Ve smrtícím stoupání, po více než pěti hodinách v sedle a s 200 kilometry v nohách dokázal nasadit tempo, které bylo pro většinu jeho soupeřů nemyslitelné. Jenže... ach ano, ty myšlenky. Je vůbec něco podobného v lidských silách? Tedy v silách usilovně trénujícího člověka užívajícího jen povolené podpůrné prostředky? Rád bych si myslel, že ano. Bláhově jsem tomu věřil i u Lance Armstronga.
Když se potvrdilo, že dopoval, mou důvěrou v něj i jeho nástupce to silně otřáslo. Přesto když Froome dojatě vykládá o největším vítězství kariéry, toužím věřit, že je zástupcem nové, čisté cyklistiky, jak se doposud tvrdí. A pak přilétnou šokující novinky: nejrychlejší sprinter sezony Tyson Gay dopoval. A Jamajčan Asafa Powell taky. A na mysl se vkrádá: může člověk sportovním hrdinům věřit a nebýt naivní?
