Překonal těžkou nemoc a mezi mantinely se vrátil silnější než dřív. Patrik Eliáš (30) patří mezi nejlepší světové hokejisty současnosti. Dobře to vědí i v New Jersey, kde rodák z Třebíče kroutí už jedenáctou sezonu. V létě mu klubové vedení nabídlo nový mnohaletý kontrakt a kapitánské céčko.
LN Po slabším úvodu jste se dostal do excelentní formy, jste nejproduktivnější hráč týmu. Díky vám se daří i New Jersey, které se už uhnízdilo na čele Atlantické divize. Užíváte si zápasy víc než na začátku sezony, kde jste působil trošku křečovitě?
Mám vždycky začátky sezon pomalejší a kolem listopadu prosince se dostávám do lepší formy a pohody. Letos se mi to opět prokázalo. Nevím, z jakého je to důvodu, ale osobně se cítím líp touhle dobou. Jsem spokojený se svojí hrou.
LN Od letošní sezony jste kapitán. Přibyly vám povinnosti?
Moc ne. Samozřejmě, když se nedaří, tak většina novinářských otázek jde směrem ke mně. I ze strany spoluhráčů. V tu chvíli je potřeba, aby lídři zapnuli a vytáhli tým z problémů. Spíš jsem taková spojka mezi kluky a vedením. Starám se, aby všechno bylo v pohodě. Aby spolupráce v celé organizaci byla v pořádku.
LN Splnilo to vaše očekávání? Nebo vás něco zaskočilo?
Člověk si tím musí nějakou dobu projít, aby přišel na to, co se od něj čeká. Ze začátku jsem si možná myslel, že musím funkci obhajovat. Možná i proto jsem měl problémy po herní stránce. Pak si člověk uvědomí, že nejdůležitější je, aby předváděl svoje výkony. To je nejlepší cesta, jak vést mančaft.
LN Je důležité, aby kapitán byl produktivní. Neztrácí respekt, když se potácí na chvostu týmových statistik?
Velká výhoda u nás v týmu je v tom, že máme spoustu kluků, kteří jsou lídry, spoléháme jeden na druhého. Pak to neleží jen na jednom člověku. Když se podíváte na historii ligy, kteří kluci se stali kapitány, tak nejde jen o to, aby vedli produktivitu a dávali góly. Je spousta kluků, kteří mají jiné schopnosti a odvádějí tvrdou nebo špinavou práci, která není vidět. Jsou v mančaftu oblíbení a mají respekt.
LN Setkal jste se s nějakým problémem? Třeba že za vámi přišel spoluhráč, abyste mu pomohl s problémy?
Zatím ne. Došlo na témata, která se nám nelíbila v novém herním stylu. Nesedělo nám to na ledě a bylo potřeba, abychom se o tom pobavili v kabině. Probrali jsme to a pak bylo na mně, abych to tlumočil vedení a trenérům. Nejdůležitější pro úspěch je, aby všichni byli s jakýmkoli stylem seznámeni, věřili v něj a věděli, co mají na ledě dělat.
LN V Česku často zabírá si v případě nejasností zajít na pivo a věci si vyříkat. Funguje to tak i v New Jersey?
Určitě. V každém mančaftu mají oblíbená místa, kam kluci občas zajdou, a tady není výjimka.
LN Máte coby kapitán i společenské úkoly?
V tomhle směru to není v New Jersey tak vyhrocené jako v jiných týmech, kde dávají na marketing větší důraz. Nás nechávají soustředit se na hokej. Ale každý rok máme obědy s fanoušky a pak různá odpoledne na ledě. To teprve přijde a tam budu mít projev.
LN Nemáte z toho trému?
Ne. S angličtinou jsem v pohodě. Pár slov tam snad řeknu.
LN Jste sedmým kapitánem New Jersey od vstupu do NHL v roce 1982. Před vámi byl dlouholetým vůdcem Devils Scott Stevens. Snažíte se ho napodobit?
Nejde jen o kapitány, ale i o zkušenost se skvělými hráči, s nimiž jsem hrával, a je jedno, jestli měli céčko, nebo ne. Existuje spousta kluků, kteří žádné písmeno neměli, a patřili mezi lídry. Člověk se snaží dělat správné věci tak, jak je cítí. Je potřeba doufat, že to dělá správně.
LN A vy se snažíte být vzorem pro ostatní?
Samozřejmě je důležité, aby hráč šel příkladem, ať už na tréninku, na ledě nebo když cestujeme. To k tomu patří. Aby chodil včas. Aby si ostatní neřekli, hele, ten si dělá, co chce, tak my můžeme taky. Nejdůležitější je to, aby předváděl výkony, jaké má, a aby se snažil odvádět svoji práci na sto procent. I když to třeba nevyjde.
LN V klubu působíte už jedenáct let. Myslíte, že jste měl na kapitánství nárok?
Spíš záleží na tom, jakou má hráč v mančaftu pozici. Něco si musí odehrát a něčím projít. V New Jersey jsme neobvyklí v tom, že osmdesát devadesát procent kluků si prošlo touhle organizací hned od začátku. Nejsme posbíraný mančaft odevšud. To je hodně důležité, protože víme, o čem to je. Není to o individuální práci, jestli má někdo víc gólů než druhý, ale o vítězství. Mentalita musí být silná a každý musí být ochoten se tomu podřídit. V tom je naše síla.
LN Může kapitán nebo zkušení hráči obecně ovlivňovat složení týmu? Případně třeba vetovat příchod vyhlédnuté posily?
V té situaci jsem nikdy nebyl a myslím, že ostatní také ne. Párkrát se v minulosti stalo, že přišel manažer a zeptal se na názor na jednoho hráče, co si o něm myslím. To bylo všechno. Neptal se mě, jestli bych ho chtěl nebo ne. Od toho jsou tu jiní.
LN O vás se mluví jako o možném vůdci českého týmu pro zimní olympiádu ve Vancouveru v roce 2010. Máte možnost mluvit do složení reprezentace?
Tak to mě hrozně těší, že se o mně tak mluví. Složení týmu je ale věc trenérů. Je to umění a není to lehké. Máme tolik skvělých hokejistů, že není problém dát dohromady talentované hokejisty. Jenže kolikrát to není o talentu, ale o partě, o klucích, o charakteru. Aby byli ochotní hrát jeden pro druhého a pro celou republiku.
LN Reprezentační dres vám zatím moc radosti neudělal. Na olympiádě v Salt Lake City předvádělo Česko parádní hokej, jenže vypadlo ve čtvrtfinále s Ruskem. V Turíně jste se zase zranil hned v prvním zápase turnaje a odcestoval jste zpět do zámoří. Zlaté úspěchy posledních let se vám také vyhnuly. Není pro vás reprezentace zakletá?
Ještě jsem neměl tolik šancí hrát za nároďák, za posledních devět let jsme byli vždycky v play off. Na mistrovství světa jsem nemohl jet. Doufám, že ještě budu mít možnost hájit naše barvy.
LN Nemrzí vás, že vás velká zlata posledních let obešla? Nevyměnil byste jedno finále Stanley Cupu za zlatý světový šampionát?
Od devatenácti let jsem se soustředil na play off. Každý v NHL o to hraje celý rok, takže to byla moje priorita. Jak je člověk starší, tak se vrací ke kořenům a já doufám, že dostanu ještě šanci na další olympiádě. Třeba možná i na mistrovství světa. Když se šance naskytne, budu se snažit udělat co nejvíc. A jestli mě to mrzí? Těžko říct. Mrzelo by mě to, kdybych měl možnost se zúčastnit. Možná mě trošku mrzí olympiáda v Naganu, ale to jsem byl podle trenérů ještě moc mladej. S takovými důvody člověk nic neudělá, z toho si nemůže dělat takovou hlavu. Když je vybraný, tak fajn, je to obrovská čest. Když ne, ať už z jakýchkoli důvodů, tak s tím člověk nic neudělá.
LN Před rokem jste se vrátil na led po vážném onemocnění žloutenkou. Už jste stoprocentně v pořádku?
Cítím se v naprosté pohodě, všechny testy mám v pořádku, po zdravotní stránce je to o. k. Zima mi sice dává zabrat, trošku si s námi zahrává, tady je jeden den teplo, druhý zima. Vím, že na sebe musím dávat pozor. Snažím se o sebe starat, jíst zdravě, brát správné vitaminy, takže v tomhle směru na sebe dávám pozor.
LN Musíte dělat něco, co jste před žloutenkou nemusel?
Dá se říci, že i před nemocí jsem se o sebe staral dobře. Mám každodenní režim, který mi vyhovuje. Není to kvůli žloutence, ale abych vyhověl tělu.
LN Dlouho jste ležel v nemocnici, návrat na led se měsíce odkládal. Změnila vás ta zkušenost?
Určitě. Člověk se z toho musí ponaučit. Dalo mi to jinačí pohled na život. Jsem rád, že jsem se z toho dostal a můžu se na tu zkušenost dívat pozitivně a využít ji do budoucna. Nejen ve svůj prospěch, ale i lidí kolem.
LN Vážíte si víc toho, že můžete hrát hokej?
V tomhle jsme lidi hazardéři. I když se nám něco stane, tak dáváme větší pozor, ale ne do takové míry, jak bychom měli. Jenže na druhou stranu, člověk nemůže pořád žít, aby se věčně hlídal. Cítím se ve skvělé psychické i fyzické pohodě.
LN Uměl byste si představit život bez hokeje?
Asi ne. Asi ještě určitě ne. Ono to s těmi roky přijde. Za chvíli mi bude pětatřicet a budu muset přemýšlet, že za pár let kariéra skončí. Člověk se musí dívat dál. I na jiné věci, které budou v dalším životě důležitější. I když jsem byl v situaci, v jaké jsem byl, tak jsem si nepřipouštěl, že bych hokej nehrál. Možná, že mi to během nemoci psychicky pomohlo.
LN V létě jste se stali spolu s vaší přítelkyní Petrou Volákovou vyslanci organizace UNESCO. Po sezoně plánujete výlet do Rwandy. Nemáte strach?
Trošičku mám, ale paní ředitelka Gomba mě ujišťuje a uklidňuje, že je to jedna z nejbezpečnějších zemí. Jsem zdravý, aby mi mohli dát všechny potřebné vakcíny, tak to určitě podstoupím a myslím, že ta zkušenost mi dá o hodně víc.
LN Nebojíte se toho, co tam uvidíte?
To jo. Viděl jsem nějaké seriály a šoty, a stejně ani přesně nevím, jak kritická situace je, proto to chci vidět na vlastní oči, pomáhat a je to pro mě důležité.
