budoucnosti živit. Není to úplně ideální, snažím se proto s klukama hodně mluvit a vysvětlit jim, o co v boxu jde. Cítím, že od pondělka, kdy jsem nastoupil, tam nějaká změna je.
Vštěpujete jim i tréninkové prvky, které jste se naučil až jako profesionál?
Celkově vycházím z celé své sportovní kariéry: dělám tréninky, které podle mne pro mě měly největší přínos a byly zábavné, které mě posunuly na vyšší úroveň, a to i v období mé profesionální kariéry. Jsou to sice amatéři, ale ten rozdíl v boxu až takový není. Pořád jde navíc o kondiční přípravu, takže se nepouštím do žádných přednášek o technice a taktice. Zatím se věnuji zejména fyzické přípravě.
Jací jsou vůbec vaši svěřenci?
Nejsou připraveni na mezinárodní konkurenci, proto se jim nedaří. Všichni jsou to víceméně chcípáci. Myslím si, že já byl v amatérech mnohem víc namakaný než oni.
Pozorujete ve vašem týmu nějaké talenty?
Všichni ti kluci boxovat umějí. Úlohou reprezentace je ale to, abychom vypilovali techniku každého jednotlivce. Aby věděl, jak má boxovat, aby dostal taktické pokyny, abychom ho psychicky pozvedli a fyzicky připravili. Těch talentů je totiž dost a záleží jen na nich, jak se k přípravě postaví. Jestliže se u většiny přístup nezmění, je zbytečné, aby byl ve výběru reprezentace. Nechci ale házet špínu úplně na všechny. Dost kluků si uvědomuje, že musí na sobě makat. Stejně jako v jiných sportech často platí úměra čím větší talent, tím větší flákač.
Je jedním z vašich úkolů nasměrovat boxery mezi profesionály?
Tak si svou úlohu nepředstavuji. Já chtěl dosáhnout úspěchu nejprve v amatérském boxu a teprve až se mi to podařilo, přešel jsem k profíkům. Pokud to tak budou mít i kluci, je to podle mne v pořádku. Jistě, mezi profesionály se dá lépe uživit, ale nejdříve potřebují prorazit na amatérském poli, aby o ně byl zájem u větších zahraničních stájí. A aby mohli do světa, musí být kvalitní. V České republice se tím totiž uživit nedá.
A co konkrétně amatérští reprezentanti?
Podobně uvažovat může podle mne zatím jen Zdeněk Chládek, ale ani on nemá za sebou výrazný úspěch... Takový, aby nalákal zahraniční manažery. On ho ale rozhodně bude chtít udělat - ať už na mistrovství, nebo na olympiádě. Ta je za rok a půl, v jeho případě by proto byla hloupost, aby teď přecházel mezi profesionály.
Jste evropský šampión, budete stíhat i trénovat?
Jasně, že to budu stíhat (úsměv). Mou jednoznačnou prioritou zůstává sportovní kariéra. Jsem sice trenér ve fitku, teď i kondiční u reprezentace, čemuž se chci hodně věnovat, podnikám, jsem prezidentem České unie boxerů profesionálů, ale nepřekonatelný problém by to být neměl. Teď je ale pro mne toto soustředění náročné, ale jen kvůli tomu, že pracuji s velkým množstvím kluků.
S kolika?
Asi s pětadvaceti. Nejpozději v březnu ale ten tým chceme zúžit. Představoval bych si rozdělení na dva týmy, dejme tomu po čtyřech. Jeden bude reprezentační áčko - tomu bychom se věnovali více a poskytli mu nějaký komfort - a druhý béčko. V něm by byli náhradníci.
Jaké byste měl ambice s prvním týmem?
Kvalifikovat se na olympiádu v Londýně, pokud možno v co největším počtu. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem nastoupil jako kondiční trenér do amatérského výběru. Před třemi lety v Aténách nebyl vůbec nikdo, takže i kdyby se do Londýna dostal jen jeden člověk, byl by to úspěch. To je náš minimální cíl. Jak medaile z olympiády, tak i mistrovství Evropy a světa by byla fantastická.
A co vaše kariéra?
Před čtrnácti dni bych vám řekl, že se domlouvá odvetný zápas o světový titul s Ukrajincem Dzinzirukem (Lukáš Konečný s ním v zápase o mistrovský pás v roce 2008 prohrál - pozn. red.), ten si ale sehnal jiného soupeře. V březnu boxuje o pás šampióna v Americe s Martinezem, jenže ve vyšší váze. To znamená, že s velkou pravděpodobností uvolní svůj titul. Jsem číslo dvě na žebříčku, takže se mi dost možná naskytne obrovská šance o ten titul usilovat. Čekám pouze na mého manažera, zda mi domluví další obhajobu pásu pro mistra Evropy nebo mne posune k duelu o světový titul.
Kdy by vás mohla čekat obhajoba titulu EBU pro evropského šampióna?
Díky tomuto vývoji to může být už hodně brzy, i proto pomalu začínám s přípravou. Jestliže Dzinziruk přijde o světový titul WBO, organizace bude chtít, aby se o něj boxovalo co nejdřív. Mohl by mi tak přibýt další zápas.
