Přes všechnu únavu jste se na startu usmívala.
Byl to poslední závod sezony, takže jsem se na něj těšila, i když jsem věděla, že bude hodně bolet. Na start jsem šla s tím, že potřebuju hlavně porazit Pechi, uhlídat si ji a to se povedlo. Bohužel to bylo krůček od placky, ale co se dá dělat.
Ale tady přece nešlo o pódium, ne?
Dá se to tak říct. Když mi Petr (trenér Novák) hlásil, že neztrácím na druhé a třetí místo, tak jsem se snažila, kdo by nechtěl stát na stupních vítězů. Nepovedlo se to, ale hlavní bylo porazit Pechi.
Jste ráda, že už je konec sezony?
Docela jo. Už toho mám, jak se říká, plné brejle. Jsem ráda, že si trošku odpočinu, protože síly jsem nechala hlavně v Soči. To, co bylo po olympiádě, byl takový bonus. Jsem ráda, že to dopadlo dobře.
Martina Sáblíková s trofejí.
Byly poslední tři kilometry sezony o morálce?
Po olympiádě to bylo hodně těžké, ta je vrchol, na který se člověk připravuje celýrok a pak, když to skončí, tak je těžké další závody jet. Je ale pravda, že jsme měla jako motivaci Světový pohár, ale fakt už to není ono. Na olympiádě se člověk maximálně vydá a pak je to těžké.
Co pro vás znamená osmkrát vyhrát Světový pohár?
Je to super, je to historický výkon a nikdo mi ho už nevezme. Budu tam zapsaná. Je to pecka. Ale je to těžké, holky jsou skvělé a na stupních se to střídá. Je těžké body nějakým způsobem uhrát.
Kolikrát ještě vyhrajete? Uděláte rekord deseti celkových triumfů?
Byla bych ráda, kdyby se to povedlo. Ale jsou to ještě dva svěťáky, znamená to vyhrát dvě sezony. Není to vůbec jednoduché, uvidíme, kolik přijde nových Holanďanek, kolik jich projde kvalifikací. Kéž by se to povedlo, ale jsem ráda už za těch osm, co mám.
A co bude teď?
Samozřejmě teď bude spíš odpočinek. Pak si sedneme s Petrem a řekneme si něco k další sezoně. Ale mistrovství světa ve vícebojích opravdu nebude, jsem hodně ráda, že už jedeme domů. Nevím, jak bych všechny ty čtyři tratě odjela. Vím, že to mají náročné všichni, ale teď si to nedokážu představit.
