Stramaccioni tým dobře neznal. Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli jdu do brány, míní Koubek

Jarolím po prohře: Kdybychom měli Suáreze a Cavaniho, mohlo to být opačně

„Lidi teď už vědí, kdo je Koubek,“ vypráví pětadvacetiletý brankář v čínském Nan-ningu, kde je s reprezentací. Ale vzpomene si ještě někdo, co tomu všemu předcházelo?

Je to devět měsíců od chvíle, kdy Koubek vypadl ze sestavy pražské Sparty. 

Pod trenérem Stramaccionim na startu sezony ztratil místo jedničky, ale po nejistých výkonech konkurenta Martina Dúbravky se do brány vrátil. Až potom vyrazil do Francie.

„Na všech postech ve Spartě to tehdy bylo stejné. Trenér Stramaccioni tým dobře neznal a hráče zkoušel na různých pozicích vlastně celý podzim,“ vzpomíná Koubek s odstupem.

Tomáš Koubek.

Ale začít sezonu v roli dvojky Sparty za Martinem Dúbravkou a hned po třech zápasech se do brány vrátit, vypadalo navenek zvláštně.
Bylo to zvláštní. V jednu chvíli jsem byl špatný já, Martin byl dobrý, pak se to otočilo a nakonec byl zase Martin ten skvělý. Měl jsem pocit, že jsem na trénincích Sparty v přípravě podával maximální výkony, takže jsem byl trochu překvapený, když si mě trenér nevybral. Mluvilo se o problémech s váhou, vím o nich, ale já byl na první zápas připravený na sto procent.

Kdy jste se dozvěděl, že nebudete chytat?
Ta komunikace de facto proběhla tak, že trenér dvě hodiny před zápasem v Bělehradě v Evropské lize ukázal na tabuli sestavu a to bylo všechno. Nevím, jak Martin, ale já do poslední chvíle nevěděl, jestli do brány jdu, nebo ne.

To musí být pro gólmana komplikované.
Takový je fotbal, člověk se musí kousnout a pokusit se vrátit zpátky. Mně se to povedlo i díky konkurenci, kterou jsem v Martinovi Dúbravkovi měl. Pokaždé mi to v kariéře pomohlo a zrovna on mi nastavil skvělé zrcadlo. Bylo to pro mě užitečné, vždyť teď chytá v Premier League.

Jak jste celý ten projekt Sparty v létě vnímal? Věřil jste mu?
Věřil. Hlavně z důvodu, že do toho pan Křetínský investoval hodně peněz, přišel nový italský realizační tým a já byl plný očekávání. Tréninky nebyly špatné, naopak moderní, mělo to tempo, řád, určitě to nebylo hodné toho, jak to nakonec celé dopadlo.

A trenér Stramaccioni? Jaký vlastně ve skutečnosti byl?
Pro nás gólmany je to trochu jiné, protože jsme především v komunikaci s trenéry brankářů. Hlavní trenér nám zas tolik informací nepředává. A osobně jsme s trenérem Stramaccionim žádnou velkou diskusi mezi čtyřma očima nevedli. Samozřejmě, že teď je každý chytrý, ale něco takhle zpětně hodnotit je zbytečné. Sparta má nového trenéra, snaží se zase nastartovat něco nového a já jim přeju, aby se všechno spravilo. Aby to zase byla ta správná Sparta.

Ve Francii se s vámi baví víc?
Dodnes si pamatuji moment, jak jsme v září přišli čtyři brankáři do trenérovy kanceláře, on řekl, že tady má vyrovnané gólmany, reprezentanty, že v příštím utkání sice dostanu šanci já, ale rozhodně nic nemám jisté. Vlastně jsem měl trochu obavy.

Z čeho?
Když jsem tam přišel, netušil jsem, jak to bude vypadat, jestli budu chytat všechny zápasy... Na druhou stranu jsem věřil, že vědí, proč si mě vybrali. Sledovali mě delší dobu a ten přestup se klidně mohl uskutečnit už na začátku léta. Každopádně jsem teď mile překvapený, jak se tým od startu sezony zvedl a kolik máme vítězství.

Tomáš Koubek.

Vy jste k tomu přispěl zatím devíti čistými konty a podle deníku L’Equipe jste dokonce nejlépe hodnoceným brankářem v soutěži.
O tom vím, protože L’Equipe máme každý den v kabině. Ale nemyslím si, že by zrovna to, jakou známku dostane, byť v nejčtenějších sportovních novinách ve Francii, bylo hodnocení, které má hráče zajímat. I když mi to samozřejmě pomáhá. Dokazuju si, že na francouzskou ligu skutečně mám. Nejdůležitější je ale pro mě páté místo, které momentálně s týmem držíme.

To v Rennes svého času nevychytal ani Petr Čech. Pořád je tam cítit jeho stopa?
Petr tam byl mimořádně úspěšný, to je jasné. A zvlášť ze začátku mého působení se o něm hodně mluvilo. Ale přiznám se, že bych ho chtěl překonat, mít třeba lepší statistiky než on.

Takže si jeho statistická čísla hledáte a srovnáváte je s těmi svými?
Zaprvé mi záleží na týmovém úspěchu. Ale třeba nuly zajímají každého gólmana, protože jeho hodnocení se odvíjí právě od nich. Mám obrovskou motivaci být v klubu úspěšný, ukázat lidem, že sice nepřišel Petr Čech, ale jiný Čech, který chce v Rennes zanechat stopu a chce, aby si ho lidé pamatovali.

Cítíte po měsících, které jste ve Francii strávil, že už nejste jen nástupcem Petra Čecha, ale že jste si to své jméno přece jen vydobyl?
Určitě je znát, že už se o Petrovi tolik nemluví. Už je to víc o Tomáši Koubkovi, ale to samozřejmě absolutně nesnižuje to, že Petr v Rennes prožil úžasné časy.

Věříte, že na něj dovedete navázat?
Samozřejmě. Přestoupil jsem do velmi ambiciózního klubu, který zvlášť teď, pod novým prezidentem a trenérem, může jít ještě nahoru.

Opravdu?
Pokud majitel bude chtít investovat peníze do hráčů, všechno může být ještě daleko zajímavější než teď. Od příchodu nových lidí do klubu se hodně věcí změnilo, už se nespokojíme jen s tím, jestli jsme hráli hezky a vychovali mladé hráče, ale jde o výsledky. O to, abychom sbírali body. Momentálně je pro nás páté místo asi strop, ale příští sezonu by to mohlo být i jinak.

Takže momentálně na nic jiného než na úspěchy s Rennes nemyslíte? Vlastně by po vašich výkonech ani nebylo divu, kdyby se v létě ozval nějaký zvučnější tým.
To víte, že mám osobní ambice větší, že bych se jednou chtěl podívat ještě někam dál. Ale znova musím zopakovat: jsem v ambiciózním klubu, v Rennes jsem s rodinou mimořádně šťastný, navíc se nám před dvěma týdny narodila druhá dcera. A ze sportovního hlediska pracuju jen na tom, abych se zlepšil.