Gasol, jedna z největších osobností basketbalu, jenž nedávno zářil na mistrovství Evropy, je hvězdou NBA. To 204 centimetrů vysoký rodák z Ramalláhu na Západním břehu, čili reprezentant Palestiny, nyní šokuje na šampionátu Asie.
A pokud je řeč o NBA, tam by jednou také rád zamířil. „Když jsem jako kluk říkal, že se chci stát basketbalistou, každý jen zamrkal,“ líčil Sakakini pro Guardian. „A dodávali: To víš, že jo! Žádný palestinský basketbalista neexistoval, já se ale ke snu upnul.“
A splnil jej. Sakakini poslední tři roky hrál v Číně a tam, ve městě Čchang-ša, momentálně na mistrovství Asie boří sázkařům tikety.
Palestina poprvé v historii prošla mezi kontinentální elitu, na úvod zdolala stabilní účastníky světových šampionátů z Filipín a následně proti Kuvajtu stvrdila další výhrou postup ze skupiny. Senzace!
Sakakini za dva duely posbíral 35 bodů a 19 doskoků. Ještě lépe si vedl Jamal Abu-Shamala, americký rodák s otcem z Gazy, jehož k reprezentování přemluvil právě Sakakini; Abu-Shamala do té doby ani netušil, že Palestina má svůj tým.
„Sani je náš motor. Právě on říká všem ostatním: Tohle lze zvládnout, v tomhle se můžete zlepšit,“ popisuje americký kouč John Steele, šéf lavičky Palestinců, jenž osobě mluví jako o apolitickém člověku: „Když jsem přišel k týmu, řekl jsem hráčům: Nezaměřujte se na to, co nenávidíte, ale raději na to, co umíte.“
Jakkoli je izraelsko–palestinský konflikt spletitý a zjednodušování či dělení na čiré dobro a čiré zlo nemístné, sport by (snad) mohl být cestou, jak situaci zlepšit. Ani Sakakini příliš nehovoří o svém dětství; o tom, co všechno už zažil.
„Bylo to těžké,“ řekl jen reportérům – i proto, že basketbalový talent žil 30 kilometrů od Tel Avivu a místního legendárního klubu Maccabi, leč angažmá v něm bylo vzhledem k politice vzdáleno na mnoho a mnoho světelných let.
„Situace je složitá, ale sport může mít sílu věci měnit,“ doufá Sakakini: „Rád bych žil v otevřenější zemi. Když se lidé mohou přijet podívat na basketbal a utrácet peníze, rozjede se i byznys.“
„Chci být šťastným člověkem“
Právě výrazné limity v možnostech cestovat jsou pro palestinské sportovce (i diváky) asi největším omezením.
Tým okolo charizmatického lídra si v Číně věří na další výhry a sám Sakakini doufá, že si jej všimnou další agenti a třeba vážně dojde až do NBA. A potom? Nad tím vším, tedy nad sportem, visejí ještě mnohem zásadnější mety a sny.
„Chtěl bych žít v míru,“ vyřkne Sakakini ten největší. „Tenhle konflikt není pro nás; jestli bude pokračovat, všichni zahyneme. Pokud se chcete dožít 60, 70 či 80 let, přejete si mír, užívat si život, být šťastným člověkem. To chci i já.“
Třeba na asijském šampionátu právě začíná něco ještě většího než „pouhé“ výhry.
