V čem vám přítomnost psychologa pomáhá?
Jsem teď mnohem klidnější. Dříve jsem na sebe vytvářel zbytečně velký tlak.
Zmíněný tlak se dal ale celkem pochopit. Vedení skokanského úseku vám před časem zatrhlo spolupráci se slovinským trenérem Vasjou Bajcem, jemuž jste bezmezně věřil. Bez něho už jste nad můstky nelétal tak jako dříve. A navíc, do tlaku vás zřejmě dostával i nedostatek financí...
Tak bych to neřekl. Já si tlak vytvářel svým způsobem trochu i sám. Pořád jsem se do něčeho hnal. Když mi v tréninku něco nešlo, přidal jsem si v posilovně a nakonec se unavil. Nedokázal jsem odpočívat, hlava neuměla říct stop.
No dobře, ale vy jste si Bajce platil ze svého a peníze se vám nevracely zpět…
Když do něčeho vložíte svoje peníze, tak se vám můžou mnohonásobně vrátit, ale také nemusí. Je to sázka do loterie.
Od léta máte po ruce nově manažera Martina Müllera, který se stará třeba i o Lukáše Bauera. Co jeho příchod změnil?
Co jsem chtěl celý svůj sportovní život, přišlo téměř na sklonku kariéry. Zjednodušeně řečeno, já sám se nemusím starat víceméně o nic.
Kromě Müllera vám pomáhá i psycholog Milan Moravec. Jak často se potkáváte?
Záleží na domluvě. Třeba teď o víkendu na svěťáku v Harrachově jsme spolu pracovali od brzkého rána. To vy jste ještě určitě vyspávali. (usmívá se)
Pomáhá vám i v náhledu na život?
Ano. Dříve jsem řešil spoustu malicherných problémů, které teď bez potíží pouštím z hlavy ven.
Takže zjednodušeně řečeno, nyní už víte, že jste se třeba i v čase závodů zbytečně nervoval?
S příchodem Milana se skutečně změnilo dost věcí. Nechci ale naši spolupráci podrobně vysvětlovat, protože v Čechách si stejně pořád spousta lidí myslí, že když někdo potřebuje psychologa, tak je debil. Jenže třeba v Americe psychologa navštěvuje možná 90 procent lidí.
Ze sportovního vrcholu se dolů padá zpravidla velmi snadno. Šplhat se ale zpět do výšin, na které jste byl zvyklý, evidentně zrovna snadné není. Jak snášíte svůj úděl?
Když třeba v jednom závodě skončím dvacátý a v dalším o pět příček výš, tak to pro mě znamená povzbuzení, protože to jde nahoru.
Vy v návrat do absolutní světové špičky stále věříte?
Kdybych nevěřil, tak už neskáču. Vím, že na tom ještě nejsem tak, abych vyhrával závody. Kladu si před sebe postupné cíle.
Jak moc vás rozhodilo, když jste viděl, jak nejlepší český skokan současnosti Roman Koudelka po těžkém pádu skončil v nemocnici?
Jak bych to řekl… Já jsem perfekcionista, všechno musím mít v naprostém pořádku. Před každým skokem si detailně kontroluju vázání, každý šroubek, jestli se třeba nehýbe. Čím jsem starší, tím víc se mám rád. Koudymu při návratu na můstek určitě pomůže fakt, že neudělal chybu. Oklepe se rychle, to je jasné.
S Koudelkou, od jeho vpádu do reprezentace, spíte na jednom pokoji. Změnil se váš vztah poté, co od vás převzal v reprezentaci post číslo jedna?
Určitě se cosi změnilo. Je mnohem drzejší… Asi ho brzy trochu skřípnu. (směje se)
