Když sezonu 2014/2015 zakončili na čtrnáctém místě Premier League, málokdo čekal, že o dvanáct měsíců později později budou křepčit s trofejí pro anglické fotbalové šampiony. Ale stalo se. A Leicester City F.C. se tak možná postaral o největší senzaci v historii kolektivních sportů, které může konkurovat snad jen „americký zázrak na ledě z olympijských her 1980“.
38 zápasů, 11 výher, 8 remíz, 19 porážek, skóre 38:51 a 41 bodů.
V tabulce Premier League to stačilo na jaře 2015 na konečné 14. místo. Pouze šest bodů od sestupu. „Lišky“, jak se klubu z Leicesteru přezdívá si zajistili příslušnost k anglické elitě především díky skvělému závěru – vždyť sedm výher (tedy více jak polovinu z celé sezony) zaznamenali v posledních devíti kolech!
  |
Ani tato série nezachránila židli manažeru Nigelu Pearsonovi, který vedl klub od roku 2011 a pomohl mu v roce 2014 k návratu mezi elitu.
Jenže majitelé klubu chtěli více.
Investovali do kryokomory, kde sportovci regenerují při teplotách pod 130 stupňů Celsia. Přivedli italského stratéga Claudia Ranieriho, Francouze N’Gola Kantého, Demaraie Graye, zkušené Roberta Hutha, Nathana Dyera s Gökhanem Inlerem a začala cesta k zápisu do kronik.
Počáteční kurz na triumf Leicesteru v Premier League byl 5000 ku 1, tým absolvoval letní přípravné duely s takovými „giganty“ jako Lincoln City, Burton Albion či Rotherham United. Pár takových, kteří si na celkový triumf této party i poté vsadilo, se našlo. Dost z nich postupně od sázky odstoupilo, nebo se nechalo vyplatit. A to dokonce ještě i během jara 2016.
Přitom, když Ranieriho parta poskočila 16. ledna po remíze 1:1 na půdě Aston Villy do čela tabulky, už před sebe nikoho nepustila. „Můžeme vyhrát titul? Ano, můžeme. Ale nejsem Obama,“ usmíval se v té době při všetečných otázkách novinářů italský manažer.
Co na tom, že „Lišky“ dvakrát padly s Arsenalem. Že hned na úvod pro ně skončila pouť F.A. Cupem. A že v Ligovém poháru nestačili v kole číslo čtyři na druholigový Hull City. V domácí soutěži mixovali skvělý koktejl z dřiny, poctivosti a smrtících brejků.
Jamier Vardy, nejlepší střelec Premier League 2015/16.
A titul se nakonec nezískal podceňovaný outsider na hřišti, ale při sledování duelu mezi Chelsea a Tottenhamem. Ve chvíli, kdy se začali hráči i fanoušci ve zhruba 350 tisícovém Leicesteru rozjíždět mistrovské oslavy, byl Ranieri v letadle na cestě z Itálie zpět na britské ostrovy.
Přednost před sledováním zápasů rivalů, který stejně nemohl ovlivnit, dostala rodina. Přitom stejně jako pro Leicester šlo i pro pětašedesátiletého stratéga o první mistrovský titul v kariéře! A to předtím vedl týmy jako Valencie, Juventus, AS Řím, Chelsea či Inter Milán. Až 23 výher, pouze tři porážky a 81 bodů mu zajistilo nejcennější trofej kariéry a dost možná i sportovní nesmrtelnost.
Minimálně v Leicesteru určitě. „Je to neskutečné,“ usmíval se poté, co při následném domácím souboji mohl číst transparenty o tom, že je bůh, či kouzelník. Jenže už po letní pauze tenhle italský elegán hlásil: „Musíme začít od nuly!“
Soustředěný Claudio Ranieri.
„Vyhráli jsme titul, bylo to velké, bylo to krásné a zřejmě jsme dosáhli něčeho jedinečného. Ale teď už musíme otočit list,“ varoval před vstupem do nové sezony. „Základním cílem je uhrát čtyřicet bodů a zachránit se v lize,“ dodal svoji kouzelnou formulku tolik omílanou i před rokem.
V loňském ročníku přestala platit 2. ledna po remíze 0:0 s Bournemouthem.
Letos dojde k naplnění jeho přání podstatně později. A ukazuje se, jak těžké je zvládnout mistrovskou kocovinu. Aktuálně jsou totiž „Lišky“ po devatenácti kolech na dvaceti bodech a opět na spodním pólu tabulky. O obhajobě titulu si mohou nechat zdát.
„O tu nám ani nešlo. Když jsem do klubu vstoupil, tak naším cílem bylo vytvořit pevné základy, a z těch postupně růst. Napřed za tři, čtyři roku ke startu v Evropské lize, poté případně útočit na Ligu mistrů. Předchozí sezona se z našeho projektu vymyká. Je ale fakt, že základy týmu jsou velmi, velmi pevné,“ tvrdí Ranieri.
Ligu mistrů okusil pochopitelně se svými chráněnci už letos a ze základní skupiny Leicester postoupil až do jarní vyřazovací fáze, kde se utká se Sevillou.
Kdo ví, třeba si v jednom z nejstarších anglických měst řekli, že letos překvapí celou Evropu a s ním i svět na mezinárodním poli. Tenhle tým prostě nelze nikdy a žádných okolností odepsat...
