Muž A: Tak co s tím fotbalem?
Muž B: Co s ním? Pořád totéž ne? Devadesát minut, dvaadvacet chlápků, jen možná nakonec už furt nevyhrávaj Němci. Jinak žádná revoluce.
Muž A: Tebe jako neprudí, že teď všichni budou kopat jako v Rusku? Na pomoc Putinovi?
Muž B: Na pomoc Putinovi? To je trochu přehnaný, ne?
Muž A: Kdyby to bylo přehnaný, nebudou tomu novináři říkat Putinovy hry.
Muž B: Putinovy hry? Sorry, kámo, ale to jsem nikdy neslyšel. Nemůžu sloužit.
Muž A: A když’s to jako neslyšel, to je jako nějaký argument? Prostě, věř mi, že to tak je. Já to slyšel.
Muž B: A můžeš mi říct jako kde?
Muž A: Nevidim důvod. Nejsme u vejslechu. Prostě mi věř. A nebuď tak sebestřednej. Některý věci se prostě dějou, ať už vo nich slyšíš, nebo ne.
Muž B: A ty tomu věříš?
Muž A: Sám jsem to slyšel.
Muž B: Vo to nejde. Já se ptám na to, jestli tomu věříš, že to budou jako Putiny hry?
Muž A: Co já vím. Každopádně to nevylučuju. Ostatně proto jsem to chtěl s tebou tady probrat. Jestli si vzpomínáš!
Muž B: Já nevim. Mně to připadá jako kravina.
Muž A: A proč? Protože’s vo tom neslyšel? Nebo máš nějaký lepší argumenty?
Muž B: Já nevim. Mně to přijde ujetý. Takový ideologický. Navíc Rusáci určitě dostanou kotel ještě ve skupině. Takže i kdyby Putin něco takovýho náhodou plánoval, což asi nelze vyloučit, po skupinách bude vymalováno. Věř mi.
Muž A: Já bych si nebyl tak jistej. Navíc co když se náhodou ukáže, že třeba během mistrovství bude všechno fungovat, vlaky jezdit, navíc prý pro fanoušky zadarmo, na stadionech pohoda, Rusáci usměvavý… Co pak?
Muž B: Neboj, to se nestane.
Muž A: Náhodou, v Německu, a teď nemyslim ve třicátých letech, ale během šampionátu 2006, najednou přes všechen strach z nacionalismu, rasismu a bordelu taky začalo všechno fungovat. A vod tý doby jsou Němci mezinárodně na koni. A navíc ještě vysmátý!
Muž B: Rusáci ale nejsou Němci. Navíc nezapomeň na olympiádu v Soči. Tam se žádnej zázrak zrovna nestal. Teda pokud za zázrak nepovažuješ obsazení Krymu.
Muž A: Hele, opakování je přece matka moudrosti. Co se nepovedlo v Soči, ostatně další příklad Putinových her, to se může povést teďka v Moskvě, nebo kde se to bude hrát.
Muž B: Hele, já nevim. Ale něco mi říká, že to nedaj. A že nakonec jim zbydou jen voči pro pláč, v bance dluhy a na konci mistrovství rozesmátý Němci. Nebo v ještě horším případě Španělé s tím jejich řezníkem Ramosem.
Muž A: No ale co kdyby to přece jen dali? Co ty na to?
Muž B: Co já na to? Já nevim. Když vo tom tak přemýšlím, tak bych jim to možná i třeba přál. Ať si Rusáci užijou. Chléb a hry. Tak ať maj aspoň ty hry, ne? Tobě by to vadilo?
Muž A: Já nevim. Já bych se bál jako tý propagandy. Chápeš? V Evropě furt každej nadává a bojí se, co přijde. No a najednou by přišli Rusáci. Rozesmátý jako po říjnový revoluci. Dy ťto může bejt docela nebezpečný, ne?
Muž B: Hele, s timhle na mě nechoď. To jsou jen spekulace.
Muž A: Budoucnost jsou vždycky spekulace. To bysme se pak nemohli bavit vo žádný budoucnosti.
Muž B: To by nebylo zas tak hrozný.
Muž A: Ale já se chci bavit vo budoucnosti. Nebo aspoň vo tom šampionátu. Když už jednou je, tak toho chci využít. Nechci se furt jen bavit vo tom, co bylo včera nebo dneska v práci. Chápeš?
Muž B: Chápu. Nerozčiluj se. Ostatně já s tou naší debatou vůbec nemám problém. Naopak. Vlastně jsem tobě i Putinovi vděčnej.
Muž A: Jo? A za co jako?
Muž B: No díky vám voběma jsme dneska ani jednou eště nevyslovili jméno Ronaldo. A to se bavíme o fotbalu už hodně dlouhou dobu.
Muž A: No to máš vlastně pravdu.
Muž B: Takže na Putina!
Muž A: (rozhlédne se a zašeptá) Tak na Putina. Snad mi to pražská kavárna vodpustí.
