Broš přilákal i jiné posily, třeba obránce Petra Zámorského. Coby nováček mezi sportovními manažery si počíná velmi aktivně, přesto ještě není zcela spokojený. „Umím si představit, že ještě posílíme útok.“
Běžnou rutinu, která jeho nová funkce přináší, si už zažil. Nevadí mu ani papírování, ani povinný „dress code“. „Chápu, že bych asi v žabkách a tílku nevypadal moc seriozně,“ říká a pobaveně se rozesměje.
Jak jste si zvykl na svou novou pozici ve Spartě?
Když jsem nabídku přijímal, představoval jsem si, co to tak nějak bude obnášet. Mé představy ale nakonec realita ještě překonala. Konec sezony, příprava na další ročník... Myslím, že tohle bylo těžké období i pro někoho zběhlého v takové funkci, natož pak pro mě jako nováčka. S pomocí ostatních, nejvíc Pavla Šreka, jsem se tím ale nějak prokousal. Teď už netrpělivě vyhlížím sezonu. Doufám, že už to bude víc o hokeji a o té každodenní práci kolem ledu.
Co bylo na přechodu do manažerské role nejhorší? Bojoval jste s papírováním?
Určitě administrativa. I když jsem nehrál, pořád jsem poslední dva roky střídal led, posilovnu a střídačku. Furt jsem někde řádil v teplákách. Celkově bylo 95 procent mých aktivit ve sportovním oblečení. Funkce manažera přinesla velkou změnu, administrativa byla veliký náraz. Pro normálně uvažujícího člověka to ale zas tak velký problém není. Je to náročné a nezvyk, ale všechno to jsou činnosti, které je potřeba zvládat. Nic smrtelného to není.
Jak se tedy cítíte ve společenském oblečení?
Patří to k tomu. Nedá se říct, že bych se cítil nějak špatně. Nebyl to v poslední době můj šálek kávy, ale každá hokejová pozice má něco svého. Beru to jako samozřejmost. Chápu, že bych asi v žabkách a tílku nevypadal moc seriozně.
Zbyl vám čas na trenérské aktivity?
Prakticky vůbec. Volného času je málo. V sezoně to bude ještě horší, přijdou zápasy, výjezdy ven... bude to náročné pořád. V tom to pro mě bylo velké dilema, že jsem všechny svoje oblíbené věci musel opustit.
Je náročné v dnešní době skládat tým?
Těžké to je. Nějaká činnost s výhledem na sezonu probíhá už se závěrem té předchozí. Některá jednání už byla rozběhlá a já je jen dokončil. Pak už byl ten výběr hráčů zúžený. Nějakým způsobem to máme na sezonu připravené. Řešíme přetlak v obraně, proto budou muset někteří obránci odejít. Na druhou stranu v útoku jsme připravení tak nějak na to, co přinese vývoj, co nám dovolí rozpočet a co bude na trhu k mání. Tam si dovedu představit, že by nějaký prostor mohl být. S tímhle kádrem jsme připravení sezonu začít. Popravdě si ale dovedu představit, že bychom ještě posílili na postu útočníka.
Jaké je pro Vás, coby bývalého hráče, budovat hokejový tým?
Určitě velice lákavé a zajímavé. Rozhodl jsem se, že do toho půjdu. V hokeji jsem odmalička. Je to hrozně zajímavá práce. Hrajete si s různými variantami a o hokeji se bavíte 24 hodin denně, což jsem ale stejně dělal. To mě na tom moc baví.
Původně jste říkal, že v kádru nebude moc změn. Teď už máte osm nových hráčů, není to moc?
Když to vezmu odzadu, rozhodli jsme se, že vyměníme kompletní brankářskou dvojici. To bylo první rozhodnutí na základě dlouhodobých analýz. Chtěli jsme zlepšit variabilitu útočné fáze obránců, potřebovali jsme mezi beky taky nějakého střelce. S těmito vizemi jsme doplnili obranu. Hráči, kteří přišli, jsou v mladším středním věku s potenciálem na reprezentaci. To byla hlavní vodítka.
Rozhodl jste o nových brankářích sám?
Bylo to rozhodnutí širšího pléna představenstva klubu a sportovního úseku, takhle to funguje. Pro každého manažera je to to nejtěžší, protože rovnice je poměrně jednoduchá – když bude brankář chytat dobře, bude mít tým šanci vyhrávat a pokud ne, tak tu šanci nemá. Brankář může pomoci vyhrát týmu, kterému se nedaří, ale obráceně to nefunguje – i když bude tým hrát sebelíp, ale ten gólman nezachytá, tak pohár nebo ligu nikdy nevyhraje. Je to ožehavá otázka. Tady na Spartě všichni vědí, že nějakým způsobem dlouhodobě. Spousta týmů se s touto otázkou potýká. Bylo to těžké a doufáme, že jsme sáhli po správných gólmanech. Věřím, že kluci v bráně budou základním kamenem našeho mužstva.
Vsadili jste na finského brankáře. Příklad Mladé Boleslavi, kde zklamal Tuomas Tarkki, vás tedy nevystrašil?
Riziko je ve sparťanské brance pokaždé, když přijde nový brankář. Je to specifické prostředí. Spoustě hráčů se nehraje dobře s vědomím, že jsou vidět víc, jsou častěji v novinách rozebíraní a podobně. Z tohoto pohledu je působení ve Spartě hodně náročné, obzvlášť u gólmana. Spousta špičkových brankářů v minulosti neuspělo, ve Spartě jim to nesedlo, takže riziko je tam vždycky. Spíš jsme uvažovali, že finská brankářská škola má velký úspěch. Stačí se podívat na NHL, kolik tam mají jedniček. Znám i jejich mládežnický program. Jak se na to dívám, Aittokallio bude mít dobré základy. Prosadit se v NHL je náročné, v té obrovské konkurenci. To si tady v Evropě mnohdy ani neumíme představit. Nějaké reference na Samiho máme, počítáme s tím, že riziko tam je, ale věříme naší volbě.
Sehrálo při angažování Aittokallia roli i to, že působil v Kärpatu, kde to dobře znáte? Ptal jste se tam na něj?
Trenér brankářů je tam pořád stejný, jako když jsem tam hrál. Bavili jsme se přímo s ním, zjišťovali jsme všechno, co se dá, informací máme spoustu. Stejně je to ale k ničemu, nakonec je to o tom, že si ten brankář musí stoupnout do branky a pochytat co nejvíce puků.
Plánujete chodit mezi hráče?
Spíš mi to trenéři sami nabídli, že by bylo fajn, kdybych chodil na led. Vítám to, protože si neumím představit, že bych jen seděl v kancelářském křesle. Těším se na každodenní tréninky, na čistě hokejové věci. Je lepší vidět vše ze všech možných pohledů. Jinak člověk vnímá věci z televize, tribuny, ze střídačky, nebo když je přímo na ledě.
Budete tedy něco jako další asistent trenéra?
Už funkce samotná je taková, že sportovní manažer je v úzké spolupráci s trenéry. Podle mě se to dá brát tak, že je jedním z členů trenérského štábu.
Kde budete trávit zápasy? V lóži se sponzory, nebo na střídačce?
To samozřejmě řešíme. Někteří kluci v této pozici jsou na střídačce, jiní raději sledují zápasy z tribuny. Já sám nevím, asi si to vyzkouším na obou místech a uvidím, co mi bude více sedět.
Nebál jste se tlaku, který nepochybně na sportovního manažera ve Spartě je?
Těžká pozice to je, to je jasné. Dva dny jsem nespal, protože jsem zvažoval pro a proti, co všechno musím opustit a co mi to přinese, nicméně s tlakem to nemělo nic společného. Na to je jedno pořekadlo: „Kdo se bojí, ten.... v síni.“ Hrál jsem tady jedenáct sezon, zdejší tlak znám, z tohoto pohledu se vůbec nebojím. Jsou na světě mnohem horší věci, než to, jestli mají člověka vyhodit, nebo o něm napsat, že je vůl. To už jsem zažil milionkrát a prostě s tím počítám. Je to součást profesionálního sportu, jeden den člověk usíná jako borec a druhý den jako loser. Tak to prostě chodí, neobávám se toho.
Myslíte, že má Sparta lepší tým než loni?
Doufám. Myslím si, že loňská sezona, ta dlouhodobá část, byla dobrá, pak to ale vzalo hodně rychlý konec. Dá se říct, že šlo o krátkodobou záležitost, výpadek, spoustu věcí najednou, takže se nedá přemýšlet způsobem, že náš tým byl špatný. Samozřejmě doufáme, že nyní budeme silnější vzhledem k vrcholu sezony.
