LN První dvě světová zlata jste získala v roce 2007 na šampionátu v Salt Lake City. Jaký je rozdíl mezi Martinou Sáblíkovou před tehdejší sezonou a nyní?
Připadá mi, že je to stejné. Pořád jsem stejně nervózní, pokaždé si uvědomím, že předchozí úspěchy neplatí a začíná se od nuly. Ale je pravda, že tehdy jsem nebyla tolik známá, zatímco teď všichni očekávají, že zase něco zajedu. Mám víc zkušeností, takže mě to neděsí, ale také vím, že v závodě se může přihodit ledacos.
LN Byla jste tehdy vyjukaná?
Hlavně jsem nevěděla, že by se mi mohlo tolik zadařit. Teď už si říkám - měla by to být medaile. Tenkrát jsem považovala za úspěch jakékoli lepší umístění než čtvrtou a sedmou příčku, které jsem měla z olympiády v Turíně. Dvě zlata potom byla neuvěřitelná. Ale vyjukaná si připadám před každou sezonou... (smích)
PSALI JSME: |
LN V čem jste se ještě za čtyři roky změnila?
V roce 2009 jsem odmaturovala, od stejného roku už nežiju s rodiči ve Žďáru nad Sázavou, ale ve Velkém Oseku u Kolína. A možná cítím větší respekt soupeřek. Já z nich ale mám obavy pořád, nerada něco nebo někoho podcením. Taky někdo třeba řekne, že jsem oporou týmu. Je prima, když se připravujeme v Německu a tamní nejlepší junioři za mnou přijdou pro podpisy. To se dřív nestávalo. A to samé je u nás, od mladých závodníků občas slyším, že jsem jejich vzor. Je fajn, když člověk vidí, že má kolem sebe určitou budoucnost. A fandím jim, stejně jako oni mně.
LN Takže působíte i motivačně. Těší vás to?
Určitě, ještě před několika lety bych si to neuměla představit.
LN Možná jste i samostatnější, je to tak?
Asi ano, jsem starší, tudíž by to tak asi mělo být. Nicméně jsem ráda, když kolem sebe mám lidi, kteří mi občas mohou pomoci.
LN Co říká vaše tělo náročné přípravě? Nemění se?
Myslím, že se chová pořád stejně. Žádný problém nemám, musím to zaklepat. I když teď se může zdát, že se trochu belhám. V úterý jsem to totiž v posilovně přehnala s výskoky - každá noha jich absolvovala sto dvacet, takže sotva chodím. Ale nějaké opotřebování necítím, jen nohy mě bolí pořád stejně.
LN Zmínila jste Velký Osek. Jak je to s tamními plány na výstavbu rychlobruslařské haly?
Přestala jsem se o to zajímat. Vždycky jsem jen byla naštvaná na něco nebo na někoho. Když se lidi u nás nedokážou domluvit... Takže to neřeším, je to tak lepší.
Obě šampionky reprezentují Českou republiku nejlepším možným způsobem.
LN Hodláte žít ve Velkém Oseku i nadále?
Zatím neplánuju, že bych se někam stěhovala. (úsměv) Na druhou stranu jsme tam s trenérem vždycky jen pár dní a zase odjíždíme na nějaké soustředění. Když chci, zajedu do Žďáru za rodiči, mám to jen hodinku. A do Prahy je to taky kousek.
LN A co váš osobní život? Pořád dáváte přednost rychlobruslení před vztahem?
Pořád. Dívala jsem se na fotbal Plzně s Barcelonou a hovořili tam o Messim, který vidí jen sport, nechodí na diskotéky a nezajímá se o ženy. Já se s ním nemůžu srovnávat, je pánem světového fotbalu, ale cítím se podobně. Sport má přednost. Až natrefím na někoho, kdo bude opravdu stát za to, tak se to možná změní.
LN Sledovala jste tažení Petry Kvitové Turnajem mistryň v Istanbulu?
Samozřejmě. Byli jsme na soustředění v Německu, a když jsme se nemohli dívat na televizi, třeba u večeře, měla jsem na stole zapnutý internet přes telefon. Třeba když hrála s Radwaňskou, viděla jsem, jak se vyvíjí skóre. Bylo to něco úžasného.
LN Blíží se vyhlášení ankety o nejlepšího českého sportovce roku, kterým jste byla vyhlášena třikrát. Napadlo vás po úspěchu Kvitové, že vás může připravit o čtvrtou korunu?
Upřímně si myslím, že by si to zasloužila. A vůbec bych se nedivila, protože vyhrát Wimbledon, Turnaj mistryň, a ještě být světovou dvojkou, to je skvělé. Strašně jí to přeju. Klobouk dolů před Petrou, ráda bych jí korunu přenechala.
