Fotbalový svět mu vděčí za mnohé, byť by asi fanoušci Realu Madrid byli raději, kdyby se funkcionářem největšího soupeře nikdy nestal. Přes veškerou rivalitu si ale prezident madridského klubu Florentino Pérez našel chvilku, aby přijel do Barcelony a uctil památku Josepa Lluíse Núňeze. „Byl jedním z největších fotbalových prezidentů, nejen ve Španělsku, ale i ve světě. Byl průkopníkem v modernizaci, profesionalizaci a internacionalizaci, což povýšilo fotbal do jiné kategorie,“ poklonil se mu Pérez.
Podobně reagovali i fanoušci na sociálních sítích, kteří Núňezovi děkovali za to, kde se dnes Barcelona nachází. Dost dobré na chlapíka, který předtím ve sportu vůbec nepůsobil.
Stabilita na prvním místě
Byl jako zjevení. Sedmačtyřicetiletý podnikatel Núňez do té doby neměl s Barcelonou nic společného a najednou se ve slovutném klubu ucházel o místo prezidenta. Do boje o nejvyšší post v roce 1978 vytáhl se sloganem „Per un Barça triomfant“ (Pro triumfální Barçu) a nakonec s ním vyhrál. „Je možné, že deset let nevyhrajeme titul. Je to sice tvrdá cena, ale na konci bude stát vysněný tým,“ prohlásil Núňez po svém nástupu.
Do vedení katalánské organizace přicházel po éře skvělé hráčské generace okolo Johana Cruijffa, jíž však chyběly výraznější úspěchy. Klub neměl mnoho peněz a Núňez se rozhodl klub transformovat, aby byl stabilní na hřišti i mimo něj.
The Josep Lluís Núñez memorial at Camp Nou opens on Tuesday at 10.00am CET. pic.twitter.com/yxrKhut5ry
— FC Barcelona (@FCBarcelona) 3. prosince 2018
Na první trofej nemusel čekat dlouho. Třicet tisíc fanoušků cestovalo s týmem na finále Poháru vítězů pohárů do Basileje, kde katalánský celek porazil Düsseldorf 4:3. Stejně úspěšní byli Barcelonští i ve finále 1982, jenže zisk poháru nebyla hlavní událost roku. Na Camp Nou totiž tehdy přišla nastupující superhvězda – Diego Maradona. Částka za přestup v přepočtu pět milionů liber byla tehdy světovým rekordem. Argentinská modla však paradoxně nezůstala v Katalánsku dlouho, za dva roky se přesunula do Neapole.
Jinak ale neměl Núňez mnoho důvodů k radosti. Klub nevyhrával velké trofeje, zejména v lize zaostával. Ročník 1984/85 byl světlou výjimkou, nicméně na prezidenta se pomalu valila lavina.
People who created today's Barcelona. Without them, we would never be what we are now. Josep Lluís Núñez was president for 22 years and he helped us to win 176 trophies(football, basketball, handball and roller hockey). One of the best presidents we've ever had. RIP Mister Núñez! pic.twitter.com/7iY7BchS51
— Zoe (@imaginiuss) 3. prosince 2018
V roce 1988 vypukla v týmu vzpoura. Proti Núňezovi vystoupilo jednadvacet hráčů a trenér Aragones. „Prezident Núňez nás oklamal jako lidi a ponížil nás jako profesionály. Tým navrhuje okamžitou rezignaci prezidenta,“ přečetl za rebely šokující prohlášení kapitán Alexanko.
Klub vyšetřovaly daňové úřady, kouč Aragones se utápěl v depresích a nakonec sám odstoupil. Zato Núňez se s tím nepáral, prodal patnáct hráčů, včetně hlavních vzbouřenců Muňoze a Schustera.
Mělo je nahradit dvanáct nových borců a hlavním trenérem jmenoval navrátilce Cruijffa. Nizozemec s Núňezovou pomocí přebudoval tým podle svého, mixoval místní odchovance se zahraničními akvizicemi a nasměroval Barcelonu mezi nejúspěšnější světové velkokluby. „Přivedli tlupu mladých kluků, kteří byli hladoví po úspěchu a nebyli zatíženi minulostí,“ vzpomínal záložník Sacristán.
Velké úspěchy i sílící kritika
Modrý slonV polovině 90. let část vlivných akcionářů fotbalové Barcelony nebyla spokojena s prezidentem Núňezem. Ten totiž rozhodoval o krocích klubu bez vědomí členů. Navíc plánoval ze stadionu Camp Nou a jeho okolí udělat zábavní park. I proto v roce 1997 opozičníci proti Núňezovi nominovali vlastního kandidáta v prezidentských volbách. Ten sice neuspěl, ale opozice už rozjela svou činnost. V témže roce vznikla platforma Modrý slon mající za cíl zbavit se Núňeze. Ten musel dokonce čelit hlasování o nedůvěře, nicméně pokus o odvolání ustál. Nespokojenost přes další úspěchy rostla a i tento tlak nakonec přispěl k Núňezově rezignaci v roce 2000. Poté se šéfové často měnili. Svého prezidenta se skupina Modrý slon dočkala v roce 2003, kdy byl zvolen Joan Laporta, který stál u založení platformy. |
Dream Team, za nějž váleli Laudrup, Bakkero, Stoičkov či Koeman, v roce 1992 Barcelonu konečně dotáhl také k premiérovému triumfu v Poháru mistrů evropských zemí (dnes Liga mistrů). Cruijff vydržel na lavičce osm let, během nichž přidal i další vítězství v PVP a čtyři španělské tituly.
Postupně se mu však přestalo dařit a v roce 1996 skončil. Reakcí na dění v klubu a odchod nizozemského kouče byl vznik uskupení „Modrý slon“ (viz box).
Do Barcelony chodily další hvězdy, například Brazilci Ronaldo a Rivaldo, Portugalec Figo či Nizozemci Kluviert s bratry de Boerovými, hrála krásný fotbal, ale velké trofeje vyhrávali jiní.
V roce 2000 se Núňezova éra naplnila. Oficiálně odstoupil z osobních důvodů, spíš se však mluvilo o důsledku sílící kritiky.
Zanechal po sobě leccos. Proslulou akademii La Masiu, obrovský počet oddaných příznivců a řadu trofejí, na něž jeho nástupci velmi úspěšně navazovali.
Johan Cruijff byl příznivcem platformy Modrý slon.
Jako jeden z prvních také viděl v Barceloně komerční potenciál, který se odráží v různých žebříčcích. Podle poradenské společnosti Deloitte za sezonu 2016/2017 vydělala 648,3 milionu eur (16,8 miliardy korun) a na žebříčku byla třetí za Manchesterem United a Realem Madrid. Na stejném místě se drží i v tabulce fotbalových klubů s největší hodnotou, která podle Brand Finance činí 1,3 miliardy eur (33,6 miliardy korun).
