Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Šťastná Soukalová: Stačilo být do devátého místa. Já si ale vůbec nevěřila

Sport

  18:00
CHANTY-MANSIJSK - Česko má po šestadvaceti letech vítězku Světového poháru v biatlonu. Ve stíhacím závodě na 10 kilometrů si ho čtvrtým místem zajistila vedoucí žena seriálu Gabriela Soukalová. A to přesto, že všechny její velké rivalky včetně druhé ženy pořadí Marie Dorinové-Habertové dojely dneska před ní.

Gabriela Soukalová s malým glóbem za vítězství v hodnocení Světového poháru ve stíhačce. foto: (C) Český biatlon, Petr Slavík

„Je to mazec,“ zářila česká hvězda se slzami v očích po závodě při rozhovoru s českými novináři. „Nejsem schopná popsat slovy, čeho jsem dosáhla, je to bomba, vždycky jsem o něčem takovém snila. Radost? Asi nevyčíslitelná,“ usmívala se Soukalová a roztahovala u toho ruce do šířky.

Ta šla do závodu s vědomím, že pokud dojede do devátého místa, velký Křišťálový glóbus bude její. Jak ale přiznal kouč Zdeněk Vítek, on sám jím ničím takovým nestresoval. Jak ale moc dobře věděl, dostala se tato informace k jeho klenotu jinou cestou.

Dorothea Wiererová (5), Gabriela Soukalová a Kaisa Mäkäräinenová.

„Dneska to kluci před závodem počítali a říkali, stačí ti, když jednou budeš do devátého místa... A i když jsem chtěla vyhrát, tak v tu chvíli mi to přišlo jako něco nesplnitelného. Takže když už jsem tady před cílem věděla, že budu asi do pátého místa... Není nic víc. Mám asi ještě větší radost než po zisku olympijských medailí,“ vyprávěla Soukalová.

Možná i kvůli kalkulacím byla před závodem nervózní. „Skoro jsem se nemohla najíst. Kdysi jsem měla závody na háku, nebo jsem byla mnohem větší flegmatik než ostatní tady, ale dneska to bylo úplně jiné. Já si připadala před startem jako housenka pod kolem, tak stísněná jsem byla. Cítila jsem hrozný tlak,“ přiznala. „Ale podařilo se mi to udržet, že potřebuju být vyklidněná a nerozptylovat se zbytečně kolem,“ pochválila se.

Vinou nervozity nicméně udělala chybu hned v první střelbě. „Ale jsem ráda, že jsem se tím nenechala vykolejit. Byla to pro mě jedna z nejtěžších zkoušek sezony. Emocionálně velmi náročná,“ upozornila Soukalová.

Závodnice na střelnici stíhačky na 10 km.
Závodnice na střelnici stíhačky na 10 km.

Srovnala se i s tím, že druhou položku začala netradičně střílet od prostředka. „Od nervů se mi třásly ruce,“ přiznala. „Musela jsem udělat něco jinak, hned jsem se zklidnila,“ uvedla.

Celý závod se přitom dokázala držet v popředí, na poslední střelbě byla se svoji rivalou Dorinovou-Habertovou v čele, jenže obě následně chybovaly a šest nejlepších biatlonistek závodu se následně napasovalo do několika vteřin. Všem ale pláchla Finka Kaisa Mäkäräinenová.

„Chtěla jsem využít toho momentu, kdy se do prvního stoupání po střelnici nacpala Kaisa a začala nám ujíždět. Věřila jsem, že chytnu chuť za ní viset, ale ty holky se za mnou držely zuby nehty a nedaly mi ani metr, takže jsem je odtáhla velký kus tratě a v závěru jsem na to neměla síly,“ uvedla k dramatickému finiši, ve kterém dojela čtvrtá.

Tentokrát ji ale „bramborová“ medaile nemrzela. Naopak. A jako vždy nezapomněla šestadvacetiletá jablonecká závodnice také na fanoušky: „Snad jsem i lidem u televize udělala radost a sdílí to se mnou, protože bych jim přála, aby cítili to, co teď cítím já.“

Maminka Soukalové: Otevírám šampus

To už přece nemůže pokazit. Tak se ujišťovala Gabriela Soukalová starší u obrazovky při závodě, po němž její dcera získala jistotu – velký globus za vítězství ve Světovém poháru v biatlonu už jí nikdo nevyfoukne.

„Byly to nervy, ale spravedlnost promluvila. Teď jen zvedám telefony, spousta známých nám gratuluje,“ říkala chvíli po závodě v Chanty-Mansijsku dvaašedesátiletá dáma, jež jako Gabriela Svobodová vybojovala na ZOH v Sarajevu 1984 stříbro coby běžkyně na lyžích ve štafetě na 4x5 kilometrů. „Dívali jsme se s manželem a bylo to úžasné, jsme nadšeni,“ hlásila z Jablonce nad Nisou.

Takže už oslavujete?
Bohužel si budu muset nalít sama. Manžel je totiž nemocný, předevčírem jsem ho přivezla z nemocnice a nesmí ani kapku alkoholu. Ale každou chvíli čekám první kamarády, kteří přijdou slavit, takový úspěch nemůžeme nechat jen tak. Pomalu začínám otvírat první šampus, jen ať to bouchne pěkně nahlas. A pokud jde o taťku, Gabčin úspěch je určitě nejlepší dárek, jaký mohl dostat - doufám, že to urychlí jeho uzdravení.

Kdy jste uvěřila, že vaše dcera velký globus získá?
Věřila jsem už při mistrovství světa v Oslo. A doufala. Protože když někdo jezdí celou sezonu na medaile nebo v desítce, tak by to snad bylo i spravedlivé. A spravedlnost nakonec promluvila. Ale byly to nervy, to je pravda, Gabča už byla unavená.

O únavě vaše dcera hovořila už při přeletu do Chanty-Mansijsku. Neměla jste v tu chvíli obavy, že závěr Světového poháru nezvládne?
Unavení byli všichni, protože sezona byla opravdu dlouhá. Když máte závodit týden co týden tři závody, a někdy i čtyři, tak je to opravdu zátěž. Navíc byla Gabča víc pod drobnohledem, protože vedla Světový pohár. Ale nakonec všechno skousla, i tu únavu, to je prima.

To jste se opravdu nebála, že by dcera mohla kvůli únavě prožívat v Rusku propadáky?
To se stát samozřejmě mohlo, je to sport, ale věřila jsem a podporovala ji na dálku. Jsem přece máma.

Ještě pořád působíte na sportovním gymnáziu v Jablonci jako trenérka biatlonu?
Ne, už jsem téměř rok v důchodu. Škole ale pořád pomáhám, třeba se soustředěními. Byla jsem tam třicet let, to se nedá uzavřít ze dne na den.

Už jste se s dcerou bavily o tom, kdo je úspěšnější?
V tom mám jasno už od olympiády v Soči, nebyla jsem taková osobnost jako Gabča. Neměla jsem ani tak dobré výsledky.

Ale kromě stříbra z olympiády v Sarajevu ve štafetě jste měla o deset let dřív i kov stejné barvy za štafetu na mistrovství světa ve Falunu, a to není málo...
Ano, to byl takový hezký vstup do mého lyžařského života. A nakonec přišel i hezký výstup.

Vzpomenete si ještě na sestavy zmíněných štafet?
Myslíte, že to ještě někoho zajímá?

O tom nepochybujte, slavná minulost se musí připomínat.
V tom roce 1974 to rozjela Alena Bartošová, pak jsem jela já, po mně Mirka Jaškovská a Blanka Paulů. A o deset let později v Sarajevu jela první Dagmar Palečková, pak Blanka Paulů, já a finišovala Květa Jeriová-Pecková.

V neděli vaše dcera dostane velký globus za celkové vítězství ve Světovém poháru. Takže si otevřete další šampaňské?
Nic se nemá přehánět, ale je to zasloužený úspěch. I proto, že jí mistrovství světa medailově nevyšlo, ale tohle je zasloužená zlatá náplast. Velký globus je víc než medaile z mistrovství světa, protože odráží výkonnost během celé sezony.

Nicméně třeba atleti říkají, že vyhrát Diamantovou ligu je hezké, ale když medailově vyhoříte na mistrovství světa, tak to tolik nezazní...
Vyhořet s několika čtvrtými místy? To snad zaznělo solidně, ne?

Finále Světového poháru v Chanty Mansijsku, sprint žen: Gabriela Soukalová s...
Gabriela Soukalová s malým glóbem za vítězství v hodnocení Světového poháru ve...

Gabriela Soukalová se svými zatím vyhranými glóby.

Autoři: ,

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.