Proto ten závod půjdu stoprocentně opatrně," říká pětatřicetiletý desetibojař Roman Šebrle, aktuální světový rekordman, olympijský vítěz z roku 2004 a mistr světa z roku 2007.
Věděl jste, že nyní půjde o váš stý víceboj? Víte, že je to ve světovém měřítku rarita?
Jo, to si uvědomuju. Jsem rád, že se mi to povedlo.
Vedete si statistiky?
Devětadevadesátý víceboj byl ten před dvěma týdny v Götzisu. Raději bych ho dokončil, než se zabýval statistikou. Kvůli tomu jsem teď v přípravě nestihl jít do absolutní rychlosti. Uvidíme, co to udělá.
Ale přesto - který z těch minulých desetibojů byste postavil nade všechny ostatní?
Určitě ten z Götzisu v roce 2001, kdy padl světový rekord. Pak byly i další, kdy jsem na to měl, ale pokazila to zima. A potom olympiáda v Aténách v roce 2004 - to jsem věděl, že mám formu a že bych měl vyhrát, a taky se to povedlo. Bylo to prima. Ale víte co? Pamatuju si všechny svoje víceboje. Stačí mi jen když třeba spatřím jméno mítinku a pár výkonů, a hned budu doma.
Tak schválně - vzpomenete si na váš první desetiboj?
Tak to je jasné, to se nezapomíná. Bylo to v roce 1990 v Týništi nad Orlicí, jen jsme si to s klukama chtěli vyzkoušet. Bylo z toho tuším 5170 bodů, možná nějaké drobné navíc.
A na který desetiboj byste nejradši zapomněl?
Stoprocentně na ten z mistrovství světa v Edmontonu v roce 2001. I přes bolavé tříslo jsem se hecoval, abych závod dokončil (Šebrle závod dokončil na desátém místě, poz. redakce). Nebát toho třísla, mohl jsem tam světový rekord ještě vylepšit.
Který desetiboj byl pro vás nejošklivější?
Loňské Kladno, kdy tady propršel skoro celý první den. A pak letošní druhý den v Götzisu, to už jsem bohudík nezávodil. Vlastně bohužel. Ale byly to provazy deště.
V neděli v podvečer jste se u vás doma na okraji Prahy sešli s ostatním desetibojaři na grilovací party. Jaké to bylo?
Prima, dobré jídlo a nějaké to pivo. Ale ne, jedno dvě piva a dost, nic velkého. Plznička je před závodem dobrá, ovšem rozhodně jsme si vystačili s jednou basou. Spíš jsme si povídali a jedli, já byl za šéfkuchaře, i když maso nakládala manželka. Jo, a taky jsme hráli fotbal, já s Bryanem Clayem (olympijský vítěz z Pekingu 2008 - pozn. redakce) proti Maurici Smithovi (jamajský vicemistr světa z Ósaky v roce 2007) a Jaku Arnoldovi (vícebojař z USA). Vyhráli jsme, já dal čtyři góly, ale Bryan dal ten rozhodující.
