V jednom baru nedaleko Orange Areny (z jistých důvodů ho nejmenuji) posedával stůl krásných slečen v drahých hadříkách, kroutící se na hudebníkův song. Přesně takový ten typ Agáty Hanychové, zlatokopky v jeho videoklipu.
Mimochodem když jsem si během tohoto blogu zjišťoval u kolegy z bulvárního plátku, zda Agáta opravdu tuto postavu v reálu vystihuje, zprvu mi přiznal, že si to moc nemyslí. A vida, o několik minut později najednou vyšel zcela náhodně na jeho serveru všeříkající titulek: "Hanychová zrušila svatbu: Chuďase nechci!"
Kromě zlatokopek se ještě zmíním o zlaté recepční našeho hotelu. Zlaté proto, že stále ještě žije historickým zlatem. V hokeji ho Slováci získali pouze před devíti lety, předtím ani od té doby už nikoliv.
Mám k té rudovlasé dámě obdiv, neboť vám z fleku vyjmenuje gólové střelce v jakémkoliv důležitém zápase či sestavu Slováků, kteří se v polovině 90. let probojovali do elitní skupiny MS. Ale mluví jako většina ostatních zdejších lidí.
Jedna z příčin, proč na kov čekají tak dlouho, je podle nich málo štěstí. Nakonec právě toto slovo používají nejčastěji během přirovnání s námi. Třeba: "Máte stále viac šťastia…" Nebo: "Chýba nám šťastie…"
Zpočátku jsem si říkal, že výroky pár domácích hokejistů přejdu bez tohoto odstavce, ale když to tu všude kolem slýcháte každou půlhodinu denně… Sami posuďte, kolik ho Slováci měli včera v derby.
