Nabízí se třeba překvapivá možnost hrát naplno fotbal, který bezesporu umíme, celých devadesát minut. (Poznámka pro některé chlapce v sešívaném dresu: Je to ta doba, kterou obvykle trávíte na trávníku.) To by mohlo lecjakého soupeře dokonale zaskočit. Zejména pokud viděl naše minulé mače.
Remíza s Klokany a pět gólů doma od nejslabšího týmu ze skupiny Evropské ligy se nedají za úspěch vydávat ani při hodně dobré vůli! Je sice moc hezké, že dokážeme sehrát s frantíky víc než vyrovnaný poločas, ale co z toho. Už to přestává být legrace a trenér Jarolím by s tím měl rychle něco udělat. A nemám na mysli, aby nedošlo k nedorozumění, přesouvání útočníků do obrany a naopak.
Cesta k obratu se nabízí sama. Pokud v pondělí červenobílé barvy pokoří namachrované bolševiky, jak si zaslouží, bude možné na dosavadní zoufalství zapomenout. V každém jiném případě si budeme muset myslet, že je někde něco zatraceně špatně, protože odpustit dokáže slávistický fanoušek všechno, porážku od rudochů ale nikdy; a netřeba připomínat, že remíza nic neřeší. Zkusme tedy být ještě jednou trpěliví a počkejme do pondělka. Ale potom chceme vidět Slavii!
Autor (40) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
