Fotbalový svět už dlouho nepamatuje tak silný, dojemný příběh…
Příběh japonských hrdinek.
Příběh plný emocí, v němž se připomněla březnová tragédie, kdy po silném zemětřesení a následné vlně tsunami zemřelo nebo se dosud pohřešuje na 23 tisíc Japonců. S tímto národem soucítil snad každý.
A snad každý mu proto teď přál úspěch na ženském mistrovství světa ve fotbale. V té úchvatné hře, která jednou za čas připravuje zázraky.
Protože právě Japonky se postaraly o naprostou senzaci, když v nedělní noci porazily ve frankfurtském finále favorizovaný tým USA. Dvakrát dotahovaly, než obrat dokonaly na 3:2 po penaltovém rozstřelu.
"Tohle jsou holky malého vzrůstu, ale přitom tak velké. A já jsem na ně strašně hrdý," povídal se slzami v očích kouč Norio Sasaki.
Hrály prý jako Barcelona
Takové překvapení se dá srovnávat s Portugalskem 2004, kde mužské Euro vyhráli řečtí outsideři. Tehdy tomu také nikdo nemohl uvěřit.
Jenže o náhodě nemluvte.
Japonky v Německu prohrály jenom s Anglií ve skupině a postupně vyřadily domácí výběr i velmoc ze Švédska. Vrchol jejich jízdy přišel až na konec – proti USA.
Proti těm Spojeným státům, které porazily až na 26. pokus. "Tým japonského osudu," uznale napsala zámořská stanice ESPN.
"Příběh jako ten japonský dodával turnaji další rozsah. I díky tomu šlo o dosud nejlepší ženské mistrovství," tvrdí bývalá česká reprezentantka Pavlína Ščasná. "Ale Japonky si tohle vítězství hodně zasloužily. Hrály opravdu krásný fotbal."
Jejich kapitánka Homare Sawaová byla vyhlášena nejlepší hráčkou turnaje a s pěti góly na účtu se stala i královnou střelkyň.
Komentátoři za oceánem i v Německu dokonce přirovnávali hru Japonek k fotbalu Barcelony, kde svými kousky baví Messi a spol.
Nejlepší česká sudí Dagmar Damková, která na turnaji pískala, dokonce pro LN řekla: "Smekám před nimi. Ani chlapi v české lize nehrají kolikrát tak dobře jako ony."
Přály jim také Američanky
Ale byl to od nich hlavně vzkaz do dalekého domova – aby lidé neztráceli naději a víru a navzdory nepřízni osudu zůstali tak silní.
S pokorou sobě vlastní rozvinuly po každém svém zápase transparent se slovy vděku: "Našim přátelům po celém světě: děkujeme vám za podporu." V neděli ho představily už před finále, po němž pak roztáhly jiný: "Šampionky: první asijská země, jež vyhrála tento titul."
V zemi vycházejícího slunce mezitím už během turnaje rostla každým dalším triumfem fotbalová euforie. Japonci svým hrdinkám fandili u televize a v barech, tamní média po finále vytiskla zvláštní vydání novin. Přitom v době nedělního utkání se na dalekém východě teprve probouzeli do pondělního rána.
Když Američanka Carli Lloydová překonávala po finále zklamání, pravila: "Pokud ten titul měl vyhrát někdo jiný než my, pak jsem hrdá, že je to právě Japonsko."
Bolesti a utrpení si od letošního 11. března prožilo už dost.
A celá planeta to moc dobře ví.