Tomáš Souček (25)
|
„Je to krásné. Hezky se to poslouchá a zároveň pro mne osobně je to něco úžasného, o co jsem se snažil celý život a co mi teď vyšlo. Už ve Slavii jsem byl hrozně šťastný, ale Premier League je Premier League – nejlepší liga světa,“ líčí v rozhovoru pro LN a Lidovky.cz 25letý Souček, který poté, co zvítězil v české anketě Fotbalista roku, v úterý převzal také novinářskou trofej Zlatý míč. „Chci, aby to tak dál pokračovalo.“
Lidovky.cz: Proč jste právě vy překonal rekordní odchodovou částku z české ligy, kterou téměř dvacet let držel Tomáš Rosický?
Je úžasné, když vidím, za jaké částky přestupovali hráči, které jsem měl za idoly, a teď jsem mezi nimi nebo nyní už nad nimi. Podle mě je to tím, že fotbal v Česku je hodně založen na práci a poctivosti, s čímž pak můžeme profitovat i směrem do světa, kde si toho váží. Jsem důkazem toho, že když hráč dává fotbalu a týmu všechno, může hodně dokázat.
Lidovky.cz: Rekordní částky často překonávají spíš zázrační mladíci – individuality, které už od osmnácti mají nalajnováno, že budou hvězdy. Vy jste se do této pozice dostal naopak postupnými kroky a prací pro mužstvo.
Zažil jsem těžké podmínky v druhé lize na Žižkově nebo propad v podobě hostování do Liberce a jsem hrozně rád, že jsem si tím vším prošel. O to víc si teď vážím angažmá v Premier League a toho rekordního přestupu. Zároveň je to ukázka pro ostatní hráče, že nemusí být v osmnácti hned nejlepší v lize, ale mohou se vypracovat vysoko i postupně a z menšího města.
Lidovky.cz: Váš agent Pavel Paska nedávno popisoval, že jednání s West Hamem nešla úplně hladce. Slavia si prý na poslední chvíli řekla o trochu vyšší částku za hostování a už byl z toho problém. Trvalo celou noc, než jste se díky kompromisu dohodli.
Ano, pan Paska to popisoval správně. Šlo o mé první takhle velké vyjednávání, byl jsem u toho a opravdu to bylo složité. Občas jsem pana Pasku i litoval, jak to má těžké. Teď si už z toho děláme trochu srandu, ale v jednu chvíli jsme dokonce slyšeli z telefonu od Slavie, ať letíme zpátky domů. Z obou stran je to boj, který je na takové vysoké profesionální úrovni normální, a chápu Slavii, že nechce hráče prodávat pod cenou. Jsem rád, že jsme si nakonec podali ruku, všechno se to sepsalo a nyní máme skvělý vztah, že spolu můžeme jít kdykoliv na večeři.
  |
Lidovky.cz: Měl jste rozjednány i další možné přestupy ze Slavie?
Nějaké možnosti jsem řešil už poslední dva tři roky, ale letošní zima byl ideální čas odejít. Působil jsem ve Slavii už dost dlouho, byli jsme vidět v Lize mistrů, zároveň jsme ji už dohráli a v domácí lize měli velký náskok. Ve hře byly například nabídky od italského Bergama, kterému se teď taky hodně daří, Monaka nebo anglického Brightonu. Za všechny jsem byl rád, ale West Ham vyšel nejlíp týmově, historicky i z hlediska zapadnutí do týmu.
Lidovky.cz: Však anglická liga je taky vaše vysněná soutěž, že?!
To každopádně. Jako mladý jsem vždycky nejvíc hltal Ligu mistrů a právě Premier League. Když se tedy objevila možnost jít do Anglie, jiná varianta už pro mě neexistovala.
Lidovky.cz: Do základní sestavy jste se dostal okamžitě. Dohodli jste se tak při vyjednávání o smlouvě, nebo jste prostě zapadl do týmu na tréninku?
To bylo hrozně rychlé. Na konci přestupního období jsem přiletěl do Londýna, představili mě a za tři dny jsem už hrál první zápas. Od té doby jsem kromě jednoho, kdy jsem byl zraněný, nastoupil do všech utkání. Ve smlouvě jsem však o tom, že musím hrát, nic neměl. Zároveň co jsem slyšel od týmu nebo trenérů, chtěli dát do hry větší intenzitu, větší nasazení. A já jsem právě ten, který tyto prvky produkuje a dokáže je také dostat z ostatních, pomoct, povzbudit, korigovat hru. Proto mi dávali šanci a já jsem byl hrozně rád, že mi takhle věřili.
Lidovky.cz: V Česku si nejlepší hráči vydělají dva tři miliony měsíčně. Jsou finanční podmínky v Anglii skokově lepší, třeba i o řád vyšší?
Tak velký rozdíl to není. Mnohem větší rozdíl je ve fotbalové kvalitě, nasazení a fanouškovské základně.
Lidovky.cz: Jak se v Anglii trénuje? Předpokládám, že tamní nároky jsou náročnější než v Česku.
Oproti Česku je to dost znát, ale zrovna ve Slavii jsme měli nastavený srovnatelný tréninkový proces, takže jsem byl na velké nároky zvyklý. Teď jsem rád, že jsme jak v tréninku, tak v zápase měli nastavenou velkou intenzitu, kvalitu, hodně běhání celého týmu, což jsem si přenesl i do West Hamu.
Lidovky.cz: Dařit se vám začalo zejména po koronavirové pauze. Čím si to vysvětlujete?
Možná tím, co jsem dělal během koronaviru. Když jsem musel být jen doma s partnerkou a dcerou a mohl trénovat pouze individuálně, chodil jsem každý den na hřiště, přidával jsem si, snažil jsem se makat, co to šlo. Říkal jsem si, že to je moje šance, abych byl připravenější než jiní. Myslím, že to bylo znát.
Tomáš Souček zakončuje v utkání proti Burnley.
Lidovky.cz: Vynachválit si vás nemůže ani kouč West Hamu David Moyes, trojnásobný držitel ocenění Manažer roku. Jak se vám pod ním hraje?
Dobře. Od začátku mi byl hodně nápomocný, vysvětlil mi rozestavení, styl hry, cítil jsem od něj rostoucí důvěru, i spoluhráči mi věřili. Díky tomu se mi zvedalo sebevědomí, a to se pak podávají lepší výkony.
Lidovky.cz: Mnoho lidí se dřív divilo, že při svých tělesných parametrech dokážete být velmi platný nejen ve vzduchu. Podobně, jistě v žertu, mluvili dokonce i vaši bývalí spoluhráči ze Slavie Josef Hušbauer a Milan Škoda po zisku loňského titulu. A teď jste nejdražším hráčem z české ligy. Jak se na to zpětně díváte?
Jo, s tím dřevákem, to jsme si taky dělali srandu. (směje se) On je to ale přece jen jiný pohled, když na hřišti vidíte nějakého elegantního Brazilce, nebo mě. Jsem ale rád, že lidi i spoluhráči ocení nejen nějakou přešlapovačku na půlce, ale taky jak je hráč prospěšný pro svůj tým a že právě tohle je důležitější. Věřím, že to už poznali i ve West Hamu.
Lidovky.cz: Jaké byly vůbec vaše začátky? Kdo vás k fotbalu přivedl?
Můj otec, jak to tak bývá. V Havlíčkově Brodu trénují ty nejmenší kluky tatínkové a takhle mě k fotbalu přivedl i můj táta. Trénoval náš tým až do doby, než jsem v deseti odešel do Slavie.
Lidovky.cz: Byl jste přirozený talent, nebo jste si vše musel vydřít?Spíš to druhé. Když jsem přišel do Slavie, bylo to pro mě těžké už kvůli dojíždění. Taky jsem v žácích třeba chvíli pořádně nehrál a nastupoval na posledních deset patnáct minut. Bylo to složité období. Zatímco některé kluky posouvali o jeden dva ročníky výš, já šel přirozenou cestou. Prací a pílí se to ale postupně zlepšovalo.
Lidovky.cz: Koho jste měl za vzor?
Bylo skvělé, že když jsem byl kluk, český fotbal disponoval řadou fotbalistů, kteří patřili k nejlepším na světě, a naše reprezentace hrála úžasně. Největšími vzory pro mě byli Láďa Šmicer, Tomáš Rosický nebo Pavel Nedvěd.
Lidovky.cz: Pavel Nedvěd byl už jako bažant ve Spartě velký talent, ale v opravdovou hvězdu se vypracoval až v Itálii, kde právě taky ke svému talentu přidal velkou houževnatost a práci pro tým.
Ano, taky měl své přednosti založené na tom, že nic nevypustil. Sice měl vždycky svou kvalitu, ale když to spojil ještě s tou svou vůdčí poctivostí, vystřelilo ho to až ke Zlatému míči.
Lidovky.cz: Z Havlíčkova Brodu jste se najednou ocitl ve Slavii. Jak na vás zapůsobilo prostředí českého velkoklubu?
Zprvu to bylo těžké. Přišel jsem do Prahy jako malý kluk a ostatní nám mimopražským z legrace říkali, že jsme vesničané. Vytvořila se tam ale skvělá parta, pak jsem s některými bydlel na intru a drželi jsme pospolu. Bylo výborné, že náš ročník všechno vyhrával. Navíc jsem typ, co chce být pořád na balonu, takže jsem od patnácti až do druhé ligy během volna, klidně ještě i po zápasech, chodil hrát různé malé fotbálky, hanspaulku nebo jsem si šel jen tak zakopat za barák. Když je šance hrát fotbal, měla by se využít, to je podle mě ten nejdůležitější trénink, jaký si fotbalista může přidat navíc.
Tomáš Souček v souboji s Davidem Lafatou.
Lidovky.cz: Z Havlíčkova Brodu je to do Prahy přes sto kilometrů. Pro vaše rodiče nebylo nic jednoduchého vozit vás na tréninky, že?!
Střídali se taťka, mamka i děda. Bylo to pro ně hrozně těžké, třeba když museli brzy skončit v práci a hned pro mě jet. Jsem rád, že to pro mě dělali, i když od toho nic nečekali, a patří jim za to velký dík.
Lidovky.cz: Kdo vám fotbalově nejvíc pomohl?
Podílelo se na tom hodně trenérů. Ale kdybych měl vybrat tři, tak by to byl můj otec, který mě k fotbalu přivedl, pak Milan Titěra, který mě trénoval celé dětství ve Slavii, a Jindřich Trpišovský, s nímž jsem byl na dvou hostováních a nakonec i ve Slavii, kde jsme pod ním udělali velké úspěchy.
Lidovky.cz: Jindřich Trpišovský s vámi prošel před Slavií i Žižkovem a Libercem. Je to tedy váš osudový trenér?
V profesionální kariéře určitě. O tom, proč mě vzal tehdy do Žižkova, už vtipkujeme, že proto, že jsem byl zadarmo. (směje se)
Lidovky.cz: V čem spočívá jeho kouzlo?
On je trenér, který mi vyhovuje ve všem. Je to dobrý člověk, líbí se mi, jak s hráči komunikuje, každému poví, jak na tom je. Hlavně mi sedí jeho styl. Chce hrát co nejvíc s balonem a ve vysoké intenzitě napadat soupeře, když má míč on. Nic nevypustit dopředu ani dozadu, to je v profesionálním fotbalu strašně důležité. Zároveň má kolem sebe dobře poskládaný a sladěný tým, který mu hrozně pomáhá. Třeba asistent Zdeněk Houštecký se snaží řešit i nějaké problémy, je hodně otevřený a impulsivní.
Lidovky.cz: Jak s vámi pan Trpišovský komunikoval, když se vám tolik nedařilo nebo naopak když už jste začal zářit?
Vždycky jsme se bavili hodně podobně. Když mi to tolik nešlo, snažil se mě povzbudit, protože věděl, že dokážu týmu pomoct v každém momentu, i když se mi fotbalově nedaří. A když se mi dařilo, věděl, že zůstanu pořád svůj a nezamotá mi to hlavu.
Lidovky.cz: Vraťme se k vašemu současnému angažmá. Už jste se stihli s přítelkyní v Londýně zabydlet? Jak se vám tam líbí?
S přítelkyní jsme už dlouho, máme spolu rok a půl starou dceru a chtěli bychom se vzít. Uvidíme, jak to půjde, protože to bylo trochu těžké v tom, že jsme nevěděli, kdy se dostaneme do Česka. Za ten půlrok jsme se už v Londýně zabydleli. Bylo to trochu složitější, když se během koronaviru nikam nemohlo, ale měli to tak všichni. Snažili jsme si to zpříjemnit aspoň společně doma, občas jsme šli někam ven, a já jsem taky pořád trénoval. Už se těším, až se do Londýna vrátíme, jak si tam užijeme fotbal i život celkově a pomůžeme jeden druhému.
Lidovky.cz: Co se vám tam líbí z mimofotbalového vyžití?
No, oni tam fotbalem žijí opravdu moc. První den v Londýně jsem šel v do obchoďáku a viděl jsem, jak tam dědeček kouká na mobilu na zápas. Je to nevídané, fotbal tam žerou opravdu všichni. Co se týče Londýna, jsem rád, že jsem ve městě, kde vládne angličtina a ne nějaký jiný jazyk. Ve West Hamu máme výbornou partu, všichni jsou hodně nápomocní, a to i s věcmi mimo fotbal. Ať už je to výběr doktorky pro dceru, hledání bydlení nebo půjčení auta. Můžu se tak soustředit na fotbal a užívat si rodiny.
Lidovky.cz: Angličtinou se tedy v pohodě domluvíte v kabině i běžném životě?
Jojo, rozumím v podstatě všemu. V mluvení mám sice nedostatky, ale učím se se svým angličtinářem. V kabině a na hřišti je to v pohodě, ale rád bych zvládal i těžší situace, jako třeba jít sám s dcerou k doktorovi.
Lidovky.cz: Už vás fanoušci West Hamu poznávají i mimo zápasy třeba na ulici?
Když jsem do klubu přišel, tak ještě ne, to byla oproti Česku změna. Ale když jsem dal pár gólů, bylo to hned znát. Lidé mě poznávali, zastavovali na ulici, ukazovali znak Kladivářů, chtěli se fotit... Je to příjemné. Ale zrovna Londýn je specifický, Britů tam žije snad jen dvacet procent, jinak to jsou samí cizinci, kteří sice fotbal sledují, ale jednotlivé hráče zase tolik neznají. Ti praví fanoušci jednotlivých klubů žijou spíš kousek za Londýnem.
Lidovky.cz: Postupně vás poznávají taky protihráči. Počítáte s tím, že v příští sezoně na vás budou dávat větší pozor a že to můžete mít mnohem těžší?
Pozoroval jsem to už teď ke konci sezony, že soupeřovi spoluhráči na sebe křičeli, ať si dávají pozor, když jsem nabíhal do vápna. Nebo při rozích mě hlídal nejlepší hlavičkář nebo i dva hráči. Když takhle budu pokračovat, bude to těžší a těžší, s tím počítám. Mají to tak ale i další hráči, když se jim daří a dávají góly, hned si je víc hlídají.
Tomáš Souček svádí souboj s Robertem Firminem.
Lidovky.cz: Potkal jste se v klubu i s bývalou slávistkou Kateřinou Svitkovou, kterou West Ham angažoval do ženského týmu?
S Kateřinou jsem v kontaktu byl. Chtěl jsem jí pomoci, aby měla snažší aklimatizaci. Věřím, že se jí ve West Hamu bude také líbit a pomůže týmu.
Lidovky.cz: Brzy by se česká kolonie mohla rozrůst ještě o Vladimíra Coufala a Lukáše Masopusta. Jaké máte zprávy o možnosti jejich nákupu, co řeší anglický tisk?
Jsem strašně šťastný, že Anglie má opět zájem o české hráče. Přeji jim to, tihle kluci si to zaslouží po výkonech, které předvádí, prorazili by tam. Přímo pro Slavii je to také veliká prestiž. Těší mě také, že slýchám, že jsem klukům otevřel cestu, a je jen potřeba toho využít. Když přijde oficiální nabídka, Slavia jim nebude bránit v kariéře, je to Premier League. S klukama v kontaktu také jsem, takže oni vědí věci ohledně West Hamu a já zase info od nich ohledně přestupu.
Lidovky.cz: Jaký máte nyní program, když jste se vrátil po sezoně do Česka?
Vrátili jsme se hned druhý den po konci sezony. Premier League má letní pauzu obvykle šest týdnů, ale letos už se má za tři týdny zase začít hrát, takže teď si dávám od fotbalu úplný voraz. Jsem rád, že se zase po čtyřech měsících můžeme vidět s rodinou, zajít na návštěvy nebo si jen tak vyjít s partnerkou, být chvíli sami a odpočinout si. Bude to hodně náročná sezona, nonstop bez přestávky a skončí se až zase v létě Eurem.
Lidovky.cz: Zároveň to pro vás bude velká výzva.
To ano a těším se. Myslím si, že s West Hamem můžeme jít tabulkou nahoru. A pokud všechno dobře dopadne, mohli bychom udělat s nároďákem úspěch na Euru. Doufám, že už to vše bude i s diváky na stadionu. Byli jsme rádi, že nás lidé podporovali i z domova, ale bylo to prostě jiné. Fanoušci emocím i celému fotbalu strašně pomáhají. Zároveň se ale musí dbát na jejich i naše bezpečí.
Lidovky.cz: S West Hamem si ale nezahrajete evropské poháry. Budete o to víc sledovat Slavii?
Slavii jsem sledoval, už když hráli v lize. Když budou hrát v pohárech, play off Ligy mistrů i dál, budu s nimi v kontaktu a fandit jim. Zároveň zkusíme i ve West Hamu v nové sezoně o Evropu zabojovat, třeba v obou pohárech, odkud se do ní také můžeme dostat.
