Sudí Damková: Němci byli do turnaje blázni

Celý svět chválí Německo, že prý uspořádalo dosud nejlepší šampionát žen. Souhlasíte?
To musí každý, kdo turnaj zažil na vlastní kůži. Návštěvy, propagace, atmosféra – bylo to opravdu velkolepé. Němci jsou blázni, mistrovství běželo v televizi snad bez přestávky. Přípravám věnovali strašně moc času a úsilí. Nevím, za jak dlouho dokáže někdo tak vysokou laťku překonat. Kanada to za čtyři roky podle mě nebude.

Minulé mistrovství v Číně ale zaznamenalo větší návštěvnost...
Ano, ale v Německu bylo 95 procent duelů vyprodaných. Kdežto v Číně jsem pískala domácí před 65tisícovou návštěvou a pak jiný zápas, kam přišlo jen 20 tisíc lidí. Uznejte, že poloprázdný stadion nepůsobí tak dobře.

Opravdu turnaj tak pohltil domácí fanoušky?
Připomnělo mi to Američany, když chodí na baseball nebo basketbal. Celá rodina nakoupí hamburgery a baví se. Stejné je to v Německu. Je hned za hranicemi, coby kamenem dohodil, ale zároveň pro nás představuje svět s úplně jiným vztahem k fotbalu.

Myslíte, že se ženský fotbal také zatraktivňuje? Objevují se i reakce, že se na něj kouká lépe než na ten mužský.
Určitě je jiný. Ženy to mají v hlavě jinak nastavené. Nesimulují, hrají pořád, bez prodlev. Proto šampionát přinesl tak krásné okamžiky i výstavní góly.

Nemrzí vás, že jste odpískala jen jeden zápas jako hlavní sudí a tři až jako čtvrtá rozhodčí?
Zažila jsem krásný měsíc a se svým výkonem jsem spokojená. I ohlasy jsem měla pozitivní. Sešlo se tam víc rozhodčích než naposledy v Číně. Proto na každou z nás vycházel jeden nebo dva zápasy. Samozřejmě jsem chtěla na hřišti strávit víc času, a dokud jsem neslyšela nominaci, tak jsem pořád doufala. Přesto nelituji, pro Maďarku byl návrat určitě horší.

Narážíte na chybu Gaalové, která Australankám odepřela penaltu i přesto, že si obránkyně Guiney poponesla míč rukou?
Viděli jsme to v televizi v naší lóži. Koukali jsme na sebe a říkali, že to snad není možné. Byla to jen chyba, která se stanou jednou za život v ten nejnevhodnější okamžik. I na mužském MS bylo takových omylů hodně. Když jsme se jí na to ptali, nedokázala odpovědět a brečela. Neudělala to schválně.

Nedávno jste řekla, že skončíte na vrcholu kariéry. Bylo jím tohle mistrovství, i přestože jste nepískala finále jako před čtyřmi lety v Pekingu?
Lákalo mě zažít tu atmosféru. Byl to můj tajný sen. Člověk nikdy neví, co s ním bude, a má končit v nejlepším. Zdraví a výkonnost se mohou zhoršovat. Kdybych teď skládala účty, tak neupadnu v zapomnění. Před dvěma měsíci jsem odvedla finále Ligy mistryň.

Objevila se totiž informace, že míříte do Komise rozhodčích UEFA...
Nic nepopírám, může to tak být. Kandidaturu jsem opravdu podala. Byla jsem ale zaskočená, že to některá česká média vydala jako hotovou věc. Dokonce mi chodily gratulace od různých lidí a rozhodčích z české ligy. Já sama nic nevím, nic není oficiální.