Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Štěpánka Hilgertová: Dříve jsem tak hloupé chyby nedělala

Sport

  6:45
PRAHA - Pro své poslední velké zlato si Štěpánka Hilgertová (42) dopádlovala před dvěma roky v Polsku na mistrovství Evropy. Reprezentační trenér českých vodních slalomářů Jiří Pultera připouští, že soudě podle výsledků, dvojnásobná olympijská vítězka jistý ústup ze slávy prožívá. Nicméně na světovém šampionátu, který pozítří začíná ve Slovinsku, prý může klidně i vyhrát.

Hilgertová v pekingských vlnách. foto: ČTK

Víte vůbec, kolikáté mistrovství světa vás čeká?
Z hlavy ne, musela bych je spočítat.

Představte si, že už třinácté...
To zase není až tak moc. I když od toho mého prvního v roce 1989 v Americe na Savage River už pár let uteklo.

Vzpomenete si ještě, jak vás tehdy jeden dotek tyčky branky připravil o bronzovou medaili?
Já jsem i tak byla se čtvrtým místem naprosto spokojená. Myslela jsem si, že jsem v Americe poprvé a zároveň naposledy v životě, protože cestování do těchhle končin v té době samozřejmost zrovna nebyla. Letěli jsme tam kompletně za své peníze, stali se z nás tak trochu dobrodruzi z východní Evropy. Jo, a vzpomínám si taky, jak jsem ještě byla mladá...

Nejhezčí vzpomínky vám ale v mysli zůstaly nejspíš na zlaté medaile ze španělského La Seu d’Urgell v roce 1999 a z Augsburgu o čtyři roky později, ne?
Augsburg jsem si vychutnala možná ještě o něco víc. Vyhrály jsme tam s holkama totiž i závod v hlídkách. A navíc jsem si tam užila snad nejlepší diváckou kulisu ze všech šampionátů. Přijely tam mraky lidí z celé Evropy, mezi nimi i spousta českých fandů.

Na které mistrovství byste naopak nejraději zapomněla?
Nejhorší vzpomínky mám asi na Ameriku v roce 2001, kde se mistrovství na poslední chvíli zrušilo. Už jsme se tam pomalu chystali na závod, ale pak přišlo 11. září... S Američany jsme složitou situaci po teroristických útocích dost prožívali a přiznám se, že jsme měli i strach, jak to všechno skončí. Trochu jsme se obávali, jestli snad nezačne další světová válka nebo jestli v zámoří nezůstaneme třeba i několik měsíců, než se obnoví letecký provoz. Ze začátku sice na závody nebylo ani pomyšlení, na druhou stranu nás pak zrušení šampionátu i mrzelo, protože jsme se na něj tvrdě připravovali.

Do dějiště blížícího se světového šampionátu ve slovinském Tacenu jste odcestovala již uprostřed minulého týdne, o tři dny dříve než zbytek české reprezentace. Proč tak brzy?
A nenapadlo vás spíše se zeptat zbytku mančaftu, proč sem přijel tak pozdě? Já na velké akce jezdím víceméně ve stejném čase jako většina ostatních týmů. Nikdy nejsem první. A přicestovat do dějiště mistrovství týden před závodem je snad normální, ne? Zbytek české výpravy přijíždí pravidelně jako poslední...

Jak vám vyhovuje umělý kanál v Tacenu, proslulý brutální bouřící šlajsnou hned v prvních metrech trati?
Čeká nás tu pokaždé taková zvláštní trať. A je fakt, že ta šlajsna, která nás zprudka a hezky zvysoka nažene do prvních branek, je hodně netradiční... Voda v kanálu cestuje ze strany na stranu, člověk nemá moc šancí se po ní svézt přímo dolů. Spíše si na trati všechno musí odpracovat sám. Radost z ježdění tam ale nikdy moc necítím. Na druhou stranu ale areál s kamennými schody připomíná docela věrně pěkný amfiteátr a těšit se můžeme i na bouřlivou atmosféru. Možná i díky vynikajícímu slovinskému kajakáři Kauzerovi by mělo být hlediště plné. Bilanci mám zatím z Tacenu ale přesto docela úspěšnou, takže nemám vůbec žádný důvod být vůči němu úplně zahořklá.

Krátce před cestou do Slovinska jste si dojela na mistrovství republiky na Lipně až pro šesté místo. Co pro vás tenhle výsledek znamenal?
Jela jsem trochu unavená. Mistrovství Evropy se totiž původně mělo uskutečnit v jiném termínu, ale nakonec se přeložilo až na konec léta, docela těsně před Lipno. Na republice jsem jela třetí závod v krátké době a bylo toho na mě už asi trochu moc. Extra výsledek se proto asi moc nedal čekat. Každopádně ale beru Lipno jako varování před hloupými chybami. Zdá se mi, že pojetí jízdy mám letos lepší než loni, i když neříkám, že je zrovna hvězdné. Ale vyrábím občas hloupé chyby, což jsem dříve nedělala. Třeba nedávno na Evropě jsem ťukla do staré poctivé dřevěné tyčky tak silně, že mi z jedné ruky vypadlo pádlo...

Váš trenér a zároveň manžel Luboš prozradil, že byste si závody měla trochu víc užívat a nebrat je přehnaně zodpovědně. Jak to udělat?
Když si je budu užívat, tak začnu vyrábět chyby. Takže si nejsem úplně jistá, jestli je to správný přístup.

Vaše slova se dají tedy de facto dešifrovat tak, že vám manžel radí špatně...
(směje se) Nechte toho... Užívat bych si snad mohla fakt jen závody, v nichž o nic nejde. Luboš ale možná narážel na Lipno, kde jsem závody asi moc prožívat skutečně neměla. Jenže když na vodě udělám blbost, tak mě to holt naštve.

Jaké umístění by vás v Tacenu uspokojilo?
Ráda bych především postoupila do desetičlenného finále. Loni v Seu jsme měly semifinále hned po ránu a já se do své jízdy nějak nemohla dostat a do finále jsem nakonec nepostoupila.

Reprezentační trenér Pultera prohlásil, že by si na vás sice úplně nevsadil, nicméně že zcela nepochybně můžete překvapit, a dokonce i vyhrát...
Když do finále postoupím, tak pak už bude všechno otevřené. Jak dopadnu, ale nezáleží jen na mně....

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...