Šachisté odjeli na olympiádu za polární kruh. Na ubytování už nešetří

Vyráží na svou sedmou šachovou olympiádu družstev a už od svého debutu v Bledu v roce 2002 potvrzuje, že je týmovým hráčem. Velmistr David Navara (29), který je 33. na světovém žebříčku, bere soutěž jinak než běžné turnaje.

S jakými ambicemi vstoupí do turnaje v Tromso tým českých mužů?
Chtěli bychom skončit do šestnáctého místa. Pokud by se to podařilo, šachy by se v domácí hierarchii sportů pravděpodobně posunuly mnohem výš, pro svaz by to znamenalo větší dotace a pro nás hráče i nějaké ty odměny. Myslím, že na takové umístění máme.

Před dvěma lety jste se na olympiádě v Istanbulu blýskl tím, že jste ze všech 750 zúčastněných šachistů získal nejvíc bodů – 9,5 z 11 partií. Jste i nyní v takové pohodě, aby se vám povedlo podobný výsledek zopakovat?
To se mi téměř jistě nepodaří, zopakovat takový zisk je velmi těžké. Ale ani tehdy jsem nebyl v nějaké velké pohodě. Věřím ale, že bych mohl zahrát dobře. A pokud jde o můj výsledek z Istanbulu, rád bych upřesnil, že v žebříčku, do něhož se započítává ratingová síla soupeřů, jsem byl druhý. Záleží, jak se na to díváme, ale ani slůvko nejlepší není nesmysl. (úsměv)

V čem se liší soutěž družstev od turnaje jednotlivců? Je to tak, že nyní budete hrát s ještě větším úsilím, protože bojujete za tým?
U mě to tak je. Když na běžném turnaji pokazím partii, tak je to jenom můj problém, kdežto když pokazím partii na olympiádě, tak to pokazím celému družstvu. Potom si připadám trapně, takže se víc snažím. A navíc – na turnajích jsem sám, zatímco v kolektivu se cítím mnohem lépe.

Družstvu českých žen chybí nemocná Eva Kulovaná a s ní i přední hráčka Kateřina Němcová, jež bude hrát za tým USA. Je to velké oslabení?
Určitě. Katka Němcová studuje v Americe, takže je celkem logické, že teď reprezentuje tamní federaci. Apokud jde o Evu Kulovanou, to je další oslabení – věřím, že se brzy dá do pořádku a bude zase hrát. Na druhé straně dostane v reprezentaci příležitost Kristýna Novosadová a otrká se. Taky je škoda, že už nehraje šachy Jana Jacková, ale je to její rozhodnutía má na to plné právo.

Nejlepším výsledkem reprezentace v novodobé historii jsou stříbrné medaile z olympiády z Lucernu v roce 1982, kdy je získali velmistři Hort, Smejkal, Ftáčnik, Plachetka, Jansa a Ambrož. Může současný tým tento výsledek zopakovat?
Nemyslím. Tehdy ještě hrálo družstvo Československa a v týmu byli Slováci Plachetka a Ftáčnik, který přinesl velký bodový vklad. Jako jedna země vystupoval také Sovětský svaz, konkurence je tudíž mnohem větší. Přesto si myslím, že když jsme v dobré formě, můžeme hrát i proti nejsilnějším soupeřům a nebývají to jednoznačné zápasy.

To jste potvrdili i před dvěma lety v Istanbulu, kde jste rovněž sahali po medailích. Po devíti kolech jste měli turnaj dobře rozehraný a v případě výher nad hratelnými soupeři Polskem a Anglií v 10. a posledním 11. kole byste získali bronz...
Jenže my jsme ty zápasy prohráli. Byla to ale spíše teoretická šance, protože kdybychom porazili Polsko, tak bychom pak dostali silnějšího soupeře než Anglii. Reálnější šanci jsme měli v roce 2006 v Turíně, kde jsme mimo jiné remizovali s Rusy i Američany 2:2. Tam jsme skončili jedenáctí a ženy desáté, ale muži byli v průběžném pořadí dokonce i třetí.

Dotkl jste se rozpadu Sovětského svazu a vzniku řady nových šachových federací. Je hodně bývalých reprezentantů SSSR, kteří hrají za družstva jiných než "postsovětských" států?
Ano. Třeba USA, tuším, v roce 2004 nebo 2006 reprezentovalo na olympiádě družstvo, jehož členové pocházeli z bývalého SSSR. I s trenérem. (směje se) Nyní je to taky běžné, bývalí sovětští šachisté hrají za Izrael, Kanadu, Německo, Spojené státy... Zpravidla jde o demokratické země s vysokou životní úrovní.

S čím tedy budete spokojený, když olympiáda skončí? S oním umístěním do 16. příčky?
Ano, to bych bral. Uvidíme, neumím předpovídat.