Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Štybar cítí formu a vzhlíží k legendárním Flandrům: Jednou to na mě padne

Sport

  10:00
Praha - Čtyřikrát po sobě vybojoval letos na cyklistických klasikách umístění v první desítce. Teď Zdeněk Štybar vyhlíží velký výsledek. Mohl by přijít už v neděli při druhém z pěti Monumentů klasikářské sezony, 102. ročníku legendárního závodu Kolem Flander.

Cyklista Zdeběk Štybar foto: ČTK

Na 266 kilometrech mezi Antverpami a Oudenaarde čeká na jezdce chladné počasí, osmnáct kategorizovaných kopců neboli „hellingenů“, pět dalších dlážděných úseků a až milion diváků podél trati.

Tým Quick-Step opět přiváží na start mocnou sílu a ve své sestavě hned několik potenciálních vítězů. , , a pochopitelně také v dresu českého mistra nepřehlédnutelný mohou v cíli vítězně zvednout ruce nad hlavu, pokud bude i tentokrát týmová strategie fungovat.

Komu se to tentokrát poštěstí?

Už na vás dýchla atmosféra Flander, Zdeňku?
Zatím byly mé poslední dny spíš ze závodu do závodu, domů, na hotel, na kolo, zase zpátky na hotel. Strašně rychle mi utekly. V pátek jsem si říkal: To snad není možné, vždyť my už v neděli jedeme Flandry. Ani jsem moc nestíhal číst v novinách, co se letos o Flandrech píše. Spousta věcí mi unikla, ale na druhou stranu mám hlavu čistou a neřeším, co ostatní říkají.

Například odborný server Velo News vás označil za šestého favorita závodu. Zamlouvá se vám tato pozice?
Tak... cítím se dobře a formu mám takovou, jakou jsem v tomto období sezony chtěl mít.

Lepší než na Flandry před rokem?
Určitě. Třeba minulý týden na Gent-Wevelgemu jsem se cítil opravdu dobře. Stejně tak ve středu na Dwars door Vlaanderen, i když počasí bylo mizerné. Navíc věřím, že do neděle bych se mohl ještě trochu zlepšit. Jestliže jsem byl na všech posledních jednorázovkách do deseti, mám právo doufat, že to jednou na mě padne, všechno klapne a bude z toho pořádný výsledek.

Ty zatím máte vzácně vyrovnané, vždyť na posledních čtyřech klasikách jste nasbíral 6., 7., 8., 9. místo. Pěkná postupka.
Ale já bych ji radši vyměnil za jedno první místo. U nás v týmu se stejně bere jen vítězství. Když je nejlepší z jezdců Quick-Stepu při klasice „jen“ druhý, je to stejné, jako bychom to všichni zabalili. Doopravdy je to všechno o vítězství.

Dvakrát už vás chválili komentátoři za výbornou práci pro tým. Jak na E3 Harelbeke, tak na Dwars door Vlaanderen. Pokaždé jste kryl záda týmovým kolegům, šlapajícím v čele závodu. Opět vás dostihuje syndrom týmu Quick-Step, který má spousta lídrů, a tak si ani vy občas nemůžete dovolit dělat, co byste chtěl.
Ano, v těch závodech to tak bylo. Kdyby na E3 Harelbeke neměl náš Niki Terpstra, který byl sám v úniku, vzadu za sebou mě a Phila Gilberta, tak by ho naše skupina sjela. Kohokoliv jiného bychom nejspíš sjeli. S Philem jsme ale naopak dělali všechno, co jsme jen mohli, abychom tu skupinu za Nikim brzdili. Dojížděli jsme každého ze soupeřů, kdo se snažil nastoupit a stíhat ho. A ve středu jsme v podstatě dělali to samé, když byl vepředu pro změnu Yves Lampaert. Jistě, je to syndrom silného týmu, ale tak už to v Quick-Stepu na klasikách je. A myslím si, že ani za 20 let to nebude jiné.

Přesto nelitujete, že jste se na podzim rozhodl v týmu zůstat?
Ne, myslím, že nelituju. Teď z té naší síly mohu naopak vytěžit já, buď už tuhle neděli, nebo za týden na Paříž-Roubaix. Nikdo neví. Ta možnost tam je, jen to zatím ještě na mě nepadlo. Ale formu mám a vím, že pokud se ocitnu v pozici, kdy budu moci závod vyhrát, kluci mi pomůžou.

V neděli dostane startovní číslo 1 váš týmový kolega Phillipe Gilbert, obhajující titul. Vy byste měl mít status volného hráče?
Rozhodně mi nebudou zakazovat útočit. Určitou volnost máme, i když tu volnost si musíte vytvořit i tak trochu sám. Až podle průběhu závodu se skládá taktika, až na posledních 20 kilometrech je zřetelnější, kdo z nás opravdu může vyhrát a kdo ne. Těch faktorů, které rozhodují, je spousta.

Při středečním Dwars door Vlaanderen jste zkusil sám nastoupit už 53 kilometrů před cílem na Taaienbergu. Věřil jste tehdy, že by i velmi časný útok mohl vyjít?
Šlo i o takový můj test formy. Ale zároveň jsem cítil, že by se mi mohlo něco povést. Kdybychom tam ujeli třeba ve čtyřech lidech, mohli bychom vydržet až do cíle. Jenže to se nestalo. Přitom poslední dobou se závody často rozhodují ve velkém předstihu. Na E3 Harelbeke odjel Niki Terpstra dokonce 70 kilometrů před cílem. Takže i teď na Flandrech budu muset mít oči otevřené už 100 kilometrů před cílem, aby mi nezmizela vítězná skupina.

Třemi nejvíce skloňovanými jmény favoritů Flander jsou Philippe Gilbert, Peter Sagan a Greg van Avermaet. Koho byste k nim přidal?
Olivera Naesena, Tiesje Benoota a Sepa Vanmarckeho. Ten je pro mě největším favoritem.

Z jakého důvodu?
Protože jsem v posledních závodech viděl, že má skvělou formu, a je i jedním z mála lidí, který dokáže udělat rozdíl na kopci, jakým je Kwaremont. Ale jsou tu i další jména: Degenkolb, Kwiatkowski, Moscon. Tedy kluci, kteří jsou také stále vepředu, jen ještě nechytli ten správný moment a správnou skupinu. Velkých soupeřů bude na Flandrech víc, než by se zdálo.

Navíc se vám letos do klasikářských sestav přimotávají i vrchaři. Co říkáte tomu, že ve středu s vámi jel ve skupině Španěl Alejandro Valverde a že na Flandry se poprvé v kariéře chystá také Vincenzo Nibali, vítěz prvního Monumentu sezony Milán - San Remo?
Když jsem ve středu viděl, že je tam s námi vepředu i Valverde, pomyslel jsem si: To už si z nás snad dělá legraci. Ale je vidět, že pokud máte formu a zkušenosti, dokáže i vrchař objíždět kostkové klasiky vepředu. To samé platí o Nibalim, ačkoliv si myslím, že Valverde se na takových závodech umí pohybovat přece jen líp než on.

Od Quick-Stepu se v neděli očekává, že se opět pokusíte útočit opakovaně a ve vlnách - s vírou, že někomu z týmu to nakonec vyjde. Tak by měla strategie vypadat?
S týmem, jaký máme, určitě nemusíme na nic čekat a tento scénář je pro nás asi nejlepší. Ale samozřejmě musíme sledovat, kdo od nás a s kým odjede. Pokud bude v úniku od nás někdo pomalý, kdo potom v cíli nedokáže zaspurtovat, byla by škoda dostávat se do defenzivní situace. Každopádně tyhle závody jsou naprosto nevyzpytatelné a nabízí se v nich tolik možností.

Takhle to během týdne vypadalo na slavném Koppenbergu:

Kdy padne v Quick-Stepu týmové rozhodnutí, kdo z týmu a kde by mohl zaútočit? Rozebíráte takový plán v autobuse před startem?
Ne, ne, ne. Takhle jmenovitě to neříkáme. Ano, řekne se, kde bychom mohli zkusit ujet. Ale stejně nakonec musíte ideální místo vycítit sami během závodu. Ještě nikdy se nestalo, že by se u nás před závodem určilo: ty zkusíš nastoupit na tomhle kopci a ty na tomhle. Vemte si, jak se nakonec letos vyvíjelo E3 Harelbeke, jak brzy jsme peloton roztrhali, načež odjeli Terpstra a Lampaert. Ani taková taktika se nerodila v autobuse. To ani nejde určit, jde o umění okamžiku. Mnohem snazší je naplánovat si detailně horský dojezd na Tour, jak to dělají ve Sky, než klasiku dlouhou 260 kilometrů, při které na vás čeká milion zatáček a tisíc kopečků, silný vítr, pády i stovky defektů.

Přesto, kdybyste si měl tipnout, který z kopců bude letos klíčový?
Koppenberg (33 kilometrů před cílem).

Autoři:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.