Nazval vás tak Ivo Kaderka, prezident českého tenisového svazu. Vy se tak necítíte?
H: Spíš bych řekl, že jsem hrdý na to, že jsme to zvládli.
M: Já cítím hlavně velkou úlevu, protože když jsem dostal šanci, nechtěl jsem se zase vracet poražený. Ten pocit vítězství je nádherný.
H: Výsledek je parádní, ale nesmíme to zase tolik přeceňovat. Nehráli jsme se soupeři z první dvacítky nebo třicítky.
M: Postup jsme si ovšem zasloužili. Teď je důležité, abychom se před semifinále se Srbskem zase sešli v týmu kompletní.
Neříkejte, že vám tento triumf nepomohl k větší sebedůvěře.
H: Pomohl, to je jasné. A doufám, že se to odrazí i na turnajích. Třeba odteď budu mít větší výsledky. Třeba nás soupeři začnou brát zase víc vážně.
Dříve jste v Davis Cupu jen přihlíželi Berdychovým a Štěpánkovým zásluhám. Neměli jste tak trochu pocit méněcennosti?
M: Jenže když máte v týmu hráče z první dvacítky, je přece úplně samozřejmé, kdo do zápasu nastoupí. O tom se takhle nedá přemýšlet. Musíme být v nejsilnější sestavě.
Jak se slaví takový nečekaný postup přes Chile?
H: Nic velkého nebylo, všichni jsme toho měli plné zuby. Šli jsme na večeři, dali si skleničku vína.
Finančně se vyplatí obvykle výjezd venPořádání Davis Cupu na vlastním území? To rozhodně není záruka pořádného výdělku. Přesto by Češi sehráli semifinále raději doma. "Čím větší váha zápasu, tím lépe ho můžete prodat," tvrdí Karel Tejkal z pořádající agentury Česká sportovní. Podle něj by bylo výhodnější domácí semifinále proti Chorvatsku než očekávaná bitva na Balkánském poloostrově. Právě tam sídlí soupeř českých tenistů – Chorvaty vyřadili Srbové, kteří na září chystají tamní peklo. Pokud ale nepostoupíte minimálně do semifinále a pořádáte Davis Cup doma, vyjde vás někdy až příliš draho. I proto si vedle kladných výsledků hvízdali Češi ještě pro jeden důvod. První kolo totiž hráli v Belgii, druhé v Chile. "Jedno kolo vyjde doma pořadatele minimálně na deset milionů korun," počítá Ivo Kaderka, prezident českého tenisového svazu. "Proto když teď jeli kluci do Jižní Ameriky, zaplatil se letecký speciál, hotel a služby pro VIP hosty, což stojí daleko méně. U nás přijde jen příprava antuky na milion a půl. A pronájem v O2 areně? Raději ani nepočítám." Svaz si ale starosti okolo nákladů na Davis Cup nedělá, marketingová nebo organizační práva totiž pronajal právě České sportovní, která má pro změnu dlouhodobé kontrakty se svými sponzory. "Není to něco, na čem by se dalo vydělat. Davis Cup je spíše prestižní záležitost," nechal se před časem slyšet její majitel Miroslav Černošek. Svaz tak každý ročník Davis Cupu vyjde s čistým ziskem, protože ho tato soutěž téměř nic nestojí. Své peníze má jisté, další si v případě postupů přivydělá na prize money, které si rozdělí s Českou sportovní. "Právě ta platí veškeré náklady. Ale kdyby na tom prodělávala, nedělala by to," tvrdí Kaderka. |
V Chile na vás ležela tíha odpovědnosti. Měli jste před zápasem velkou trému?
M: Já to vyhrál, že jsem šel na kurt jako první. Kdybych totiž čekal v šatně a nevěděl, jak to dopadne... Moc by se mi nechtělo.
H: Taky mám radši, když vím, vkolik přesně půjdu hrát. Ale mně hrozně pomohlo, že Ivoš ten první zápas vyhrál. Víte, jaký mi pak spadl kámen ze srdce?
M: První dvě utkání – 36:8! To je, co? (usměje se)
H: Asi to pro ně bylo až příliš kruté. Nedali jsme jim pražádnou šanci, nandali jsme jim to.
Funguje mezi vámi vzájemná podpora? Vycítíte, kdy ji ten či onen v jakou chvíli potřebuje?
M: Je to klasická týmová soutěž. Když na vás přijde krize, podíváte se jen za sebe – a tam vidíte ostatní, jak vám fandí za lavičkou.
H: Jinak před zápasem budete mít trému pokaždé, i když nebudete chtít. Mně třeba pomůže, když se jdu před utkáním rozehrát. Zpotím se, osprchuju se, obléknu se a jdu na kurt znovu. Soustředěný.
Kdy si vypínáte před zápasem mobilní telefon?
M: Třeba teď jsem si ho vypnul už minulou neděli, nebyl jsem skoro týden na příjmu.
Opravdu?
M: Vážně. Kvůli tomu, abych se ničím nerozptyloval.
Povězte – jak to vůbec máte vy dva se vzájemnou bilancí? Počítáte si ji?
H: Myslím si, že Ivoš vede. Ale kolik, to nevím.
M: Počkej, vždyť ty jsi mě ještě nikdy neporazil.
To si, Ivoši, na svého parťáka můžete občas vyskakovat, ne?
M: Na současnou týmovou jedničku? Ani nevím. (usměje se)
H: (pořád pátrá v paměti) Ale já si myslím, že jsem tě vážně jednou porazil, jen nevím kde. Doma zapínám internet, tohle mě zajímá.
