Jaká byla nedělní noc v Kolíně nad Rýnem, kde se závečný turnaj hrál?
Velkolepá, nádherná, nejdelší. Slavili jsme až do rána! Po večeři jsme se přesunuli na oficiální hráčskou party pro všechny týmy ve Final Four, dole seděli házenkáři, v patře naši fanoušci, a chodili jsme se radovat za nimi. V deset ráno jsme museli být na letišti, ale zvládli jsme to. Bylo to prima!
Tím ale oslavy zřejmě neskončily. Jaké bylo přijetí v přístavním Kielu?
Několik tisíc našich příznivců bylo už v Kolíně, takže na nás čekaly asi tři stovky fanoušků. Všichni ale vědí, že navíc saháme po mistrovském titulu, jen ještě musíme vyhrát ve středu doma s Balingenem a v sobotu v Grosswalstadtu.
ČEŠTÍ VÍTĚZOVÉ LIGY MISTRŮ (EUROLIGY)FOTBAL: Triumf v Lize mistrů slavili tři čeští hráči. V roce 2005 se to podařilo Vladimíru Šmicrovi a Milanu Barošovi, kteří v dresu FC Liverpool přispěli k finálovému vítězství nad AC Milán, přičemž Šmicer dal gól ze hry na 2:3 a proměnil penaltu v závěrečném rozstřelu. O rok později pomohl Marek Jankulovski Milánu porazit Liverpool 2:1. HÁZENÁ: Závěr házenkářské Ligy mistrů sezony 2009/2010 měl podobu Final Four v Kolíně nad Rýnem a prvním Čechem, který se dočkal prvenství, byl v neděli Filip Jícha v dresu německého Kielu. Byl nejlepším střelcem svého týmu, v semifinále pomohl porazit Ciaudad Real 29:27 šesti brankami, ve finále s Barcelonou (36:34) dal 11 gólů. BASKETBAL: Liga mistrů pod koši se jmenuje Euroliga a dlouho byl jediným českým vítězem Jiří Zídek. V roce 1999 jeho Žalgiris Kaunas porazil ve Final Four v Mnichově Olympiakos Pireus 87:71 (Zídek 9 b.) a ve finále tým Kinder Boloňa 82:74 (Zídek 12 b.). Letos ovládla Euroligu Barcelona a radoval se i Luboš Bartoň, kvůli zranění ale do hry nezasáhl. |
Asi je zbytečné ptát se, kam ve své sbírce řadíte vítězství v Lize mistrů...
Úplně nejvýš! Vyhrát Ligu mistrů jsem si strašně přál, byl to můj sen od dob, kdy mi házená začala trochu jít.
Kvůli tomu snu jste vlastně v roce 2007 přestoupil z bundesligového Lemga do Kielu, je to tak?
Určitě. Do silnějšího Kielu jsem šel s tím, abych mohl hrát Ligu mistrů a mohl se měřit s nejlepšími házenkáři světa. A přesně tak to je, o to víc si to teď užívám.
Tehdy jste ale měl i nabídku Barcelony, vašeho nedělního finálového soupeře. To je přece také slavný tým, nebo ne?
Stoprocentně, ale rozhodl jsem se pro Kiel, kde při každém zápase zaplní halu deset tisíc diváků. A to jejich nadšení! Kvůli tomu házenou dělám, po té atmosféře jsem toužil. Barcelona je metropole se špičkovým sportem, ale zvolil jsem nadšení fanoušků a nelituju toho.
Copak podobná atmosféra neprovází házenou i v Barceloně?
Tam tak velký zájem o házenou není, je trochu ve stínu fotbalu.
Co kdyby nabídka z Barcelony přišla teď?
Nabídky dostávám často a všechny respektuju, ale zároveň odmítám... Tady jsem šťastný. Vztahy s vedením Barcelony mám velice dobré a dveře tam mám vždycky otevřené, což je příjemné vědomí. V Kielu jsem ale podepsal smlouvu do roku 2014, pak mi bude dvaatřicet a nikdo neví, co bude.
V semifinále jste nyní porazili tým Ciaudad Real, který vás přemohl ve finále předchozích dvou ročníků Ligy mistrů. Před rokem jste prohlásil, že se budete snažit, aby vám to na třetí pokus vyšlo. Už tehdy jste tomu věřil?
Toužil jsem po tom. Ale kdybychom si s tímto týmem podobné cíle nedávali, bylo by něco špatně.
Hrálo při Final Four ve vašem případě nějakou roli vědomí, že ve stejné hale získali čeští hokejisté o týden dřív titul mistrů světa?
No jéžiš! To jsem samozřejmě v hlavě měl, o to pak byl finálový triumf sladší. Byl to úžasný pocit, že jsem si to mohl vychutnat na stejném místě, kde Jágr a ostatní kluci porazili Rusáky. Slavil jsem jako oni, zvedal pohár nad hlavu jako oni... Teď by tu halu mohli přejmenovat na Českou, ne? (smích)
Osmnáct minut před koncem finálového duelu jste s Barcelonou prohrávali o šest gólů. Pořád jste věřil, že máte na výhru?
Spíš jsem si říkal, že klidně můžeme i prohrát, ale musíme ze sebe dostat úplně všechno, abychom pak lezli do autobusu po čtyřech. V takovém případě budeme moci říct – ok, byli lepší. Ale zabojovali jsme a krize naopak padla na Barcelonu.
Jste pověrčivý?
Proč?
Je pravda, že máte rituál, že při zápase pokaždé překročíte středovou čáru pravou nohou?
Je to pravda.
Copak to stačíte uhlídat?
Většinou ano. I když při rychlém protiútoku si to někdy neuvědomím. Ale asi je to dobrý rituál – nebo snad Ligu mistrů vyhrál někdo jiný? (úsměv)
Českou reprezentaci čeká v sobotu 12. června baráž o postup na mistrovství světa v Srbsku. Jak to udělat, aby se neopakovala situace z roku 2008, kdy vás Srbové těsně vyřadili?
Myslím, že na letošním Euru jsme udělali velký kus práce, řada odborníků nás uznává. Teď je jen na nás, jak budeme pokračovat. V Niši náš čeká dusná atmosféra, ale většina našich kluků má zkušenosti z bundesligy a uděláme všechno pro to, abychom v součtu s odvetou v Plzni tu minulou baráž napravili. Z mistrovství světa se totiž můžeme dostat na olympiádu. To je můj druhý sen.
