A neopírá se jen o protiargumenty – pokud tedy zůstaneme u zmíněného duelu –, že Západočeši nevystřelili na bránu soupeře ani jednou a že Slavia výhru zase tak moc nepotřebovala.
Přestože se Pražané gólově neprosadili, předvedli v poli komplexní výkon. V utkání, kdy Plzeňští měli své šance na titul převést z teoretické oblasti do reálné roviny, jí mnoho nedovolili. Nejnebezpečnější snad bylo Čermákovo hlavičkové usměrnění Řezníkova centru v půlce druhého poločasu, které jen těsně minulo tyč Kolářovy branky. „Škoda že to tam nespadlo. Ten zápas by byl hned jiný. Bylo to o jednom gólu,“ litoval Čermák.
K vedoucí brance však již několikrát předtím byla blíž Slavia. V úvodu těsně nedosáhl na míč skluzující Tecl, poté vypálil Bořil nad, za chvíli Stanciův pokus mířící do branky odvrátil Řezník, Provod těsně přestřelil šibenici a v závěru poločasu Masopusta vychytal Hruška. Ve druhé půli slávisté už takovou převahu neměli, ale při remízovém stavu se ani nikam hnát nemuseli. „Jsem maximálně spokojený, jak jsme to odehráli. Kromě vstřeleného gólu tomu z naší strany nic nechybělo,“ chválil tým trenér Trpišovský, i když nevyužité šance ho mrzely.
  |
Řada útočných akcí jeho svěřenců si byla dost podobná. Zdobila je rychlost, s jakou hráči přenesli míč (často po pravé straně) od brankáře až do soupeřova vápna. Do něj pronikal dostatečný počet hráčů, zakončovali také nabíhající z druhé vlny. Tento recept by mohl být účinný právě proti vyspělejším soupeřům evropské úrovně, mezi něž Plzeň určitě můžeme počítat.
A je to jedna z možností, s jakou se trenér Trpišovský vypořádává s odchodem tvořivého obra Součka, díky němuž Slavia získávala znatelnou převahu uprostřed pole, odkud vyrážela z přechodové fáze na zteč.
Zkraje jara to vypadalo, že zimní odchody Součka, Hušbauera, Škody či van Burena přinesou větší patálie než odliv opor po minulé sezoně. Ve hře to skřípalo a tři ztráty ze čtyř utkání zavdaly myšlenkám, že oživená Plzeň pod novým koučem Guľou ještě může slávistům titul, který díky až šestnáctibodovému náskoku drželi už jednou rukou a třemi prsty, vytrhnout.
Koronavirová pauza však stopla nejen ligu, ale také trápení Slavie. Její hra rázem vypadá sladěnější, i když to není ten někdejší válec. Podstatné ale pro Trpišovského je, že přeskupený střed pole může stavět i na nových základních kamenech v podobě Ševčíka, Provoda a Holeše. A tvůrce Stanciu se z hloubi pole posunul na podhrot, kde se zapojuje i do zakončení zblízka.
„Všichni trenéři po hráčích něco chtějí, ale rozhodující je, v jaké kvalitě to pak na trávníku provedou. Těší mě, že jsme ukázali, že i když nám odešli v zimě důležití hráči, máme na to, hrát v takové kvalitě jako tentokrát,“ říká optimisticky Trpišovský.
Může ho těšit i to, že se mužstvu postupně vrátila sebedůvěra, což hráčům dovoluje přes zvýšený presink soupeře rozehrávat tvořivě.
Snad jen ten nevstřelený gól ukazuje na nemohoucnost najít klasického střeleckého zabijáka. A ten bude potřeba, protože herní kvalitu a poctivost musí podpořit branky. Zvlášť na evropské scéně se nedá spoléhat, že je vedle útočníků zajistí také hráči z ostatních herních pozic.
