15. března 2011 9:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Sportovci vyjadřují svou podporu: Soucítíme s tebou, Japonsko!

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Novak Djokovič. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Novak Djokovič. | foto: Reuters

PRAHA Fotbalová liga byla zastavena, z baseballových stadionů jsou jen zpustošené trosky. A blížící se šampionát krasobruslařů Mezinárodní bruslařská unie raději zrušila.

Japonsko se teprve vzpamatovává z celé děsivé apokalypsy. Sport se v žebříčku priorit odsouvá kamsi do dáli...

Logicky jen přišlo to, co napadlo všechny, kteří kolem zkázy pomysleli na sportovní program letošního roku: že chtě nechtě musí dojít k rušení akcí pořádaných Japonci.

Zatím není jasné, jestli se krasobruslařská akce v Tokiu odloží na jiný termín. "Hlavní je bezpečnost všech účastníků. Dokud se situace nezlepší," zdůvodnilo vedení ISU.

Za honbou o medaili tak neodcestuje ani ambiciózní duo Čechů – Tomáš Verner a Michal Březina.

Kromě krasobruslařů je však ve vážném ohrožení i velká cena silničních motocyklů na okruhu v Motegi, který po zemětřesení také poničila následná vlna tsunami.

Květnové mistrovství světa v triatlonu i atletický mítink v Kawasaki budou závislé na vývoji kolem jaderného nebezpečí hrozícího v poškozených elektrárnách.

Nikdo neví, co se stane zítra. Natož jaká bude situace za pár týdnů.

Svět mezitím soucítí s celým Japonskem a sportovci z různých kontinentů vyjadřují zemi všemi možnými způsoby svou podporu.

Ať už jde o vzkaz na zabandážovaném koleni tenisty Novaka Djokoviče, či fotbalisty italské ligy, kteří o víkendu uctili oběti minutou ticha i černou páskou na pažích.

Solidarita sportovců (grafika).

"Chceme tak vyjádřit svou solidaritu s Japonci, které vždy vyznačovala velká síla a moudrost," uvedl v prohlášení například Inter Milán. "Jsem vděčný za city, které Japonsku vyjadřujete," vzkázal poté jeho dojatý hráč Juto Nagatomo.

Právě Japonci, kteří jsou daleko od domovů a neštěstí svého rodiště sledují jen z dálky, to mají ze všech sportovců nejtěžší.

"Pro ně teď nemá sportovní výkon žádný význam. Je jim to jedno, protože mozek je najednou myšlenkami i soucitem doma," tvrdí sportovní psycholožka Eva Šauerová.

Třeba slavná legenda mezi skokany na lyžích Noriaki Kasai skončil na Světovém poháru v Lahti 25., ale do kamery v neděli rozevřel dlaně, kde byl vzkaz jeho zemi. Atsuto Uchida, fotbalový talent německého Schalke 04, si zase po zápase navlékl dres, kde stálo: "Drazí přátelé v Japonsku, stůjme při sobě!"

"Ale stresu se nevyhnou ani spoluhráči nebo soupeři, kteří se s Japonci dennodenně vídají," vysvětluje Šauerová. "A ti, jichž se to týká přímo, ztrácejí veškerou chuť se připravovat," praví František Dvořák z Českého olympijského výboru.

Dnes má ČOV kvůli krizi v Pacifiku zasedání, po němž chce japonské kolegy kontaktovat a nabídnout jim případnou výpomoc.

Tedy výpomoc spíše morální.

Na materiální ani finanční v Česku žádný nadační fond není.

Vejvoda: Je to hrozné, ale oklepou se z toho

Ty strašlivé obrázky ho psychicky ničí, když sleduje na dálku japonské neštěstí.
Vždyť český hokejový kouč Otakar Vejvoda starší prožil v Japonsku celkem pět nádherných let, během nichž si našel spoustu přátel. A je s nimi v kontaktu dodnes.
Mezi roky 1993 až 1998 trénoval tým Furukawa Denko ve městě Nikkó ležící v oblasti poničené zemětřesením. "Vlna tsunami tam ale už naštěstí nedošla," oddychl si.

Jste s přáteli ve spojení?
Už ano. Já tu pohromu dost prožívám, protože tam znám spoustu fantastických lidí. Ještě v neděli večer jsem se nemohl dovolat svému kamarádovi na telefon domů, ale potom jako by snad zafungovala telepatie a on se mi hodinu nato sám ozval na můj mobil. Všichni kluci, které znám, prý zůstali v pořádku.

Líčil vám do telefonu, jak vypadá tamní situace?
Všude prý byly silné otřesy – ve Furukawě nebo v Jokohamě, kde jsou příbuzní přátel žijících v Praze, i v Tokiu, kde zase žijí další známí. Tenhle kamarád si postavil před deseti lety pevný dům, takže to ustál.

Jak tu pohromu Japonci podle vás prožívají? Jsou hodně pověstní velkou odolností vůči katastrofám.
A to na ně taky naprosto sedí... Oni jsou poslušní, třeba slovo rabování tam podle mě vůbec neznají. Já na to možná koukám trochu jinak, ale Japonci jsou ohromně pracovití, a to nejen poválečná generace, ale i ta mladá. Jsem přesvědčený o tom, že se dají brzy zase dohromady.

Brzy podle vás znamená kdy?
V rozmezí pár let a tomu věřím. Vzpomínám si, když jsem před 16 lety přiletěl s týmem do Kóbe, kde tehdy taky řádilo ničivé zemětřesení – když k tomu došlo, tak dálnice, co vedla městem, byla prý úplně zdevastovaná... Já tam dva měsíce potom nemohl poznat, že se vůbec něco stalo! Nakonec i teď už jsem od Japonců slyšel názory, že tohle neštěstí třeba donutí vylepšit infrastrukturu. Oni to postaví znovu a ještě líp.

Vy sám jste určitě zažil za tu dobu v Japonsku také řadu silnějších otřesů. Snášel jste to tehdy statečně?
Já bydlel v takovém lepším srubu, při menších otřesech se to třeba minutu třáslo, při pořádných už padala i televize. Pamatuju jeden v hotelu: jen jsem utíkal ven, aby na mě něco nespadlo. Bral jsem to jako extrémní věc, ale u tamních lidí bylo tohle na denním pořádku.

Stalo se něco takového i někdy při hokejovém zápase?
To si nevybavuju. Ale ve městě Sendai, které je nejhůř postiženým místem, jsme tehdy odehráli kolem patnácti zápasů a hala stála přímo u moře. Těžko si představit, co by se dělo, kdyby něco takového přišlo v době zápasu. Já ani nevím, jestli hala tu vlnu tsunami přežila.

Jak jste Japonce poznal po lidské stránce?
Oni jsou dost uzavření lidé, dlouho jim trvá, než vám začnou důvěřovat, ale když ano, pak vám už důvěřují bezmezně. Jsou to velmi stateční lidé, kteří na sobě moc nedávají znát city. Zaslouží si pomoc.

Bolí vás celou pohromu takhle na dálku sledovat?
Bolí mě to moc. Třeba ve Fukušimě, kde hrozí ta jaderná katastrofa, jsme občas odlétali na venkovní zápasy a nyní tam už to letiště vůbec není. Ale jaké je to neštěstí teprve pro Japonce, to my nemůžeme ani pochopit. Japonsko je krásná země, čistá, upravená. Oni tam mají každý metr čtvereční upravený a každý stromek pečlivě zastřižený. Až jsem si tenkrát dělal legraci, jestli to přede mnou jen nearanžovali.

  • 0Diskuse




HUBNUTÍ: Dvojnásobná maminka zhubla 20 kilogramů
HUBNUTÍ: Dvojnásobná maminka zhubla 20 kilogramů

Maminka pod přezdívkou Adenka84 dokazuje, že opravdu lze omládnout! Během pár měsíců zhubla dvacet kilogramů – se dvěma dětmi, při návratu do práce a potížích se štítnou žlázou.