Vklad 45 bodů k dobru si s sebou ponese do sobotního hromadného závodu.
Soudě dle vašeho výrazu v cíli, vás dnešní závod opět jednou pořádně bolel.
Jo, bolelo to hrozně moc, hlavně poslední kolo. Pořadí bylo tak napínavé, dostávala jsem informace, že jedu v pár vteřinách s dalšími závodnicemi. Musela jsem se zmáčknout až do finišové lajny.
A za ní jste potom ležela vyčerpaná na břiše na sněhu, stejně jako loni ve stříbrném cíli vytrvalostního závodu na mistrovství světa.
To je pravda. Tři sta metrů před cílem na mně volali, že jedu ve dvou vteřinách s Hildebrandovou. Říkala jsem si: Měla bych s ní otočit to páteční skóre 0:3(tehdy prohrála s Hildebrandovou ve sprintu o tři desetiny).
S napětím jste tedy tentokrát sledovala, jak jí desetiny utíkají, když se blížila do cíle?
Ne, to jsem nesledovala vůbec. Já měla co dělat sama se sebou, abych si oblíkla věci a byla schopná dál fungovat. Tak moc jsem se vydala.
Žádné trable s hůlkou se tentokrát nekonaly, ale při výjezdu z první ležky jakoby jste přepadala na sníh. Co se dělo?
Oni tam totiž měli takové náledí, že vůbec nešlo pořádně se rozjet. Bála jsem se odrazit se z nohou. Proto jsem se snažila jakýmkoliv způsobem dostat přes tu plotnu, abych nespadla.
Úvodní kolo jste dnes rozjela velmi rychle, což nebývá ve vytrvalostních závodech vašim zvykem.
Já vím, opatrná jsem po startu nebyla vůbec. Moc jsem nevěděla, jak rychle začít. Přece jen těch dlouhých závodů za rok moc neabsolvujeme.
Tentokrát jsem začala docela optimisticky. I když je fakt, že vyloženě mi to jelo jen v prvním kole, pak už tolik ne. Ale věděla jsem, že musím jet hlava nehlava, zuby nehty, co to dá.
  |
Sníh vám vyhovoval?
Byly to podmínky, které mi dost sedí. Sníh se vůbec nebořil, držel i ve stoupáních. Ale nebyl skluzný, spíš vyloženě suchý a drhnul.
Po druhé položce, kde jedna vaše rána letěla mimo terč, jste ještě věřila ve stupně vítězů?
Moc ne. Myslela jsem si, že zase až tak těžké podmínky na střelnici nejsou a že spousta holek určitě pojede čistě.
Když jsem potom slyšela informace, že jedu těsně s Hildebrandovou, tajně jsem doufala v první pětku. Ačkoliv zároveň jsem věděla, že ty nejsilnější startují až za mnou.
Ani jednu další ránu jste už neminula. Šéfrenér Rybář vás potom chválil, jak se zlepšujete běžecky a jak už jste zkušenou střelkyní, která pozná, kdy si má poslední ránu odložit.
No teda. Takovou chválu člověk hrozně rád slyší.
A jak to tedy bylo s tou odkládanou poslední ranou na závěrečné stojce?
Věděla jsem, že minutu v životě nenaběhnu. To pak člověk udělá cokoliv, jen aby se trefil. Radši tam budu půl minuty stát a mířit a nakonec se trefím, než abych uspěchala ránu, na kterou si nevěřím, a spadla tím o spoustu příček dozadu.
Už se vám třásly nohy?
Ne, jen jsem si dala opravdu cíleně záležet na celé té položce. Říkala jsem si, že jestli na ní prostojím o 10 nebo 15 vteřin navíc, mě tolik nebolí, než by bolel minutový zásek. Věděla jsem: Musíš dát nulu, přes to nejede vlak.
Slalomářka Šárka Strachová říká, že má nejlepší formu za posledních pět let. Řekla byste něco podobného?
Je fakt, že jsem v laufu, jak už dlouho ne. Předloni, kdy jsem až do Anterselvy vedla svěťák, jsem na tom sice byla běžecky ještě líp, ale zase jsem neměla tolik stabilní střelbu.
Tehdy jsem ještě neměla nasbíráno tolik zkušeností a kolikrát jsem ty závody střelecky neustála. Letos - což musím zaklepat - je to zatím má střelecky nejlepší sezona. S tím jsem nejspokojenější.
Podívejte se na selfie Gábiny na stupních vítězů
Autor: Gabriela Soukalová pic.twitter.com/re7qnR2XGl
— ivpospisil (@ivpospisil) January 14, 2016
