Reforma má být podle jeho informací oznámena na podzim a zahrnuje tři zásadní návrhy. „Prvním je zrušení WADA. Agendu boje proti dopingu by si měl pod sebe vzít MOV a vytvořit na to vlastní aparát,“ uvedl Šťovíček, který je předsedou Legislativní rady Českého olympijského výboru a také jedním z rozhodců Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS).
Právě CAS by měl v reformě hrát svou roli. „Druhým návrhem je odejmutí kontrolních a disciplinárních pravomocí mezinárodním federacím a jejich soustředění pod MOV; pokud se týká disciplinárních řízení, pak přímo pod CAS. Třetím bodem je reforma a posílení CAS, jež by nadále měla být prvoinstančním disciplinárním orgánem pro boj proti dopingu,“ přiblížil Šťovíček debaty na úrovni vedení MOV a Asociace národních olympijských výborů o nezbytné a zásadní reformě.
Informace získal díky kontaktům s představiteli MOV během olympijských her v Riu de Janeiro. A korespondují se slovy Thomase Bacha ze začátku srpna, kdy se šéf MOV zmínil o potřebě kompletní reformy antidopingového systému a nutnost kontroly činnosti WADA s vyhlídkou masivnějšího a účinnějšího systému boje proti dopingu.
„Je to v kuloárech rozšířená informace, že se věc nebude řešit během olympijských her, ale na podzim k té reformě MOV přistoupí, asi po evaluaci LOH. I pro mě to bylo překvapení, ale o zrušení WADA se velmi vážně uvažuje, dokonce je to podle mnoha vysoce postavených činitelů jisté,“ uvedl Šťovíček.
Sám si však uvědomuje, o jak zásadní krok se jedná. Nebude ho možné udělat ze dne na den. „Současný stav se jeví jako neúnosný a neudržitelný. Je zjevné, že implementace této reformy zabere řadu let, ale odhodlání MOV nastoupit tuto cestu se zdá neochvějné, protože případ ‚Rusko-Rio‘ se už nesmí opakovat,“ podotkl Šťovíček.
Právě postupně se rozplétající aféra ruských sportovců, kterou odhalila již koncem roku 2014 německá televize ARD, a způsob jejího řešení, ukázaly zjevné nedostatky současného systému boje proti dopingu. A vyvstala celá řada otázek.
„Pokud by ruský dopingový systém neodhalili novináři, věděli bychom o něm vůbec? Proč WADA neřešila už whistleblowing (upozornění na nezákonné praktiky) ruské diskařky Piščalnikovové v roce 2012, kdy se obrátila na WADA s tím, že je součástí tohoto systému, ale WADA postoupila stížnost na ruský atletický svaz? Proč se od prosince 2014 nic nedělo a věci se řeší na poslední chvíli těsně před nebo během OH v Riu?“ ptá se Šťovíček.
Zaráží ho, proč WADA nejednala mnohem důsledněji, kdy ji právě za tímto účelem státy a olympijská hnutí financují. „Do rozpočtu 28 milionů amerických dolarů je největším přispěvatelem USA a Japonsko, a pak právě Rusko. Jak mohla WADA vůbec vznik systému v Rusku dopustit? Proč nekontrolovala efektivněji tamní laboratoř? A proč WADA rok a půl nebyla schopna usvědčit jednotlivé dopingové hříšníky?“ doplnil Šťovíček.
Výsledkem bylo nucené uplatnění principu kolektivní viny těsně před hrami v Riu, které je podle něho zlem, i když se jeví být možná menším zlem než start dopujících sportovců. „Úplným vrcholem pak je nejprve povolení a pak následně zákaz startu dálkařky Darji Klišinové. Přijela na dobrozdání atletické federace IAAF do Ria, aby se pár dní před soutěží dozvěděla, že vyšly najevo ‚nové skutečnosti‘ a ona startovat nemůže. Až CAS ji potom na start nakonec pustil,“ zrekapituloval Šťovíček.
