Žilina, Häcken, Malmö, Young Boys Bern, naposled v létě CSKA Moskva.
Plzeň před rokem, Plzeň na jaře, zářijové derby na Slavii a Plzeň v neděli.
V posledních letech odehrála Sparta několik zásadních utkáních, ale ze zmíněných křičí frustrace.
Porážky znamenaly pro mužstvo i pro klub ztrátu prestiže, spousty peněz i posměch konkurence. Mizerné výkony zase vyvolaly otázky, jestli má mužstvo správný charakter a zda ti, kteří za něj nastupují, mají dál ve Spartě působit.
Někteří na to nemají?
Zvlášť, když Sparta dřív takové zápasy odehrát uměla a zvládala je. „V kabině se o tom bavíme. Myslím, že připravení jsme byli dobře, ale na hřišti je to na nás, to už trenér neovlivní. Jestli na to někteří z nás nemáme, tak tady nemáme co dělat. Není možné, abychom velké zápasy takhle prohrávali,“ přemítal brankář David Bičík.
„Dokud tyto těžké zápasy zvládat nebudeme, nemůžeme být v klidu a nikdy neodskočíme,“ podotkl záložník Petr Jiráček.
Nejvíc zaráží projev, kterým se sparťané ve sledovaných utkáních prezentují. Chabé nasazení, nulová agresivita i bojovnost, jako by tým neměl duši, chybělo mu srdce. Slabší chvíle občas potká každého, ale ve vypjatých a důležitých zápasech pravidelně padne deka na všechny. A to už normální není.
„V takovém zápase měli všichni tomu dát něco navíc. A to tam nebylo. Budeme to muset odstranit, nebo řešit. Taková porážka je strašně frustrující,“ řekl po nedělním propadáku v Plzni trenér Zdeněk Ščasný.
Propadáky pod Ščasným
Za jeho éry sparťané během šesti měsíců shořeli už ve druhém vzájemném utkání s Plzní, které zpravidla rozhoduje o titulu. V létě nezvládli kvalifikaci o Ligu mistrů, byť proti CSKA Moskva je poškodil sudí, ale za ztrátu nadějného vedení 2:0 nemohl. A v září následovala porážka v derby na Slavii.
„Slavia dala do zápasu dvakrát tolik úsilí, dvakrát tolik bojovala. K vítězství jí blahopřeju, protože si ho zasloužila,“ řekl Ščasný. Nepřipomínají vám ta slova hodnocení po Plzni? (“V takové zápase tomu měli všichni dát něco navíc.“)
„Komplexy“ z velkých zápasů Spartu dusí. Jejich vznik lze možná přičíst marné snaze v boji o Ligu mistrů, kde klub nebyl už deset let. Možná všechno začalo v srpnu 2010 nečekaným selháním v play-off proti Žilině ještě za éry Jozefa Chovance.
  |
Když se později zdálo, že se mužstvo zvedá, že najde sílu nesnáze překonat, většinou se zhroutilo. Vyřazení v předkole Evropské ligy se švédským Häckenem z léta 2013 je dodnes mementem.
„Cítíme velké zklamání, bylo naší povinností to zvládnout líp. Neodvedli jsme dobrou práci, je to špatně, je to neúspěch týmu i celé Sparty,“ říkal tehdejší kouč Vítězslav Lavička.
O rok později po porážce v Malmö pronesl: „Zklamání je stejné jako loni. Je to rána, krutá skutečnost. Velký tým se však dokáže vypořádat i s touto skutečností a já věřím, že i přes velké zklamání v kabině nás tohle nezlomí.“
Neuběhly ani čtyři měsíce, když tým nedokázal uhrát ani remízu v Bernu a postoupit do vyřazovací fáze Evropské ligy.
„Prioritní cíl byl postup do Ligy mistrů. Dalším cílem byl postup ze základní skupiny Evropské ligy. V české lize jsme druzí, ale chtěli jsme být první...,“ vypočítával po loňském podzimu Jakub Otava z vedení klubu. Ani jeden cíl mužstvo nesplnilo.
Lavičkův konec
Lavička sice neúspěšný podzim ustál, ale během jara ho vedení po vyřazení z domácího poháru v Jablonci odvolalo. Sparta pořád měla šanci na titul, čtyři kola před koncem ztrácela na Plzeň jen tři body, jenže vzájemné utkání doma prohrála 0:2.
„Zaplatili jsme za to, že někteří hráči nemají optimální formu. Sparta by potřebovala kvalitnější a lepší kádr,“ řekl Lavičkův nástupce Ščasný. „Od prvního dne hráčům opakuju, že musíme hrát podstatně agresivněji, ale my rány nerozdávali. Tyhle návyky jsou prostě špatné.“
Sparta tak spíš rozdává rány jen svým příznivcům.
