Alvin si připadá provinile, a tak obratně hrábne do odpadkového koše pro noviny, nalistuje sportovní rubriku a udiveně mi ukazuje, že jsem měl pravdu. "Soccer mě nebaví, radši mám basketbal, ale přijď mi pak říct, jak to dopadlo. Budu tady," loučí se. Být v pulzujícím New Yorku právě v době fotbalového mistrovství světa je lehce schizofrenní pocit.
Šéf z Evropy přimhouřil oko
Američané sice v dějišti turnaje tvoří nejpočetnější skupinu zahraničních fanoušků, ale zároveň je to národ, který má fotbal, tedy soccer, na žebříčku popularity s nadsázkou snad až za stolním tenisem.
"Šampionát má jednu výhodu. Je to skvělá omluva pro to, že sedíš v hospodě u piva tak brzy ráno," culil se Adam, jeden z místních bankéřů, v baru poblíž Wall Street. Jeho kamarád mě do něj zatáhl, když jsem se na slavné ulici plné makléřů a obchodníků vyptával, jestli mají o šampionátu vůbec nějaké povědomí. Mají, a docela slušné.
Kvůli časovému posunu bylo teprve deset hodin dopoledne, ale Adam v obleku a se sofistikovaným telefonem v ruce seděl před televizní obrazovkou a s pěti dalšími kolegy sledoval napínavé utkání. Správně by už měli být zpátky v kanceláři, ale jejich šéf je z Evropy, takže přimhouřil oko a nechal své podřízené koukat až do konce.
"No tak, přihraj nalevo! Můj bože, proč vlastně nestřílel? Ať ho radši vystřídají," překřikovali se před televizí, zatímco jim komentátor stanice ESPN právě vysvětloval, kde vlastně Slovinsko leží. Atmosféra rychle houstla. "To snad není možný, to si dělají legraci," lomil rukama Adam, když se Slovinci dostali rychle do vedení.
Tak emotivní fandění jsem už dlouho neviděl, ale přece jenom na něm bylo něco zvláštního. Američané sledují fotbal doslova jen jako zábavu, rozhodně ho neberou tak vážně jako jiné sporty. Když jejich tým prohraje, hlavu si s tím příliš nelámou.
Jednoduše řečeno, fotbal pro ně postrádá adrenalin, není dost akční. Je příliš svázaný taktikou, dlouhé minuty se vlastně nic neděje. Jen pro srovnání: když se o den dříve hrálo rozhodující utkání basketbalové NBA, New York byl vzhůru nohama. A to proti sobě stály Los Angeles a Boston...
Jistě, když pak Američané ve zdánlivě ztraceném zápase vyrovnali na 2:2, i Adam a spol. nadšeně poskakovali na barových židlích. Americký sen o postupu ze skupiny dál žije, ale i kdyby se nakonec stal realitou, na popularitě socceru se zřejmě moc nezmění. Vždyť už za pár týdnů se přece znovu rozeběhne nová sezona v americkém fotbalu, basketbalu nebo baseballu...
