"Každý den rehabilituju a cvičím už i horní část těla," říká.
Dnes už je to zase ten usměvavý chlapec, jak ho všichni dobře znají. Jenže krátce po zranění mu do smíchu nebylo. Ošklivý zákrok Dustina Browna kolenem na koleno, který je podle samotných hokejistů nejhorším druhem faulu, mu zhatil všechny plány.
Místo snu o Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL, cestě do Soči a boji o Stanley Cup musel na operaci zadního zkříženého i postranního vazu v pravém koleni. To byla rána, protože zpočátku se hovořilo pouze o měsíční pauze...
Olympiádu si nenechá ujít"Ten časový rozdíl mezi San Jose a Soči bude obrovský, ale zrovna máme doma novou televizi, takže vám budu fandit."" |
"Ten večer, kdy se mi to stalo, za mnou zrovna letěla do Ameriky přítelkyně. Což byla na jednu stranu pořádná smůla, ale na druhou se o mě aspoň starala a pomáhala mi," vypráví Hertl.
O svém zranění má od klubu zakázáno mluvit, stejně tak se nemůže vyjadřovat k tomu, co si myslí o zákroku protihráče, který ho s velkou pravděpodobností vyřadil ze hry do konce této sezony. Nebo snad ještě doufá v návrat na led?
"Tak na to už nemyslím, i když mě to zpočátku samozřejmě hodně mrzelo," říká 20letá hvězdička, která si za poslední měsíc užívala trochu soukromí.
Od zranění totiž není téměř v žádném kontaktu s médii, což do té doby bylo nepředstavitelné. Místo zběsilého tempa zápasů a cestování se tak trochu nudil. "I když to teprve přijde, protože Anetka odletěla zpátky do Česka až v úterý. Byla tu se mnou měsíc a musím poděkovat Martinu Havlátovi, že jsme u něj mohli bydlet."
Měsíc s přítelkyní a zase do učení
Hertl se teď vrátil zpátky do hostitelské rodiny a znovu bude naplno zlepšovat angličtinu. Zase totiž bude především v prostředí, kde se česky nedomluví. Možná i proto zavrhl původní nápad zaletět během olympijské přestávky domů. "Nakonec zůstanu a budu rehabilitovat a procvičovat nohu."
A také smutně koukat na boje národního týmu v Soči, kde měl hrát v prvním útoku po boku Jaromíra Jágra a Tomáše Plekance.
"Je to škoda, protože se dařilo mně i celému týmu," přiznává slávistický odchovanec, jenž vzápětí potvrdí svůj optimistický životní postoj: "Aspoň mám motivaci do příštích let, abych se ukázal a třeba se i probojoval na další olympiádu."
Takové cíle jsou však hodně daleko. Momentálně je nejdůležitější uzdravit se, což by vzhledem k jeho mladému organismu neměl být velký problém. Lékaři přesto upozorňují: "U podobných typů zranění se léčba může protáhnout až na devět měsíců."
To znamená až do začátku příštího ročníku. "Aspoň budu moct časem třeba jezdit třeba na výlety po okolí nebo s týmem na venkovní duely, protože doteď jsem byl kvůli té noze dost omezený. Na domácích zápasech ale samozřejmě nechybím a chodím i za klukama do kabiny," přibližuje Hertl.
A českým spoluhráčům z národního týmu vzkazuje: "Zrovna máme doma novou televizi, takže vám budu fandit.
