Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Nastavený koncept v Liberci není o jedné sezoně, říká jeho šéf Syrovátko

Sport

  6:00
PRAHA - Do libereckého hokeje vstoupil Petr Syrovátko v roce 1994. Tehdejší tělovýchovné jednotě, která hrála až třetí nejvyšší soutěž, dal 200 tisíc korun. Sám totiž za Liberec hrával, a tak mu chtěl pomoci. O pár měsíců úspěšný podnikatel spoluzaložil hokejový klub a letos v dubnu ho dovedl až k premiérovému extraligovému titulu.

Liberec vyhrál extraligový titul poprvé v historii foto:  Dan Materna, MAFRA

„Když dal Martin Bakoš zlatý gól, po kterém jsme skákali a objímali se, vybavil se mi i gól Petra Nedvěda proti Mladé Boleslavi (v baráži 2013), který všem hrdým Liberečanům zachránil extraligu. Je tedy také potřeba líznout si dna a dostat se přes své porážky nahoru. O to víc si pak člověk tu radost užije,“ říká Syrovátko.

Nejlepší extraligový kouč Filip Pešán: Za lepšími penězi nechci utíkat

V rozhovoru pro Lidové noviny kromě cesty Liberce z amatérské soutěže na vrchol či spolupráce strenérem Filipem Pešánem popisuje i přínos vztahu s nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem.

Jaké musí být v klubu podmínky a jaké okolnosti se musí sejít, aby se povedlo vyhrát extraligový titul?
Je toho určitě dost. Jsme v extralize čtrnáct let. Během nich jsme měli už několikrát našlápnuto k titulu a strašně jsme ho chtěli. V semifinále jsme byli už pětkrát, do finále jsme se ale dostali až letos. To není špatná vizitka, ale naše ambice mířily výš. Abychom do relativně mladého klubu měli na co nalákat ty nejlepší hráče, musíme jim předložit vizi, jaké má klub sportovní podmínky, kvalitu zázemí, co se v něm bude dít, jakou má komunikaci s fanoušky. Chtěli jsme v extralize nejen působit, ale být pro ni přínosem kvalitou hráčů, kouče a předváděné hry. S tím bytostně souvisí i finance. A sponzoři daleko radši dávají peníze do projektu, který za to stojí. Dalším aspektem je chemie v mužstvu, kterou vytváří týmový duch, skladba hráčů. Musíte mít vítězné typy i dělníky. No a nemůžete opominout ani potřebné štěstí. To však přijde jen k připraveným.

A vy jste zjevně připraveni byli a ani jste si štěstí nevyplýtvali předčasně.
My jsme za ním podle mne extrémně šli, i když si nemyslím, že by právě štěstí o našem titulu rozhodlo. Když vezmeme střely, hity, obraz hry ve třetích třetinách nebo prodloužení, tak jsme na tom vždycky byli o chloupek lépe. Finále bylo úžasnou sérií dvou vynikajících týmů, které byly nejlepší i v celé sezoně, z níž jsme vyšli vítězně my.

Petr Syrovátko (49)

Prezident klubu Bílí Tygři Liberec, s.r.o., a spolumajitel S group holding, a.s., jehož vlajkovou lodí je stavební společnost SYNER, s.r.o. Do libereckého hokeje vstoupil v roce 1994, v roce 2002 slavil postup do extraligy a v roce 2016 mistrovský titul. Je ženatý, má čtyři děti a dvě vnoučata.

Jak jste jízdu za titulem prožíval?
Celou sezonu jsem si hodně užíval, před play off jsem však byl lehce nervózní, abychom tu krásu, kterou jsme předváděli, nezhatili. Sebedůvěra mančaftu však byla úžasná a dávala mi velkou víru, že se to nepokazí. Při každém vítězství, při překonávání rekordů jsem si vybavoval ty tři neúspěšné sezony, kdy jsme nevěděli, jak se odrazit, odkud to začít rozplétat. Když dal Baky (Martin Bakoš) zlatý gól, po kterém jsme skákali a objímali se, tak se mi vybavil i gól Petra Nedvěda proti Mladé Boleslavi, který všem hrdým Liberečákům zachránil extraligu. Málem jsme o ni svou špatnou hrou a neschopností přišli. Je tedy také potřeba líznout si dna a dostat se přes své porážky nahoru. O to víc si pak člověk tu radost užije.

Jak vám naopak bylo, když jste po třetím finále prohrávali 1:2 na zápasy a vypadalo to, že pokud nezlepšíte disciplínu, tak jen těžko uspějete?
Zkraje série jsme dělali hloupé fauly, které však hráči Sparty občas doprovodili teatrálními pády, což si myslím, že k jejich kvalitě nepatří. Pak přišel Klimkův exces, kdy kopl bruslí našeho Dernera, to bylo taky zbytečné. No a poté přišel náš stupidní zápas, kdy byl Birner vyloučený už po půlminutě a celkově zvládl jít ven do poloviny zápasu třikrát. Třikrát jsme šli také do tří, k tomu Vampy (Vampola) dostal deset minut s prominutím jakoby za nic. V té chvíli už byly emoce na pochodu a všechno to bylo špatné. A Ševcovo prohlášení směrem k trenéru Jandačovi? Následně jsme ty výroky korigovali. S Martinem jsem mluvil a on připustil, že takové výlevy emocí do médií nepatří. Po čtvrtém duelu jsem se Pepíkovi sám omluvil. Pepu mám za celou éru v Liberci, kdy nás dovedl do extraligy, hodně v srdci a jsou pro mě s Filipem Pešánem trenéry číslo jedna. Jinak mi finálová série celkově připadala velmi korektní, spíš se to mediálně démonizovalo. Uvedené drobné excesy a emoce k tomu prostě patří, play off je sportovní válka. Důležité je, že nelítaly ven zuby, nikomu se nic vážného nestalo.

Liberec slaví mistrovský titul (majitel Petr Syrovátko).

Už jste zmínil rok 2013, kdy jste se opravdu v hodině dvanácté zachránili. Je po těch špatných sezonách titul velkým zadostiučiněním?
Naprosto. Nejen pro mne, ale pro celou organizaci. Tvoří ji nejen hráči, kterým se chodí tleskat, ale všichni v klubu: ledaři, lidé v ticketingu, marketingu, účetní - celý back office, tedy lidé v zázemí. I jim probíhala hlavou tříletá perioda, která v mých očích byla jednoznačně neúspěšná. Normálně by se měl vyhodit šéf. Tak jsem se chtěl vyhodit, ale on nebyl nikdo, kdo by to po mně převzal a obstaral tu velkou porci peněz. Podrželi nás i sponzoři. I když jsme několikrát vyhlašovali mistrovské ambice a snili jsme o jejich naplnění, připadaly nám stále nedostupné. A ono se to letos podařilo. Všichni jsme si pak mohli užít tu velkou radost a všem za jejich práci patří velký dík.

Prodej licence do Kladna je pouze spekulace, tvrdí v Chomutě. Jen blafují?

Pomohlo cestě na vrchol i to, že jste svěřili funkci sportovního ředitele trenéru Pešánovi, aby si mohl tým a jeho koncepci sestavovat sám?
Ano a k tomu byl Filip „vychováván“. Někdo říká, že je to trenérská kometa, já opakuju, že kometa není. Bylo mu třicet, když jsme mu poprvé svěřili náš mančaft. Tehdy jsme po neuspokojivých výsledcích odvolali trenéra Gregora a Filip sezonu dotrénoval s Jardou Nedvědem starším. Měl za sebou už pět let výborné práce s juniorkou a starším dorostem. Už v té době jsme ho na to připravovali, protože byl na pozici sportovního ředitele pro juniorskou kategorii. Následně dělal tři roky asistenta Jirkovi Kalousovi a podílel se i na výběru trenéra Jelínka, po jehož odvolání opět krátce mužstvo sám vedl. Tyto rychlé nástupy v kombinaci s nepřesvědčivými výkony týmu se nesetkaly s přízní fanoušků. Proto jsme ho museli odvolat. Nechtěli jsme každý zápas čelit skandování „Pešán ven!“. Dalším koučem byl Pavel Hynek, po jeho odvolání tým krátce vedl Rostislav Čada, po něm se Filip stal hlavním trenérem potřetí.

To však mohlo vypadat jako zahrávání si s přízní fanoušků a sponzorů, ne?!
Filip měl tehdy za sebou vynikající štaci v Benátkách. Už tady ordinoval progresivní styl hokeje, kterým reprezentace Kanady a nejlepší mančafty v NHL válcují ty ostatní. Toto bylo pro přerod týmu a nastartování naší myšlenky zásadní. Závěr minulé sezony Filipovi připravil nejlepší pozici, kterou mohl mít. Z devíti zápasů jsme jich vyhráli šest. Sice jsme do play off nakonec nepostoupili, ale pak už nám v play out k pojištění záchrany stačila jediná výhra a mohli jsme se připravovat na další sezonu. Tento úsek byl nesmírně důležitý a zaplať Pánbůh za něj, protože Filip už nebyl trenér s pošramocenou pozicí, ale kouč, který skvěle zvládl závěr sezony. Mužstvo se doplnilo a od začátku tohoto ročníku pak hráči plnili přesně to, co od nich trenér vyžadoval, co s nimi domlouval. Najednou jsme nehráli betonářský hokej, ale předváděli atraktivní styl nahoru dolů, který skvěle fungoval. A stalo se něco neopakovatelného - Filip měl v červenci namalovanou sestavu, kterou pak do konce sezony neměnil. To je sen každého trenéra, který se mu splnil.

Šestý zápas finále play off hokejové extraligy HC Sparta Praha - Bílí Tygři...
Šestý zápas finále play off hokejové extraligy HC Sparta Praha - Bílí Tygři...

Pešán zavedl do klubu nové prvky. Hráči začali chodit v oblecích, doplnil realizační tým o kondičního trenéra a další specialisty. Bylo to součástí vaší společné vize?
Tyto prvky jsem chtěl do klubu vkládat už dřív. Ale vždycky záleží, jestli vám to vezmou za své především starší hráči. Pokud ano, pak nemáte problém. Ale když máte hráče, kteří si místo nafasovaného saka vezmou jiné nebo místo čepice s tygrem kšiltovku Yankees, tak vám celou týmovou energii negují. V tomto se atmosféra úplně obrátila. Filip sice řekl, aby hráči vystupovali v saku, ale ono to vycházelo zevnitř, z Janka Lašáka a dalších zkušených borců. Najednou to šlo úplně samo a mě to hřálo u srdce.

Do libereckého hokeje jste vstoupil v roce 1994. Co vás k němu tenkrát přivedlo?
Sám jsem hokej v Liberci hrával, takže mám k němu velký vztah. Dále mě k tomu vedlo přátelství a důvěra k lidem, kteří v něm působí a určitá touha po moci. Zároveň jsem měl pocit, že ve svých letech tomu aspoň trochu rozumím a že můžu pomoci penězi, které v té době nebyly zase tak velké. V sezoně 1993/94, kdy se z angažmá v Olomouci vrátil můj spoluhráč a kamarád Jirka Peřina, se v Liberci hrála až druhá liga, trápili jsme se, všichni chodili přes den do práce a ve středu a o víkendu jeli na zápas. Dal jsem klubu „malou“ částku asi 200 tisíc. Po sezoně jsme se sešli s pány Vozkou, Kasíkem a Jechem, kteří se kompletně starali o správu celého sportovního komplexu a spolupráci s přilehlou školou, a vedle tělovýchovné jednoty jsme založili hokejový klub Stadion s.r.o.. Dali jsme klubu určitou štábní kulturu, aby se mohl lépe starat o hráče, komunikovat se sponzory, kooperovat s tělovýchovnou jednotou. Prvním z cílů, jak to u nás „neskromných“ bývá, byl postup do první ligy. Měli jsme štěstí, protože se ten rok první liga reorganizovala a ze šestičlenné baráže postupovaly čtyři týmy, mezi nimi i my.

Šťastný Lašák: Když jsem šel do Liberce, tak jsem se za titul modlil

Kdy jste začali pomýšlet na postup do extraligy, který se vám povedl v roce 2002?
Každá pohádka má nějakého tvůrce. Tady musím vzpomenout na Honzu Ludviga (odehrál sedm sezon v NHL, v současnosti scout New Jersey), s nímž jsem se letmo setkal už před jeho emigrací. V létě 1998 po vítězství v Naganu se mi ozval, a tak jsme se sešli a povídali si, jak by se chtěl vrátit a pomáhat nám. Jelikož byl zvyklý na jiný svět, tak mluvil jen v superlativech: o extralize, o titulu. Já jsem na něj koukal s otevřenou pusou, protože přeskakoval tak dva tři levely toho, co jsem si dokázal vůbec představit. Ovšem v důsledku všeobecné hokejové euforie v naší zemi jsem se do jeho představ zamiloval. Nejvíc mi v tomto směru dalo, že jsem se s ním mohl jet podívat do zámoří. Jako skaut New Jersey mi otevíral dveře všude. Nedíval jsem se jen na hokej, ale na celou tu organizaci, jak vypadají arény, jak si fanoušci zápas a show okolo užívají, jak vypadá kostka nad ledem, kde sedí novináři, kde sponzoři, jak se dělá management. Poznal jsem, jakou je hokej komerční záležitostí a byznysem, který vydělává. Ne jako v Česku, kde je spíš „černou dírou“, i když v dobrém slova smyslu. Poznatky z NHL pro mne byly velkým impulsem, změnily mé myšlení. Poznal jsem, že pokud máme někdy něčeho dosáhnout, tak musíme přesvědčit lidi kolem nás, abychom změnili infrastrukturu. Že nemůžeme uskutečňovat naše sny ve staré Svijanské aréně, kterou kromě hokeje k ničemu jinému nevyužijete a ani do ní nenalákáte víc lidí. V tomto momentu už hráli velkou roli také politici, kteří museli rozhodnout, jestli má pro město taková věc skutečně význam. Určitě jsme vydělali na tom, že jsem měl velmi úzký vztah s bývalým primátorem Jiřím Kittnerem. On té věci nejen fandil, ale také jí věřil, a dokázal pro ni získat ohromnou podporu, kterou nám spousta hloupých lidí vyčítá. Vždy podporoval myšlenku, ať města vlastní infrastrukturu a podnikatelé se starají o profesionální kluby. Ne, že budou města cpát peníze do profi klubů, jak tomu jinde mnohdy je.Ta vybudovaná infrastruktura tady zůstane po dalších čtyřicet roků, aniž by se musela nějak významně měnit.

Technické záležitosti tomu tedy položily základ. Ale co výkonnostní stránka?
Když už se takováto infrastruktura zafinancovala a vznikla, tak jsem cítil jako obrovský závazek, abychom byli úspěšní i v té podnikatelsko-sportovní sféře. K tomu jsem musel přesvědčit spoustu kamarádů a partnerů, aby nás podporovali, protože bez nich by nebylo nic.

Spousta lidí však poukazuje na to, že vám město zaplatilo arénu, jejíž výstavbu navíc realizovala vaše firma, a hodně se kvůli tomu zadlužilo...
To je lež. Město postavilo svoji arénu, kterou i s celým areálem vlastní, my ji jen spravujeme. Tato invektiva je účelová. Aréna za 540 milionů korun nemůže způsobit dluh dvě miliardy, který město má. Je to záměrná lež šiřitelů negativní nálady a lidí, kteří žijí jen z čerpání dotací a dostávají se na výsluní trefováním se do ostatních.

Prezident a majitel klubu Bílí Tygři Liberec Petr Syrovátko (vlevo) a Jan Výtisk s Masarykovým pohárem.

Na začátku jste do klubu vložil 200 tisíc, nyní to však jsou už desítky milionů ročně. Máte spočítáno, kolik vás cesta za titulem stála celkově?
Za těch dvaadvacet let to bylo přes půl miliardy. Je to hodně, ale když jsem pak mému společníkovi, jeho manželce a mé ženě ukazoval titul, tak jsme se všichni radovali a nikdo nepřemýšlel nad tím, kolik nás to stálo. Během té cesty jsme museli překonat spoustu překážek a když jsme na konci našeho sportovního cíle viděli ty desetisíce radostí a usměvavých tváří, tak jsme si řekli, že to za to stálo.

Liberecký hokej sponzoruje i společnost nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Můžete prozradit, jakou částkou ročně přispívá?
Léta dává desítky milionů, kterými nám extrémně pomáhá. Máme desítky výjimečných sponzorů a kamarádů, kteří nám přispívají, a já si jich strašně vážím, ale kdybych vedle sebe neměl tak silného partnera, jako je společnost Petra Kellnera, liberecký hokej by v extralize nebyl.

Jak vůbec k tomuto spojení došlo?
Naše spolupráce se datuje zhruba už od roku 1995, tedy ještě daleko dříve, než jsme si vysnili naše vysoké cíle. Myslím si, že to je především o jeho vztahu k Liberci a následně ke sportu, který mu je velmi sympatický. Pak už to záleželo na tom ho přesvědčit, že to pro jeho společnost a její koncept bude mít nějaký smysl. Je to o osobní vazbě, ale nejde to postavit jen na ní. Nyní nám přispívá největším dílem a patří mu za to velký dík.

V modrých dresech píší Bílí Tygři historii, Liberec slaví mistrovský titul

Má ke klubu i osobní vztah? Sleduje pozorně výsledky, debatujete o nich nebo třeba posílá týmu nějaké vzkazy?
Vzkazy neposílá, ale všechnu pozitivní i negativní energii, kterou z hokeje má, vtěluje do mne. Měl jsem velkou radost, že jsem mu mohl ukázat pohár a představit realizační tým, který ho vybojoval.

S jakým rozpočtem jste v této sezoně pracovali?
Když vezmeme klub jakožto s.r.o. a tělovýchovnou jednotu dohromady, tak jsme měli rozpočet asi 135 milionů, z čehož zhruba 18 milionů šlo na mládež, 11 milionů na farmu v Benátkách, pak je marketing a tým. Rozpočet na tým činí něco přes 70 milionů.

Jak je těžké v podještědském regionu shánět peníze v konkurenci zejména prvoligových fotbalových klubů?
Celý náš kraj má úžasné zázemí. Je skvělé, že došlo k určitému vlivovému rozdělení. Preciosa pana Karla se stará o fotbal a dokázala s Libercem získat tři tituly, Jablonec je pod velkým fotbalovým fanatikem Mirkem Peltou. K tomu máme úspěšné florbalisty, volejbalisty, judisty, sportovce v zimních disciplínách a další. Shánět finance je tedy strašně těžké. O to ošklivěji působí negace z úst šiřitelů infekce zla, kteří pak ty sponzory otráví a celému sportu tak ubližují.

S menším regionem souvisí i boj o diváka. Pozoroval jste změny v zájmu a chování fanoušků na začátku sezony a při jejím vyvrcholení? Přece jen v minulých sezonách jste v tomto ohledu patřili spíš k horšímu průměru...
V předchozích třech letech jsme hráli mizerný hokej, proto nás fanoušci opouštěli a zůstávali jen ti věrní. V této sezoně jsme jim šli hodně naproti. Chceme z hokeje u nás udělat rodinnou událost. Proto jsme například vymysleli vstupné za korunu pro malé děti. Snažíme se divákům nabídnout všechno, co má hokej mít, aby bavil: góly, bojovnost a třeba i rvačku. Nic z toho nemusíme vyhrát, ale musíme se o to pokusit. Chceme prostě z hokeje udělat atraktivní show. Také nám přál los, takže jsme hráli hodně v neděli, kdy jsme posunuli začátky na odpolední čas a zároveň jsme si vycházeli vstříc s fotbalem, abychom se nekřížili. V Česku však návštěvám pomáhají především dobré výsledky a ty my jsme měli. Když pak diváci chodili, cítili jsme velké zadostiučinění.

Sparta vs. Liberec (hosté slaví titul).

Podívejme se vstříc příští sezoně. Jaké si dáváte cíle? Troufáte si na obhajobu?
Příprava na novou sezonu už probíhá. Hráči mají dovolenou, někteří nás opouštějí, jiní přicházejí. Všichni půjdeme do nové sezony s velkým snem titul obhájit. Na této cestě nám však bude překážet třináct klubů a 52 utkání, přes která se budeme dostávat. Chceme se pokusit všechny kroky, které se nám podařilo udělat, zopakovat.

Nechystáte se nyní jít za sponzory a žádat o víc peněz, abyste nakoupili ještě lepší hráče a jeli znovu na titul?
Vůbec. Dnes není taková doba a ani bychom s takovou komunikací neuspěli. Naopak každému sponzoru, který nám přispěl, jsme teď poslali děkovný dopis, že i on je součástí našeho úspěchu a bez něj by to nešlo. Těšíme se, že nás žádný z nich neopustí a že na náš úspěch přilákáme další.

Už se hlásí noví zájemci?
Ano. Díky úžasnému play off už máme skyboxy pro klíčové partnery, kteří přispívají od půl milionu výš, obsazeny.

Na právě probíhajícím mistrovství světa působí hned čtyři vaši hráči? Sledujete proto šampionát víc než obvykle?
Mistrovství světa sleduju vždycky, někdy se jedu i na pár zápasů podívat osobně. A to, že tam hrají naši kluci, je zároveň dobrá i špatná zpráva. Přeju jim co nejlepší výkony, ale také vím, že když budou hrát důležitou roli, tak vím, že jsem o ně přišel.

Extraligovým trenérem roku zvolily LN Pešána, hokejistou sezony se stal Červenka

Napůl tedy už s jejich odchodem počítáte?
Nepočítám s ničím, ale vím, že se to může stát a taky vím, že takhle jsme naše smluvní vztahy nastavili. Držíme jim palce i proto, že víme, že jsme součástí jejich vzestupu. A oni se nám pak třeba po určitém čase zase vrátí. Přijde nám to fér a připadá mi, že takhle jsme schopni získávat ambiciózní hráče a budovat úspěšnou tvář klubu. Naopak nechceme nikoho přeplácet, protože takoví hráči jdou hlavně po penězích. Kdyby někoho napadlo, jestli můžeme vybudovat vítěznou dynastii, tak my víme, že to nejde, nemáme šanci. Když vyhrajete v NHL s Chicagem nebo s New Jersey, tak víte, že to už výš nejde a držíte se toho klubu. U nás však tohle nelze.

Jak to vypadá s novými akvizicemi? Máte už nějaké hráče vyhlédnuty či rozjednány?
Některé hráče máme předjednané a budeme je v brzké době oznamovat.

Trenér Pešán v Liberci zůstane?
Ano, sám chce zůstat, přestože dostává dobré nabídky. To k úspěchu patří, ale koncept, který jsme v Liberci nastavili, není o jedné sezoně. Už dřív měl vizitku asistent generálního manažera, kromě trénování se staral i o ostatní kouče a o chod klubu. Na výjimečnou nabídku se samozřejmě vždycky čeká. V Česku jinde trénovat nebude, protože je Tygr, ale je tu i KHL. Jeho případný odchod, ne v příští sezoně, ale třeba v další budeme velmi pečlivě konzultovat. Je potřeba, aby vybudoval zázemí, které by pak mohlo v nastolené cestě pokračovat dál.

Co očekáváte od příští sezony, jaké cíle si dáváte?
Zaprvé bychom chtěli uspět v Lize mistrů a být její kvalitní součástí, tzn. minimálně vyrovnat letošní postup do osmifinále, spíš se dostat ještě o jedno kolo dál. A samozřejmě pokračovat v nastoleném trendu, v tom je schováno vše. Máme-li se tomu znovu přiblížit a potvrdit, že to je správná cesta, měli bychom hrát nahoře a dál předvádět atraktivní hokej. Zároveň si přejeme, aby to, co se podařilo nám, se podařilo zaimplementovat i ostatním mančaftům, aby se kvalita českého hokeje zase posunula výš.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...