Před vámi převzali zmíněné státní vyznamenání již tři hokejisté. Dominik Hašek, Ivan Hlinka a Augustin Bubník. Napadlo vás někdy, že by vám také celkem slušelo?
Tak tohle mě fakt nikdy nenapadlo.
SERIÁL LN O VYZNAMENANÝCH SPORTOVCÍCH |
Nicméně, když jsme si připomněli jména oceněných hokejistů, chybí vám v téhle nepříliš početné sbírce nějaké jméno?
Já o těchhle věcech vůbec nepřemýšlel. Hraju hokej, protože mě baví, a ne kvůli státním vyznamenáním. Samozřejmě ale, že tohle ocenění je něco docela jinýho, než když člověk vyhraje třeba anketu Zlatá hokejka nebo v Americe získá v NHL nějaké trofeje. Vnímám tohle vyznamenání jako obrovskou čest a poctu, ale zároveň vím, že bych tu mohl napočítat dost dalších hokejistů a vůbec sportovců, kteří by si to zasloužili daleko víc než já. Je mi taky samozřejmě jasný, že v jiných oborech spousta lidí pomohla republice mnohem víc než sportovci.
Zvažoval jste i možnost, že do Česka z Ruska nepřiletíte?
Ono nešlo ani tak o mě, jako spíše o to, že jsem někde zaměstnanej. O vyznamenání jsem se dozvěděl před dvěma týdny, tak jsem se v klubu zeptal, jestli mě pustí.
Takže vše proběhlo, zdá se, v klidu...
No, vypadá to tak. (směje se) Na druhou stranu jsem přiletěl z hrozný dálky a spoje nebyly zrovna optimální. K tomu ještě pět hodin časovýho rozdílu...
Nepřemýšlel jste, že tady zůstanete déle, zvláště když vás trápí zraněné rameno?
Vůbec ne. Hned v pátek se zase vracím; dokonce jsem nejdřív zvažoval i možnost, že bych z Prahy odletěl ještě ve čtvrtek večer, abych stihl zápas v Kazani. Nebyla ale šance přiletět včas.
Ve středu večer jste navzdory potížím s ramenem v Nižněkamsku nastoupil a přihrával na jediný gól vašeho celku. Co přesně vás vlastně trápí?
Zranil jsem se v sobotu v zápase s Novokuzněckem. Hned při druhém střídání mě nešťastně trefil protihráč a pohmoždil mně klíční kost. Není to vůbec dobrý, ale ve středu jsem nastoupit musel. Máme spoustu zraněných a nemocných hráčů, takže jsem musel.
Proč se v sestavě neobjevil váš spoluhráč Roman Červenka?
Má střevní virózu.
V zámoří nebývá zvykem prozrazovat detaily zranění, aby se na citlivé místo soupeři nezaměřili. Proč tedy prozrazujete, co vás trápí?
V Americe se hraje na menším hřišti, takže dochází častěji k fyzickým kontaktům. Tyhle věci se tam sledují pečlivěji a hráči tam dokážou bejt hodně zákeřný. Určitě daleko víc než v Rusku.
Jaké prognózy ruští lékaři vyslovují?
Jde hlavně o to, jak se sám cítíš. Doktoři sice můžou poradit, ale co si budeme povídat. Naordinujou stejně nějakou mast a ledování. Takže člověk musí jen čekat, až se to zahojí. Záleží taky na tom, jak je kdo schopný snášet bolest ahlavně – jestli je s ní vůbec možný hrát. Ona totiž někdy naraženina bolí víc než zlomenina. Já třeba musel úplně změnit styl hry, nemůžu teď vůbec chodit do osobních soubojů.
Co říkáte výkonům vašeho Kladna v extralize? Krčí se na posledním místě...
A proč myslíte, že jsem přiletěl? Přivezl jsem tři ruský posily... (směje se) Ba ne, Kladnu ujel začátek sezony a teď bude důležitý, aby se ztoho kluci nějak dostali a odlepili se ode dna. Kladno má hodně mladých hráčů. Třeba dost kvalitních, ale ještě nejsou tolik zkušení a možná jim trochu i chybí sebevědomí. Hlavně všichni musí věřit cestě, po které jdou, a výsledky se pak snad dostaví.
Druhou ligu by se vám příští rok asi dvakrát hrát nechtělo, co?
Musel bych se rozhodnout možná i jinak. Třeba bych ještě zůstal v Rusku nebo hrál jinde. Ale nepředbíhejme.
Trenér české reprezentace Alois Hadamczik vás chtěl vyzkoušet v blížícím se turnaji Karjala alespoň v domácím zápase se Švédskem. Přijedete?
Nemyslím si, že by bylo rozumné znovu se vracet do Čech. Ale hlavně – nejsem stoprocentně zdravý. Takže si myslím, že by bylo lepší vyzkoušet mladší hráče než čtyřicetiletýho hokejistu...
Vraťme se ještě k večeru na Pražském hradě. Měl jste doma v Kladně přichystaný předepsaný smoking?
Smoking jsem vlastnil v době, kdy jsem ještě v NHL vyhrával trofeje. Ale to už je hrozně dávno... Já doopravdy teď neměl vůbec čas někde běhat po obchodech a shánět smoking. Navíc jsem nevěděl, jestli budu moct vůbec přijet, odkud a jak poletím, do toho zranění... Poslední dny byly hrozně hektický. Takže všechno nakonec zařídili a smoking pro mě vypůjčili kamarádi.
Vzpomenete si na nějaké předchozí setkání s prezidentem Klausem?
S panem prezidentem jsme se dřív setkávali dost často. Hlavně na tenisu nebo tenisových akcích. Ale bylo to v době, kdy měl víc času než teď.
Zahráli jste si někdy spolu?
To ne. Já bych ho musel nechat vyhrát a to já fakt strašně nerad...
Mimochodem, traduje se, že vy, celkem častý návštěvník Bílého domu, jste onehdy dorazil na audienci k prezidentu Clintonovi pozdě... Na Hradě podobné nebezpečí nehrozilo?
Rozdíl je ale v tom, že v Bílém domě jsem tehdy nic nedostal... (směje se)