Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Široká společnost je v Česku nespokojená, podle mě to tu máme pěkné, říká po návratu z Ruska Kolář

Sport

  19:11
Pardubice - Za národní tým si zahrál na olympiádě, zúčastnil se i čtyř světových šampionátů. Do toho si odkroutil necelých sedm sezon v Kontinentální lize a našlápnuto měl také do NHL. Ve 32 letech se hokejový obránce Jan Kolář rozhodl pro návrat do Pardubic, které bývaly v posledních letech otloukánkem extraligy. „Těžko říct, jestli se z toho má někdo poučit, nebo je lepší to celé hodit za hlavu,“ přemítá o krizi Kolář.

Obránce Jan Kolář. foto: Reuters

Osud mateřského klubu mu lhostejný rozhodně není. Během ruské anabáze sledoval všechno, co se kolem Dynama šustlo. A že toho bylo...

Kromě skandálů mimo led sužovaly mužstvo především bídné výsledky. Až na loňský záblesk v podobě čtvrtfinále se museli Východočeši strachovat o udržení nejvyšší soutěži, jejíž součástí jsou už 70 let.

Přitom když Jan Kolář klub na podzim roku 2012 opouštěl, zněla v tehdejším českém „Hockeytownu“ úplně jiná písnička. Po třetím titulu za sedm let ale následoval sešup, který zabednil Dynamo v extraligovém suterénu. „Změnili se lidé v klubu i kabina. Ale pořád to jsou Pardubice,“ připouští reprezentační bek srdeční záležitost.

Jak se vám dívalo z dálky na všechny ty útrapy Dynama?
Prožíval jsem to. Věděl jsem, že se jednou vrátím a chtěl jsem, aby to tady nějak slušně vypadalo. Je jedině dobře, že se povedlo extraligu udržet. Těžko říct, jestli se z toho má, nebo nemá někdo ponaučit. Zamýšlet se, co bylo dobře, nebo na to celé zapomenout... Nějak to prostě bylo a doufám, že teď bude líp. Musíme se odrazit od dna, které tu bylo v minulé sezoně.

Byla to hlavní motivace k vašemu návratu?
Pomoct bych chtěl, i kdyby se tady hrálo o titul. Neberu to tak, že jdu spasit Pardubice. Větším důvodem bylo domácí prostředí, kvůli tomu jsem se vracel. Abych spal každý den ve své posteli, mohl se vídat s rodinou a kamarády. Jsem rád, že jsem doma. 

Hokejové utkání seriálu Euro Hockey Tour: ČR - Rusko, 11. února v Třinci. Jan Kolář z Česka a Anatolij Golyšev z Ruska (dole).

Proč ale zrovna teď? Neuvažoval jste o tom, že návrat ještě odložíte?
Byl jsem v zahraničí šest a půl roku, což je dlouhá doba. Když se podíváte na ostatní hráče, spousta se jich vrací po třech, čtyřech letech. Myslím si, že to bylo dostatečné. Pro mě jenom lépe, že se nevracím za zenitem.

Zároveň s vámi se ze zahraničí vrátil útočník Robert Kousal. Dohoda, nebo náhoda?
Spíš to druhé. Co vím, tak o Roberta měly Pardubice zájem už minulý rok, on to zvažoval, ale nakonec se rozhodl pro Švédsko. Teď to vyplynulo tak, že jsem podepsal já, pak on. Mezi námi samozřejmě proběhla nějaká komunikace, ale nebylo to tak, že bychom si řekli: Tak, a teď se spolu vrátíme. 

Byla i u vás šance na návrat už dříve?
Abych řekl pravdu, ještě letos v zimě jsem byl rozhodnutý, že ještě rok zůstanu v Rusku. Ale po sezoně se to ve mně a manželce rozleželo, řekli jsme si, že už stačilo. Že nastala správná doba na to se vrátit. 

Už tak dlouhou sezonu jste si v květnu protáhl účastí na mistrovství světa.
Přesně tak. Spousta dní a nocí na hotelu, bez rodiny, bez kamarádů. Už se to nakupilo, bylo toho fakt hodně.

ČR - Lotyšsko, utkání skupiny A mistrovství světa v hokeji. Zleva Gints Meija z Lotyšska a Jan Kolář z ČR.

V Dynamu se přes léto udály razantní změny ve vedení, hrály také roli při vašem návratu?
To ani ne. Kdyby byl nahoře čert nebo anděl, tak bych se chtěl vrátit domů. Pro mě je důležité, jak to vypadá v kabině. Hraju hokej s dvaceti kořenama a každý den se s nimi potkávám. Manažery a lidi z vyšších pozic vídáme jednou za čas.

Prý máte v plánu přemlouvat k návratu další odchovance, je to pravda?
S obráncem Kubou Nakládalem jsme se domlouvali na návratu příští rok, mně to nakonec vyšlo už letos. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se vrátil nejen on, ale i další kluci. Ale bude to na nich. Já jim můžu leda tak říct, jak je to tady v kabině a na ledě, připomenout jim fanoušky. A když to budou mít 50 na 50, naklonit je na naši stranu. Nějaké uplácení nebo přesvědčování za každou cenu v plánu nemám.

Při odchodu před sedmi lety jste sám říkal, že návrat do extraligy přichází v úvahu jedině za Pardubice.
Tím, že jsem byl dlouho v zahraničí a užil jsem si dost cestování, pro mě bylo tohle pořád prioritou. Jsem rád, že o mě byl tady zájem a nemusel jsem řešit, že bych zase musel hrát někde jinde. Toho si strašně vážím. Další nabídky jsem proto řešit nemusel.

Co si odnášíte ze sedmi let života v zahraničí?
Hodně zkušeností. A takový širší pohled na společnost a na svět. Vážím si víc věcí, které jsem předtím brával za automatické a tolik si jich nevšímal.

Zleva Jevgenij Dadonov z Ruska, český obránce Jan Kolář a brankář ČR Patrik Bartošák.

Co myslíte tím širším pohledem na společnost?
Poznáváte mentalitu jiných lidí, víte, jaké je to žít někde jinde. Široká společnost tady v Česku je nespokojená, já jsem to tak taky kdysi měl. Říkáme si, jak se mají tam líp a tady hůř. Po všech mých zkušenostech se už domů vracím vždycky rád. Protože tady je všeho dostatek, máme to tady fakt pěkné.

Máte za sebou i zvláštní zkušenost z Doněcku, kde kvůli válce zanikl místní klub Donbass, jehož stadion byl záhy vyrabován.
Dohráli jsme tam sezonu a poslali nás domů s tím, že jsme měli normálně podepsané smlouvy. Nebyly žádné signály o tom, že by se mělo skončit nebo se klub měl stěhovat. Zničehonic pak ale přišel telefonát a dozvěděli jsme se, že Donbass končí a my si máme hledat nové angažmá. Bylo to hrozně nečekané. Nikdo tehdy netušil, že se z toho vyvine takový konflikt.

Tehdy jste zároveň koketoval s angažmá v NHL. Nelitujete toho, že jste se rozhodl pro setrvání v Rusku?
Chtěl jsem tam zůstat, ale agent mi říkal, že je možnost jít do Ameriky. Mně se moc nechtělo.

Jak to?
Mám totiž rád svůj klid. Vybojoval jsem si nějakou pozici v Rusku a chtěl jsem to zúročit, než bojovat někde o místo. Když jsme si ale s agentem sedli a řekli mi všechna pro a proti, rozhodl jsem se, že to vyzkouším. Jenže jednání probíhala strašně dlouho, já jsem podepisoval smlouvu až někdy koncem července, kdy už jsou místa v Rusku pro zahraniční hráče vyčerpaná. V Americe na jednu stranu říkali ano, na druhou chtěli ještě počkat. Nikdo netušil, jak dlouho by se to ještě vyvíjelo.

Tak jste kývl Vladivostoku.
A nelituju toho. Měl jsem tam dobrou sezonu, pak se nakupily další čtyři roky v Chabarovsku, kde jsem byl spokojený. Mám na to výborné vzpomínky. I hokejově jsem se tam dost posunul. Samozřejmě bych si chtěl NHL vyzkoušet, ale nelituju toho, že jsem odehrál poslední roky v Rusku. 

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!