Právě zde se společně s kamarádem Ronaldem Paradeiserem, trenéry Iljou Škondričem a Romanem Kolárem (a dohledem manažera Pavola Nerudy) původně chystal na Američana Andrewa Whitneyho, se kterým se měl utkat v sobotu v jedenácti tisíci fanoušky vyprodané O2 Arena. Ten nakonec kvůli nezaplacenému výživnému na děti nemohl do Česka odcestovat, přesto na osmadvacetiletého šampiona bantamové váhy ruské Fight Night Global čeká zámořský bijec, Cory Galloway.
„Není to pro mě problém, vždy se připravuji komplexně, nikoliv na konkrétního soupeře,“ řekl ve čtvrtek osmadvacetiletý Deák ve velkém rozhovoru pro LN a Lidovky.cz.
Dle videí, co natáčel Paľo Neruda, jste ze začátku se sebou úplně spokojený nebyl. Změnilo se něco? A dostal jste se do toho po tom týdnu a půl, jak vám říkali trenéři?
Na začátku kempu jsem nebyl spokojený, nebyl jsem ještě úplně aklimatizovaný, a to se podepsalo na kondici. Nestíhal jsem, udělal jsem dva, tři údery, útok a už jsem se nebyl schopný nadechnout. Byl jsem totálně zabitý. Samozřejmě mne to štvalo, nechápal jsem, jak je to možné. Poté se to zlepšilo, aklimatizovali jsme se a kondice se vrátila zpět.
Hlavní trenér i bojovníci vám skládaly poklony. Jak se to poslouchá? A berete to tak, že vás „musí“ pochválit, ze slušnosti, nebo jste cítil, že to myslí vážně?
Chválili mne, to ano. Těžko říct, jak to brát. Myslím, že hlavní trenér Mike Winkeljohn to myslel vážně, protože viděl můj sparing s Rayem Borgem z UFC, kde jsem natrefoval, dostával jsem ho na zem. A ti ostatní? Byli tam otázky na kluky, které jsem natrefoval, dostal jsem na zem, takže těžko říct. Zas tak dobře je neznám.
Jackson Wink MMA Academy leží v 1600 metrech nad mořem. Je to už problém pro dýchání?
Je to velký problém, prvé čtyři dny byly hrozné, během půl hodiny jsme byli ve sparinzích v takovém stavu, že jsem se ho snažil hlavně přežít. Byl jsem na tom kondičně opravdu hodně špatně, nedokázal jsem dělat to, co jsem dělat chtěl. Hrálo to svoji roli. Rozhodně.
  |
Na svůj facebook jste napsal, že tam netrénují výrazně jinak než u vás v OFA Academy, jen je rozdíl v tom, že jste měl k dispozici více sparingpartnerů. Bylo přesto ještě něco nového z tréninku, co jste si odvezl domů?
Ano, to sedí. Jejich tréninky – profi, veřejné – nebyli o nic lepší než u nás v OFA. Co se týče MMA a wrestlingu, tak je to u nás možná i lepší. U nich se probere jedna technika a jde se spárovat, u nás se řeší více technik. Někdy máme kondiční tréninky, nemáme vždy jen sparingy. Někdy bijeme na zemi do pytle, máme ty tréninky pestřejší. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem měl ve své váze dvanáct kluků, takže jsem nemusel zápasit s frajery, kteří mají o dvacet, třicet kilo více, ale se svými vahami. Všichni to byli kluci na světové úrovni, buď s čistými rekordy, nebo šampioni, nebo kluci z UFC, což bylo pro mě pochopitelně skvělé.
Vrátíte se tam? Nebo třeba, nedostal jsi od nich přímo už nějakou nabídku na působení v zámoří?
Tu možnost v hlavě mám, byli tam skvělí sparingpartneři, kvalitní soupeři, určitě to byla užitečná zkušenost, takže nad tím rozhodně přemýšlím.
Jak velké zkušenosti byly sparingy s klukem, co zápasil s Demetriem Johnsonem o titul, nebo s Holly Holmovou?
Sparingy s Raye Borgem, který šel loni o titul s Demetriem Johnsonem o titul UFC, byly opravdu dobré, proti němu jsem si vyzkoušel, jaké je to bojovat s opravdu špičkovým bojovníkem. Když jsem ho hodil na zem, pořád šel do mne tvrdě. Nebyl ale o nic lepší než já, nepřekvapil mne. Potrefoval jsem ho, hodil jsem ho na zem, dopadlo to myslím dobře… S Holly to bylo super, měl jsem z toho dobrý pocit. Nešel jsem naplno, je to přece jen žena, takže to nedokážu, ale byla to super zkušenost.
Bylo poznat, že je bývalá špičková boxerka a kickboxerka? Má dobrý postoj?
Nebylo to na ni vůbec znát. Překvapila nás tím, že tolik neboxovala. Bila jen rovné údery, tvrdé, ale když jsem ji dal sidestep, tak mi prolétla, hodně přepadávala. Byl jsem tím nemile překvapený, na to, že je to světová šampionka, špička, tak zklamání. Ale skvělé kopy, čtyřikrát mne trefila a čtyřikrát jsem se pak měl problém nadechnout, takže za to klobouk dolů. Ale co se týče boxu, tak jsem od ní čekal více.
Co parta? Funguje i za velkou louží?
Parta tam byla v pohodě, ale bylo tam více bojovníků, co tam přijelo jako my jen na kemp. Nebyli tam všechno jen kluci jako to máme my v OFA, že spolu trénujeme celý život. Bylo tam hodně cizinců, někteří si nerozuměli, ale po trénincích se tam kluci mezi sebou bavili, později začali chodit i za mnou, znali mé jméno, zjistili, kdo jsem. Byli přátelští, hodně. Mile mne překvapili.
MMA v Česku a na Slovensku zažívá velký boom, jakou pozornost mají zápasníci v zámoří?
Ano, je to tak. Myslím si, že jsme na tom velmi dobře. Viděl jsem na kempu hodně skvělých zápasníků, kteří mají čisté bilance, pásy z menších organizací v zámoří, třeba patnáct set sledujících na Instagramu. Ale co jsem se tak díval, tak je de facto nikdo moc nezná, zápasí v klecích, které mají čistá černá plátna jako koberec (bez reklam). Z mého pohledu je to tak, že se tam o bojovnících ví, ale o těch slavných, kteří jsou v UFC, či Bellatoru, ale ti za nimi v takovém zájmu veřejnosti rozhodně nejsou.
Mimochodem, jak se tam – obecně i v Jackson Wink MMA Academy – řešil skandální konec duelu Nurmagomedov vs. McGregor?
Dívali jsme se na to v baru, hodně si to tam užívali, bylo poznat, že jsou to věrní fanoušci MMA. Co se týče toho hlavního duelu, neviděl jsem, že by to lidi nějak štvalo. Byli spíše překvapení, stejně jako my. Ale že by to nějak extrémně řešili, to ne.
Jak se těšíte do O2 Arena, kde by měla být atmosféra srovnatelná s tím, co zažívají bojovníci v UFC?
Velmi se těším. Jsem rád, že mi našli kvalitního soupeře na poslední chvíli. Bude to konečně zápas doma, naposledy jsem zápasil doma v Bratislavě, nyní v Praze, což je pro mne také domov. Těším se, že mne budou lidé povzbuzovat, fandit, budu mít v hale svoje nejbližší, rodinu, bude tam moje milovaná maminka, která mi dodává před zápasem obrovskou energii. A bude i brutálně našlapaná karta, každý si přijde na své.
Jak jsem říkal, hodně vás chválili, prý máte na to, abyste se prosadil i do UFC. Je tato liga vaším cílem?
Pokud přijde nabídka z UFC, tak bych neodmítl. Ale že by to byl můj cíl, to zase ne. Dívám se na to jinak, chtěl bych být na vrcholu v některé ze světových organizací, jejím šampionem, což se mi ve Fight Night Global splnilo. Chtěl bych mít v organizaci dobré vztahy, kvalitní soupeře, kvalitní podmínky. UFC je dobrá liga, ale přijde mi hodně komerční, ne úplně fér. Těžko říct, zda bych se tam já, coby Slovák, který nedělá show, trash-talking prosadil. Tam je to hodně o tom, jak se prezentujete, a já nejsem typ McGregora. A abych měl zápas jednou za rok, to není nic pro mě. Jak jsem řekl, chci být šampionem velké organizace, pás si hýčkat, obhajovat. A také mít kvalitní podmínky pro život. UFC k tomu tak úplně nepotřebuji.
Je pro vás velkým problémem změna soupeře na poslední chvíli? Přece jen některých bojovníkům, zvláště když jsou soupeři stylově jiní, to dělá velké potíže. Celkem pochopitelně…
Změna soupeře pro mě není problémem. Já jsem si soupeře ještě tolik nestudoval, moje příprava byla komplexní, nebyla zaměřená na něj. Trénoval jsem zodpovědně, v postoji, na zemi, jiu-jitsu, prostě jsem se chystal na zápas, ne konkrétně na Andrewa Whitneye. Dělal bych to tak proti komukoliv. Takže jsem připravený, jsem vděčný za náhradu, že mohu bojovat, nechtěl bych už déle stát mimo zápasy, protože jsem naposledy bojoval v březnu. Podle videí svého nového soupeře – Coryho Gallowaye – mohu říct, že by mi mohl jeho styl sedět, mohlo by to jít dle mých představ.
Jaké jsou vaše další plány po sobotě?
Po sobotě se chci pořádně najíst, trošku zhřešit, být s maminkou, přítelkyní a celou rodinou. Chvíli posedět, poté se vrátíme na Slovensku a v pondělí odlétáme s přítelkyní do Thajska, kde si chci dát pět, šest dní odpočinek, nebudu vůbec nic dělat. Zbytek pobytu, tedy osm dní, bych chtěl začít trošku trénovat. Takže pokud budu mít na přelomu roku zápas, chci být připravený. Budu tam hodně běhat, dělat kondici, lapy, sparingy. Je tam vedro, takže ideální podmínky pro to se pořádně zapotit a nastartovat další přípravu.
Co dle vás ještě chybí tuzemské scéně MMA k tomu, aby se mohla rovnat zámoří, nebo třeba Rusku, ze kterého máte zkušenosti?
Myslím, že minimálně Oktagon je na velmi dobré cestě. Dle mého je to všechno o penězích, takový kruh. Když dostáváte za zápasy dobré peníze, můžete se lépe připravovat, můžete zvyšovat své kvality, úroveň. Když jsou peníze, mohou zároveň organizace zaplatit kvalitní soupeře. Myslím si, že Oktagon je na velmi, velmi dobré cestě, že se může rovnat Rusku i dalším evropským organizacím. A bude to ještě lepší, lidé náš sport baví, podporují nás.
A na závěr: jsou lepší zápasníci v Česku, nebo na Slovensku?
Jsou velmi dobrý zápasníci na Slovensku i v Česku. Myslím, že máme v obou zemích skvělé bojovníky. Takže Československo! (úsměv)
