Zatímco s hvězdami házené Kirilem Lazarovem a Nikolou Karabatičem se potkává každý den v hale Palau Blaugrana podobně jako s futsalisty Barcelony, na fotbalové hvězdy v čele s Lionelem Messim se musí chodit dívat jen na zápasy.
„Messiho jsem ještě nepotkal. Fotbalisté totiž jsou v tréninkovém centru za městem. Takže jsem je viděl jen na stadionu, když jsem se šel podívat na fotbal. Ale Barcelona prohrála 0:1 s Celtou Vigo, takže si teď budu muset dát pozor, jaké zápasy si budu vybírat,“ řekl Satoranský v rozhovoru s ČTK a Českou televizí.
Čtěte více |
Jinak ale poznává, že ačkoli je Barcelona opravdovým velkoklubem, ponechává si rodinnou atmosféru jako menší kluby. „Působí to trochu rodinnou formou. Až na fotbalisty se v areálu dost potkáváme, všichni se známe. Koncept Barcelony se mi vždy hodně líbil. I to, jak se lidi z klubu chovají k hráčům, všichni tu k sobě přistupují s velkým respektem a jsou hodně sympatičtí,“ vyprávěl český reprezentant.
Rychlá aklimatizace v klubu po přestupu ze Sevilly mu pomohla i na hřišti, kde nepůsobí jako euroligový nováček, ale dělí se téměř rovnoměrně o minuty se zkušeným jednatřicetiletým Brazilcem Marcelinhem Huertasem.
„Nedávno jsem o tom mluvil s Lubošem Bartoněm (českým reprezentantem, který rovněž hrával v Barceloně). Říkal mi, že je super, že hraju tolik minut. Asi je to tím, že máme jen dva rozehrávače. Trenér má ve mě důvěru a nemám si na co stěžovat. Jak ve španělské lize tak Eurolize dostávám až k 20 minutám a to zapojení je velice příjemné překvapení,“ těší Satoranského.
Nervozita z Euroligy
Odchovanec USK Praha už má ve třiadvaceti letech pětiletou zkušenost se španělskou ligou, ale až nyní v Barceloně poprvé hraje i nejlepší evropskou soutěž Euroligu. „Je to druhá nejlepší soutěž na světě, hodně fyzicky náročná. Musím si ještě zvykat, některé zápasy byly dobré, některé mi tolik nevyšly. Tohle ale byl vždy můj sen a každý zápas si hodně užívám. Navíc jsme vše vyhráli, takže si nemám na co stěžovat,“ pochvaloval si Satoranský.
Připustil však, že před prvním euroligovým zápasem v Miláně byl hodně nervózní. „Byl to vlastně můj první velký soutěžní zápas za Barcelonu a hned v Miláně, takže nervozita byla a docela veliká. Ale hned ze mě spadla a dostal jsem se do tempa. Navíc se nám dařilo, což mi pomohlo se chytnout,“ vzpomínal.
Zatím se jemu i Barceloně daří. Katalánci v sezoně prohráli jediný zápas a to s Badalonou o jediný bod. Jinak vše vyhrává a zatím naplňuje ambice klubu. „Ambice jsou tady největší možné, každým rokem se snažíme vyhrát ligu i Euroligu. Tím je tlak na nás ještě větší. Zatím máme výborný start, ale čeká nás stále ještě strašně moc těžkých zápasů,“ podotkl Satoranský.
Daří se mu i individuálně. Sice není ve statistikách tak vysoko, jako když byl lídr Sevilly, ale na hru Barcelony má stále větší vliv a v nedávném euroligovém utkání s Milánem hrál jednu z klíčových rolí. Už se i několikrát dostal do sestřihu nejvydařenějších akcí týdne.
Ve volnu si prochází město
„S mým příchodem se trenér Xavier Pascual snaží hrát rychlejší hru. Moje hra se i trochu mění, protože Barcelona má mnohem organizovanější útok. Máme kolem 90 systémů, které pravidelně měníme. V Seville jsme jich měli třeba deset. Máme tedy v útoku mnohem více možností a hra je kompaktnější. Stále však mám možnost systém zrušit a hrát jeden na jednoho a atakovat koš,“ popsal Satoranský.
Už i na ulicích Barcelony ho poznávají místní fanoušci. „Poznávají mě víc než dříve v Seville, ale není to tak, jako když vyrazí do města fotbalista. To se prý ani nehne z místa, protože ho obklopí banda fanoušků. Mě to nijak neomezuje,“ řekl Satoranský.
Může tak volný čas využívat k návštěvě města. „Barcelona je skvělé a nádherné město, přitahuje hodně turistů, je tu spousta možností, jak trávit čas. Když máme dopoledne trénink, tak odpoledne můžeme s přítelkyní (basketbalistkou Annou Maurerovou) vyrazit za památkami, sednout si do historického centra na kávu či za tepla vyrazit na pláž a do přístavu. Žije se nám tu výborně,“ dodal.
