Jakou máte vlastně na plzeňské střídačce úlohu?
Oficiálně nemám na starosti nic. Jsem tam jenom takový blázen, který na všechny pokřikuje. Snažím se komunikovat s trenéry, protože jeden z nich hlídá beky a druhý útočníky. Jsem taková spojka mezi nimi. Sleduju taky systém, jakým hraje soupeř, a mám k tomu občas poznámky.
Nemáte chuť skočit na led?
Nikam určitě skákat nebudu. Řekl jsem, že už nebudu hrát. Původně jsem nechtěl lézt ani na střídačku, ale Martin Straka byl se mnou na obědě a říkal, že to tam nějak není ono. Zkusil jsem si to tři zápasy před koncem základní části a chytlo mě to.
Nenapadlo vás to už dřív?
Byl jsem spokojený s rolí, kterou jsem měl celou sezonu. Dohlížel jsem na obránce a na celý tým seshora, chodil jsem na tréninky, ale necestoval jsem na zápasy ven. Jenže pak mě to vtáhlo. Jsem za to rád, i když rodina možná ne. Hokej ve mně je, i když mě už hrát nebaví. Leda za staré pány.
O vašem možném návratu se přitom několikrát mluvilo.
Jo, jednu chvíli jsme měli hodně krátkou střídačku, měli jsme pár zraněných obránců. To už mi balili bágl.
Výkony plzeňské obrany se v play off viditelně zlepšují. Berete to jako výsledky své práce?
Myslím, že kluci dodržují, co jim naordinujeme. Začali tomu věřit a začali věřit i sami sobě. Tím, že Marek Mazanec chytá výborně, zvedá se celá obrana. Podobné to bylo, když tu byl Tuukka Rask. S ním jsme viděli, jak se všichni obránci zvedají, že se na něj můžeme spolehnout. Dostávali jsme minimum gólů, kluci si věřili. A to se přenáší i teď do play off.
Musela se hra obrany po Raskově odchodu změnit?
On byl neskutečný, jak hrál s hokejkou, jak si chodil pro puky. Hru jsme přizpůsobovali jemu, ale i Mazy je ve hře s holí vynikající. Takže jsme to pak nemuseli až tolik upravovat.
Jak to s vámi bude v budoucnu? Baví vás trenéřina?
Všichni mě přemlouvají, abych si udělal licenci a začal trénovat. Ale já si tím nejsem vůbec jistý. Mám syna ve čtvrté třídě, hraje hokej, malý pětiletý zase začíná bruslit. A trénovat zabere strašně moc času. Obdivuju kluky, kteří to dělají. Když jsem byl hráč, odtrénoval jsem, za tři hodiny jsem byl pryč a měl čistou hlavu. Teď když to vidím z druhé strany, vím, kolik je to práce.
Jak vlastně vypadá vaše smlouva s Martinem Strakou?
Je otevřená. Mám kontrakt do 30. dubna. Je to věc, která mě netíží. Nějaká spolupráce bude dál, my si s kluky vyhovíme. Ale když vidím, kolik času tam kluci stráví, nejsem přesvědčený, že bych to mohl někdy dělat. Až tak zapálený do hokeje nejsem.
Když si vezmete, jak to vypadalo v Plzni při výluce v roce 2004 a jak to vypadá teď, jste pyšný, co se Martinu Strakovi podařilo z klubu vybudovat?
Jsem strašně rád, kam jsme to dovedli, ale ještě nejsme u konce. Martin odvedl pro Plzeň obrovský kus práce, v téhle ekonomické době není jednoduché shánět peníze, obětovat rodinu. Za tolik práce, co on odvedl pro plzeňský hokej, by mu měli postavit sochu. Přál bych mu nejvyšší úspěch, aby mohl konečně skončit, pověsit brusle na hřebík a začít si užívat.
